Ve společnosti se často diskutuje o roli mužů a žen, přičemž tradiční vnímání mužské a ženské identity prochází výraznými změnami, které ovlivňují i vztahy. Podle Tatiany Brug, Ukrajinky, která vyrábí elegantní dámské kabelky s názvem „Your Fairy Bag“, je elegantní žena podobná klasickému umění. Zanechává krásný dojem a zároveň léčí.
V rozhovoru pro Epoch Times nám Tatiana vyprávěla o ručně vyráběných vintage kabelkách, dotkly jsme se tématu tradiční ženskosti, vlastností, které v sobě jako žena rozvíjí, a proč je důležité působit důstojně. Vyjádřila se také k rusko-ukrajinské válce a poskytla nám krásné a inspirativní myšlenky o tom, jak být ženou. Tatiana věří, že jako Boží stvoření se máme snažit o světlo, ne o temnotu.
Co vás vedlo k tomu, že jste začala vyrábět elegantní dámské kabelky?
Začalo to zcela spontánně v září 2022. Miluji vintage věci a vím, že vintage kabelky s fermeží (kovovým zapínáním), zejména s ruční výšivkou, jsou mezi některými ukrajinskými ženami velmi žádané. Jednou jsem si takovou kabelku koupila a po jejím zakoupení se kolem ní strhl poprask – prodejce byl požádán o její přeprodej a nabídl dvojnásobnou cenu.
Tehdy jsem si řekla, že vyrobit podobnou kabelku nemůže být tak těžké. Ten nápad mě nadchl natolik, že jsem se na Instagramu přihlásila k ukrajinské řemeslnici, která pořádá kurzy výroby takových kabelek. Koupila jsem si také video s workshopem, jak ji vyrobit. Základní šicí dovednosti mám z dětství, od maminky. Najednou jsem si byla velmi jistá, že takové kabelky zvládnu ušít sama. Mimochodem, možná to budete považovat za paradox, ale poté, co na Ukrajině začala válka, zde mnoho lidí začalo podnikat a vyrábět různé věci ručně. Tak jsem to zkusila také.
Jaký používáte materiál?
Nejraději mám gobelíny, ale ráda pracuji i s velurem. Vnitřek mých kabelek je obvykle bavlněný. Používám jak nové, tak vintage látky. Na sociálních sítích sleduji hodně vintage obchodů. Ráda lovím drobné kousky vintage látek. Některé jsou starší než já, ale velice kvalitní – americké nebo anglické bavlny. Kabelky z takových látek jsou opravdu výjimečné – nikdo jiný takovou mít nebude. Jako by měly duši, která už něčím prošla.
Co se stylu týče, o tom jsem nepřemýšlela. Dělám jen kabelky s fermeží. Někdy mě lidé požádají, abych jim udělala obyčejnou tašku, a i když na to mám všechno, co potřebuji, jediné, co mi schází, je chuť. Kabelky s kovovým zapínáním působí jako něco kouzelného z pohádky, něco ze starých dobrých časů, kdy ženy uměly být ženské a krásné a muži si jich uměli vážit, oceňovat je a chránit. Myslím, že to jsou moje představy.
Ženy vždycky potřebují něco báječného, něco inspirujícího. Zvláště v tak těžkých časech, jaké jsou nyní na Ukrajině. A inspirovaná žena bude vždy schopna inspirovat i muže, takže nakonec budeme mít o něco šťastnější společnost. Ne nadarmo jsem svůj obchod nazvala „Tvoje pohádková taška“.
Své výtvory obohatíte o různé elegantní kovové prvky. Jaký je to styl a proč jste si vybrala právě tento?
Jakou skupinu žen oslovujete nejčastěji? Kdo dává přednost elegantním doplňkům víc, mladší nebo starší generace žen?
Většinou jsou to ženy nad 30 let, ale někdy se na mě obracejí i starší ženy ve věku do 70 let. Myslím, že je to hlavně proto, že čím je člověk starší, tím více se formuje jeho vkus a touží po něčem jedinečném a dokáže lépe ocenit ruční práci. Na veřejných místech jsem také často svědkem zvědavých pohledů dospívajících dívek, které jsou mými kabelkami fascinovány. Podle mého názoru je přirozené, že lidi přitahuje něco krásného a tradičního, i když třeba podvědomě.
Jaké poselství se snažíte ženám předat svou prezentací tradiční ženské elegance?
Slovo dědictví mi zní příliš výrazně. Přirozeně sdílím své hodnoty a energii s lidmi prostřednictvím své práce. Vlastně to dělá každý. A snažím se to dělat zodpovědně – dělat svou práci dobře a kvalitně. Dokonce při tom sleduji své myšlenky. Někdy to není snadné. Někdy se přistihnu při negativních myšlenkách. Třeba mě někdo urazil nebo něco podobného. V takovém případě pozastavím pracovní proces a soustředím se na nápravu sebe a svých myšlenek – odstraním negativitu a ponechám všem lidem jen laskavost. Věřím totiž, že to, co lidé vytvářejí rukama, nese jejich energii. Chci, aby moji zákazníci dostávali s mými výrobky jen pozitivní a spravedlivou energii.
Kabelky jsou rovněž doplňkem, který dotváří image ženy. A myslím, že to, jak vypadáme, je vyjádřením úcty k sobě samému i ke světu kolem nás; zároveň to může inspirovat druhé. Dovolte mi uvést příklad. Když válka začala, byli lidé v prvních týdnech v šoku. V okamžiku, kdy se vaše tělo třese z výbuchů, nedbáte o svůj vzhled… Ale když jsem vycházela z domu, stále jsem si byla vědoma toho, že na vzhledu záleží a že může ostatní inspirovat, a doslova jsem se donutila nalíčit se.
Také jsem se snažila nosit jen světlé oblečení – kolem bylo dost depresivních a tmavých barev, přála jsem si do všeho vnést trochu světla. A asi druhý týden války jsem v obchodě s potravinami (jediném, který v té době ještě fungoval v naší oblasti) zahlédla dívku, která byla celá nalíčená! Byla moc krásná a to mě velmi inspirovalo! Není to o lpění na vzhledu – je to o odvaze! Podíváte se na člověka a uvědomíte si, že když někdo dokáže překonat těžké myšlenky a pokračovat v běžných každodenních činnostech, pak to dokážu i já!
Role žen a mužů ve společnosti je značně zmatená. Myslíte si, že by návrat k tradiční ženskosti mohl pozitivně ovlivnit směřování společnosti a mezilidských vztahů?
Jsem o tom přesvědčena a mluvím o tom z vlastní zkušenosti. Jako teenager jsem nenosila sukně a snažila se rozvíjet sílu své osobnosti. Neustále jsem se s někým hádala, aby mi nikdo nemohl ublížit. Když ne s někým, tak sama se sebou, se svou přirozenou laskavostí. Snažila jsem se být mužům rovnocenná, aby mě neuráželi.
Když jsem se později postupně dozvídala víc o zákonech vesmíru, uvědomila jsem si, že muž a žena jsou od přírody opravdu odlišné bytosti. A vůbec to neznamená, že jeden z nich je méněcenný. Podle východních nauk má muž jangovou povahu.
Je přímý, pravdivý, pevný, ušlechtilý a zodpovědný za ženu. A žena je jin: jemná, poddajná, starostlivá a laskavá. Výsledkem souhry těchto vlastností je harmonie, která může lidem přinést skutečné rodinné štěstí. Muž se o ženu stará, chrání ji a pečuje o ni. Žena si muže také váží, umí uhladit ostré hrany, je něžná – muž se o takovou ženu chce opravdu starat.
Tak nás Bůh stvořil. To je zákon interakce. Přesně takto jsme s manželem budovali náš vztah po mnoho let a opravdu to funguje. Musíte však začít u sebe. To je klíč. Pro muže je těžké projevit své mužské vlastnosti, když se žena sama chová jako muž a hádá se s ním. Cítím, že se ze mě konečně stává silná osobnost. Ale moje síla spočívá v mé „slabosti“ a laskavosti. Díky tomu cítím, že jsem schopna dělat spoustu věcí správně.
Čemu se kromě výroby kabelek ještě věnujete?
Obecně dělám řadu dalších věcí. Kromě výroby tašek mám ještě jednu hlavní práci, která souvisí s novinařinou. Zajímám se také o tradiční indický tanec a flamenco. Ráda hraji na kytaru a zpívám. Víc než polovinu svého života, 24 let, praktikuji Falun Dafa. Je to starobylý čínský systém zdokonalování mysli a těla, založený na principech pravdivosti, soucitu a tolerance. Díky své duchovní cestě jsem tím, kým jsem nyní.
Kde čerpáte inspiraci, abyste byla skutečnou ženou ve všech oblastech života?
Kultivace podle Falun Dafa navrací člověka k jeho pravé přirozenosti. Postupně se zbavíte všech špatných věcí, které ve skutečnosti nemají nic společného s vaším pravým já. Žena se stává více ženskou, muž více mužným. Zároveň jste však duchovně soběstační, protože neustále pracujete pouze na sobě a nesnažíte se napravovat druhé. Ve skutečnosti mám k ideálu daleko a jsem stále na cestě. Ale to, čeho jsem za ta léta dosáhla, mi už slouží jako pevný morální základ. Svou ženskost si užívám čím dál víc.
Co pro vás znamená být ženou a jaké vlastnosti se u sebe snažíte rozvíjet?
Být ženou pro mě znamená naplňovat svůj účel na tomto světě. V tomto životě mi Bůh dal ženské tělo, což znamená, že existují důvody, proč být ženou, a musím dělat mnoho věcí tak, jak to umí jen žena. To mi dává jakési základní uspokojení, pocit, že žiji správně a k maximálnímu prospěchu svého okolí a životního prostředí, za které jsem zodpovědná.
Učím se být jemná. Není to pro mě snadné, protože jsem vyrůstala v 90. letech, kdy se mnoho lidí učilo „přežívat“ v postsovětském prostředí. Jsem také zvyklá se často setkávat s muži – mám hodně mužských přátel. To všechno zanechává na mém chování stopy. Spoustu věcí jsem přehodnotila. Zároveň si všech svých přátel upřímně vážím a je pro mě důležité, abych je neztratila. Avšak změny, které se ve mně odehrály, naše přátelství vůbec neovlivnily – naopak, vztah se stal zdravějším a vhodnějším.
Jak prostřednictvím svého oblékání potvrzujete svou ženskost? Jaké kousky nosíte nejčastěji?
Obecně vzato mám hodně oblečení. Možná víc, než bych měla mít. Ale pro mě je oblečení jako barva pro umělce. Téměř nikdy se neoblékám do základních věcí. Potřebuji, aby byly živé a krásné. Moc nad tím nepřemýšlím, všechno se děje přirozeně. Téměř nikdy nenosím černou. Také se neřídím podle stylistů. Vždycky jsem měla vlastní představu o stylu a jsem si jí jistá. Až na to, že občas poslechnu rady svého manžela. Miluji vintage oblečení z přírodních látek – značky jako Laura Ashley a Gunne Sax. Ženské šaty s volánky, květinovými potisky a plnými sukněmi (vyrostla jsem na filmu Jih proti Severu).
Někdy se podle nálady obléknu jako gypsy, ale bude to stylový gypsy. Asi v 95 % případů nosím šaty nebo sukně, zejména v létě. Zároveň jsem tak trochu chuligánka – vintage ženský outfit můžu doplnit teniskami Converse nebo motorkářskou bundou. Tak image nepůsobí archaicky. Stejně tak mohu nosit džíny a kalhoty. V takovém případě se snažím udržet elegantní, nikoli sportovní vzhled – doplňuji ho halenkami a botami se špičatou špičkou. Sportovní oblečení nosím výhradně na sport.
Jaký dojem podle vás zanechává v lidech pohled na krásně upravenou a elegantní ženu?
Myslím, že je to jako klasické umění. Jaký dojem to v lidech vyvolává? Je vědecky dokázáno, že dokáže léčit. Když se dívám na renesanční obrazy, někdy mě obklopí pocit jakéhosi bezbřehého štěstí, jsem dojatá až k slzám. Všichni jsme Boží stvoření a věřím, že bychom měli žít a vypadat jasně a důstojně, usilovat o světlo, ne o tmu. Věřím, že to je prostě řád, nebo chcete-li zákon, který byl lidstvu zanechán, aby mohlo dlouho existovat a nedegradovalo.
Za posledních 100 let byl tento řád narušen levicovými myšlenkami po celém světě a převrácen naruby. Stále však existují lidé, kteří mu rozumějí. Naštěstí je na Ukrajině mnoho žen, které o sebe dbají a snaží se vypadat zcela žensky. I muži se tu často chovají jako muži. Je zde zvykem, že muži uvolňují místo ženě v MHD… To vše inspiruje lidi k tomu, aby se stali lepšími.
V zemi, kde žijete, už dlouho zuří rusko-ukrajinská válka. Jak to, co se děje ve vaší zemi, ovlivňuje váš život?
Válka je nepochybně strašlivý fenomén. Nechci o ní příliš mluvit – vidíte ji každý den ve zprávách. Opět budu mluvit o světle, protože pokud mají lidé víru a laskavost, je to lépe vidět i v temných dobách. Myslím, že Ukrajinci se stali silnějšími. Za těch 2,5 roku jsem viděla tolik příkladů vzájemné pomoci a podpory. Když lidé obětují své zájmy, a dokonce i životy, aby pomohli druhým. A jak víte, není to pro každého snadné. Když se člověk takto rozhodne, dělá to pro svůj morální a duchovní růst. Myslím, že jsme všichni vyspěli. A tak jsem si jistá, že dříve nebo později se tady všechno srovná, o lidi s takovým srdcem bude shůry postaráno.
Naučili jsme se přizpůsobit, abychom mohli ze všech sil pokračovat v normálním životě v současných podmínkách. A neztratit odvahu, to je myslím to nejdůležitější. Ta nepřichází přirozeně. Je to také o úsilí, o duchovním růstu. Naučili jsme se žít a pracovat bez elektřiny. Zvenku to asi vypadá nepředstavitelně, ale je to naše realita – Ukrajina stále žije. Podniky a všechna odvětví služeb fungují. Některé dokonce lépe než před válkou. Lidé staví domy, rodí děti…
Co se vám vybaví, když pomyslíte na budoucnost, pokrok a inovace?
Pracuji na starém mechanickém ručním šicím stroji (ne elektrickém) a nyní dokážu ocenit všechny jeho výhody, když na dlouhou dobu vypadne elektřina. Obecně platí, že čím jednodušší jsou věci v obtížných životních podmínkách, tím stabilněji stále fungují. Vždycky jsem usilovala o jednoduchost. Když se rozhodnu řídit auto, je to manuál, to mě uklidňuje. Nelíbí se mi umělá inteligence. Situace ve světě je v průběhu let stále nestabilnější. Nikdy nevíte, co přinese zítřek. Nikdy jsem si také nemyslela, že jednoho dne poznám, co je to válka…
Proto se domnívám, že budoucnost patří jednoduchým, základním a tradičním věcem. Víte, když na pár hodin vypadne elektřina, a také internet v mobilu, vidím, jak spolu lidé začínají komunikovat. Přes okna okolních domů vidíte rodiny a přátele, jak se scházejí u stolu. Děti na dvoře si aktivně hrají a nedívají se na své chytré telefony. Něco na tom je.
Co byste vzkázala mladé generaci dívek a žen při hledání sebe sama a své role v rodině a společnosti?
Zdokonalte se jako žena a objevíte nádherný a hřejivý svět, který vám i vašim blízkým přinese štěstí a smysl života.
Děkujeme za rozhovor!
