Přišla do Čech z Černigova, města na hranici Ukrajiny s Běloruskem, má dávné české předky, ale vyrůstala v ruské mluvě. Nyní se u nás učí češtině i ukrajinštině, a mezitím pomáhá druhým. Vystudovala psychologii a kulturologii, a přestože nemluví ještě zcela dokonale, už vykonává svou práci v F POINTu pro Ukrajinský dům v Jihlavě.
Mgr. Natalia Kruchynina utekla do Čech před válkou na Ukrajině. První rok žila v Praze, a když slyšela o rodinách s dětmi ubytovaných v Jihlavě v Ukrajinském domě, jela za nimi.
Celé dopoledne chodí za vámi klienti, kteří potřebují poradit, potěšit, nebo být vyslechnuti, čtyři dny v týdnu…
Pro rodiče s dětmi je klub Fantazie, připravujeme pro ně aktivity od 9 do 12 hodin a poskytujeme jim také psychickou podporu. A ještě mám rodinný klub v úterý od 17 do 19 hodin. Ve středu dělám podpůrné konzultace od 13 do 18 hodin.
Jaké problémy řešíte se svými klienty?
Adaptace, integrace. Ukrajinci ztratili svoji identitu. Náhle je pro Ukrajince všechno nové. Oni se nestanou Čechy. Mohou být spíš Ukrajinci v Čechách.
Komunita se tedy drží pospolu? Scházejí se, aby si udrželi svoji sounáležitost?
No, Ukrajinci dělají věci rychle. Musí se učit česky, a děti aby mohly chodit do školy. Mnozí se chtěli vrátit nazpět, uběhl jeden rok, druhý rok – a válka neskončila.
Psychiku si nastavili na češtinu, českou kulturu. Po dvou letech už většina Ukrajinců pochopila, co potřebují. Vnímat kulturu, češtinu, školu.
Jaké další problémy nejčastěji řešíte?
Rodinné problémy, kdy například muž zůstal na Ukrajině a maminka dlouhý čas s dětmi v Čechách.
Když zůstanou ve vlasti, tak tam bojují?
Muži jsou vojáci ve válce a nemohou odjet pryč.
Projevují vám vděčnost za to, když jste jim pomohla?
Zpočátku byla taková psychika… byli zaražení. Fakt, bylo to hrozné.
Po roce se už maminky chodí ptávat: Jak se máš? Teď už jsou kamarádky, s dětmi můžou chodit na procházky…
Chodí za vámi o radu děti 13–15leté? Nebo i starší?
Málo. Dostávají podporu od školy. Často jim pomáhá školní psycholog. Chodí se poradit na školách, zde to máte tak zavedené. Psychologové jsou fajn služba, v Čechách je to super.
Co tíží vás, jaké máte starosti? Nemáte také manžela na Ukrajině?
Ne, můj manžel je v Čechách, on má invalidní maminku. Moji maminku jsme sem vzali taky, ale moje zde již umřela. Manžel může zůstat zde, takové má „rozřešení“ (povolení).
Máte i nějaké bezprostřední zprávy, co se nyní děje na Ukrajině?
Mohu na Ukrajinu zajet jednou za 3–4 měsíce, já sama. Bydlela jsem v Černigově, ve městě ležícím u běloruské hranice. Mám tři dospělé děti, mám vnuka, s rodinou žije ve Varšavě. Jedna dcera zůstala v Černigově.
Děkujeme za rozhovor.
Natalia přijímá klienty každé dopoledne po čtyři dny v týdnu, v úterý a ve středu mívá odpoledne individuální konzultace. Ve zbývajícím čase pomáhá „lidem z celého světa“, jak říká – on-line. Mohou se s ní spojit a ona jim dává rady nebo vyslechne, co vyprávějí.
Na svém profilu Meta Natalia Kruchynina uvádí, že pracovala jako učitelka v černigovské teologické škole, také jako psycholožka pro galerijní sakristii i jinde, je organizátorkou a vedoucí projektu „Mezi námi“ ve společnosti Galerie-sakristie „Zázračné ikony Athosu“. Nyní pracuje ve společnosti F POINT.