Měl jsem to štěstí udělat rozhovor s desítkami lidí, kteří dělali malé i velké věci s láskou.
Komentář
„Ne každý z nás může dělat velké věci,“ řekla kdysi Matka Tereza z Kalkaty, „ale můžeme dělat malé věci s velkou láskou.“
V posledních šesti letech jsem měl to štěstí dělat rozhovory s desítkami lidí, kteří dělali malé i velké věci s láskou. Přibližně 30 mých rozhovorů proběhlo po telefonu s maminkami, které se věnovaly domácímu vzdělávání a všechny čelily buď mimořádným výzvám, nebo jejich děti – díky vedení a usilovné práci – dosáhly nějakého významného úspěchu ve vědě nebo v umění. Další rozhovory se týkaly mladých párů, které se snaží rozvíjet a budovat rodiny, i lidí z celých Spojených států, jejichž nápady a inovace mění jejich komunity a svět k lepšímu.
Například autor bestsellerů Mitch Albom se zamýšlel nad svým dlouholetým angažmá v dětském sirotčinci na Haiti. Ed Hajim, syn syrského přistěhovalce, strávil většinu svého dospívání v pěstounských rodinách a sirotčinci, posléze se stal makléřem a podnikatelem na Wall Street a věnoval miliony dolarů na univerzity, umění a ochranu přírody. Barbara Feiginová, která v 60. letech prolomila pomyslný skleněný strop ve světě reklamy, poslechla radu své matky: „Mysli ve velkém!“ a následně předala tuto životní lekci svým dětem a vnukům.
Okouzlující učitelka zeměpisu z Pensylvánie vysvětlila své postupy, jak učit žáky základních škol rozpoznávat země světa na glóbu. Zachmuřená kalifornská zdravotní sestra popsala, jak se její nemocnice vyrovnává s nedostatkem zásob, který způsobila pandemie covidu. Ze Severní Karolíny mi jeden redaktor vysvětlil, jaký význam mají jeho noviny pro místní obyvatele. Nejnověji Vanessa Eliasová z Wiltonu v Connecticutu zmapovala svou vizi panelákových večírků po celých Spojených státech, sousedských setkání, která by posílila pouta komunity a inspirovala děti, aby si mezi sebou volně hrály.
Všichni tito a další lidé přinášejí dobro do světa, který ho stále potřebuje. Každý z těchto rozhovorů – každý z nich – ve mně zanechal pocit naděje a touhy udělat něco víc pro to, abych přinesl nějakou, byť malou, změnu k lepšímu do tohoto někdy bláznivého světa, ve kterém žijeme.
Tito lidé nám dávají i další lekci. Jako jednotlivci, kteří svými slovy a činy zlepšují životy lidí kolem sebe, nás učí síle jedince. Jsou jako kameny vhozené do rybníka, jejichž šplouchnutí vytváří stále se rozšiřující vlnový efekt. Například rodiče, s nimiž jsem vedl rozhovory a kteří se ze všech sil snaží vychovávat a vzdělávat své děti ve ctnostech, z nich vytvářejí drahokamy pro tento zubožený svět. Jsou zářným příkladem síly, kterou má každý z nás, abychom dělali totéž.
Tyto praktikující síly jedince si často neuvědomují, jaké vlny vytvořily. Zde je osobní příklad: během posledních pěti let mi tři redaktorky opakovaně připomínaly, že čtenáři dostávají z denních zpráv více než dost zmaru a chmur, že touží po naději a inspiraci a že mé články musí tyto dvě složky obsahovat. Když jsem tyto opakované pokyny slyšel a poslouchal, tak se to do mne zapsalo. Stále nejsem žádná Pollyanna, ale jejich povzbuzení mi nechtěně rozjasnilo můj vlastní pohled a myšlenky. Stejně jako muži a ženy, s nimiž jsem vedl rozhovory, mi tyto tři ženy daly na oči nové brýle.
Od této chvíle až do konce roku pravděpodobně čeká Spojené státy těžká jízda. Zmatky způsobené politickými kampaněmi a listopadovými volbami, napětí mezi národy po celém světě, stres způsobený rodinám kvůli inflaci: tyto a všechny ostatní potíže, kterým naše země čelí, jen tak nezmizí. Pokud však dovolíme, aby tyto mraky vrhly příliš temný stín do našich myslí a srdcí, pak budou způsobené škody dvojnásobné. Propadání zoufalství nad událostmi a okolnostmi, které jsou z velké části mimo naši individuální kontrolu, může poznamenat nebo zcela znehodnotit naši sílu jedince, naši schopnost rozjasnit životy druhých.
Všichni lidé, s nimiž jsem dělal rozhovor, ty tři redaktorky a mnozí členové mé rodiny a přátelé, přinášejí pozitivní změny do svých rodin a komunit. Stejně jako mnoho dalších Američanů se možná domnívají, že se země ubírá špatným směrem, přesto mají dostatek moudrosti, aby svou pozornost a péči zaměřili na lidi, místa a věci, které mají rádi a kterých si váží.
Tito lidé mají sílu jedince a my ostatní také. Jediné, co musíme udělat, je využít ji.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
