Na třetí část filmů o Deadpoolovi se těšila spousta lidí a postupem času to působilo, že právem. Kromě vydařených ukázek scén z filmu (kterých možná bylo až příliš mnoho) se také nestává pokaždé, že marketing filmu by sestával z vytváření dodatečného obsahu typu „Hugh Jackman a Ryan Reynolds vaří s Gordonem Ramsayem“, „Deadpool a Wolverine jsou ve studiu Spotify“ anebo sezení u Jimmyho Fallona.
Kdyby si tím studio Disney nebylo jisté, tak by se asi tolik nesnažilo, že?
No, ono těžko říct, jestli to byly nápady právě Disney, anebo Reynoldse a jeho marketingové agentury. Právě Reynolds si totiž pro film šel od počátku svým velkým osobním vkladem. A to od samotného oznámení filmu s Hugh Jackmanem na svém profilu, přes různé menší příklady jako jedno z jeho posledních videí o drinku ve stylu Deadpoola, které nabralo téměř dva miliony zhlédnutí, anebo i finálním trailerem k filmu, který už sedí na skoro deseti milionech.
Ta dobrá zpráva ale hlavně pro všechny je, že po četných útrapách superhrdinských filmů nedávné doby je právě tento film dobrý a funguje.
Herecké výkony
Filmy o superhrdinech nemají vždy nutně dobrou pověst z hlediska herecké náročnosti a hloubky, že. Ať už je to poznámka Anthonyho Hopkinse (Odin) o tom, že se nemusel ani zrovna snažit, nebo obavy od Roberta Downeyho (Iron Man), zda by neustálé hraní jeho postavy nemohlo snížit či omezit jeho herecké schopnosti, faktem zůstává, že spoustu scén se natáčí před zeleným plátnem, a je tak mnohem těžší se pro herce vžít do své role.
První do očí bijící výkon v tomto filmu však překvapivě podává komiksovým nadšencům ne-nutně-známý Matthew Macfadyen, ztvárňující postavu jménem Paradox. Jeho výrazy tváře jsou tak všeříkající, že by si nejspíš byl schopen zajít do McDonaldu, a jen jednou změnou pohledu si objednat celé menu a navrch ještě zvolit svoji oblíbenou omáčku na hranolky.
Macfadyen, známý zejména ztvárněním role pana Darcyho z filmu Pýcha a předsudek, dává pocit, že divák sedí v prvotřídním divadle, a naprosto překonává očekávané meze své postavy.
Ryan Reynolds je velmi solidním a silným nadprůměrem, na který se lze v každé scéně opravdu spolehnout. Poněkud slabší se možná jeho herecký výkon zdál v pár scénách, kde byl poněkud více… hodný, ale také na druhou stranu posunul na vyšší úroveň své zadumané pohledy, které místy dřely ve druhém dílu Deadpoola.
Hugh Jackman, alias Wolverine, dokázal velmi dobře ztvárnit tíhu své minulosti i emocionální nestabilitu, ale místy nebyl až tak přesvědčivý, když měl vůči Deadpoolovi zrovna ne-tu-nejrůžovější náladu. Inu, možná jsou na to s Reynoldsem příliš velcí kamarádi, a je těžké tvrdit, že vás ten druhý štve, když víte, že je to prostě frajer. Jackman ale také sólo nesl mnohdy hereckou tíhu mnoha scén (rozumějte on byl ten bez masky, na rozdíl od Deadpoola), a velká část filmu leží vyloženě na něm – a zvládl to znamenitě.
Emma Corrin, ztvárňující zlou Cassandru Novu, pak narážela na zdánlivě nedostatečný scénář. Jediné, co se po ní chtělo, bylo stručně řečeno tvrdit, jak to druhým natře. To byla škoda, protože v pár posledních scénách se jí vydařil například ten správný intenzivní hněv, přesně jak má být. Je tak nejslabším článkem hlavních postav.
Příjemné překvapení pak přináší Morena Baccarin, alias Vanessa, láska Deadpoola, která i přes relativně malý prostor ve filmu dokázala do své postavy vtisknout charakterové vlastnosti, nepřímé a nevyřčené záměry, a zůstat velmi zapamatovatelná.
Zbytek herců podal solidní výkon a nebyli omezeni scénářem jako v případě Cassandry, ale také nevybočili z kolejí očekávání tak moc jako Macfadyen. Některé výstupy ale postrádaly trochu hloubku a zapamatovalnost, zejména ve srovnání s Vanessou.
Akční řežba – přehledně a s tím správným beatem
Jedním z největších propadáků akčních scén může být až přílišný chaos. Historicky negativním příkladem budiž Jupiter vychází od Wachovských. Jestli někdo už po devíti letech pochopil, jak to mohli zkazit tak moc zrovna po trilogii Matrixu, tak by měl publikovat knihu a varovat příští generace.
Deadpool & Wolverine se dokázali vyhnout této propasti naštěstí během naprosté většiny filmu, a pouze u jedné z větších bitev je na jejím začátku mírně nepřehledná situace daného způsobu agresivního vyjednávání.
Tyto, pro nepřátele životně důležité scény, jsou doprovázeny například soundtrackem v podobě popového kontrastu „Bye Bye Bye“ od NSYNC anebo známou písní rappera DMX. A jestli máte měkké srdce, tak raději prosím nezjišťujte, kolik krve se prolilo během hlavní písně filmu Pomáda.
Během zhlédnutí tohoto filmu platí pro absolutní pacifisty jedno bezpečné pravidlo – čím popovější hudba, tím důležitější je zavřít svoje oči.
Co vyústění filmu? A může to někoho urazit?
Film obsahuje mnoho prvků, které dávají lidi dohromady, a dávají jim pocit sounáležitosti. Máme tu milého psíka, setkání s přáteli, touhu po lásce, důvěru v ostatní lidi i pocit a důkazy o tom, že záleží na každém z nás.
Když si odmyslíte to násilí, výstřiky krve, ostrá slova a amputované končetiny, tak jde skoro o rodinný film.
Celé podání snímku tak z určitého pohledu vyznívá jako příběh o tom, že každý má někde své místo, a nikdy není odůvodněné to se sebou vzdát – i kdyby vás zavrhl celý svět, jako v případě jedné postavy. Pokud nejste druhým dost dobří, tak vás prostě akorát nejsou schopni pochopit.
No a samozřejmě, kombinace adrenalinu vyvolaného neustálou akcí spolu s bezostyšným přístupem Deadpoola může mít terapeutický vliv a dodat pocit, že sebedůvěra nemá v žádném případě být založena na neexistenci chyb, ale spíše na dobrých záměrech a hrdinských skutcích.
Z pohledu studia Disney se pak dá ještě zvážit přítomnost tzv. DEI v tomto filmu, což je zkratka pro diverzitu, rovnost a začlenění, neboť jde také o hodně zmiňovanou hodnotu Disney jeho ředitelem Bobem Igerem. Někteří z diváků měli s tímto, z jejich pohledu nepřirozeným pojetím těchto hodnot, nedávno totiž problém například u seriálu Hvězdných válek Akolytka, který tak sedí na stránce Rotten Tomatoes se skóre 17 procent.
Během filmu jsou některé situace vyvolané přímo zápletkou, a mimo tyto mi hodnoty DEI vyloženě navíc vložené přišly jen jedinkrát – když Deadpool při setkání s Paradoxem zvlášť zmiňuje genderová oslovení „on, ona, oni“. Pokud jste zastánci tohoto způsobu komunikace, tak můžete mít radost z toho, že Disney to žádným způsobem nevzdává. A naopak, pokud nejste příliš velkými fanoušky, tak vězte, že šlo o dvě vteřiny, a na film jako celek to nemělo velký vliv.
Poslední šance na jakoukoliv společenskou kontroverzi pak nabízí ještě scéna s modrým autem, které má na sobě napsáno anglicky „coexist“ (koexistence / soužití), a jedno písmeno bylo zdánlivě vyobrazeno za použití židovské hvězdy, zatímco ostatní byla pro mě z neznámých náboženství. Těžko říct, jestli šlo o něco, co by urazilo obyvatele Izraele, anebo naopak to bylo volání o celosvětový mír – nejspíše je to akorát o důvod navíc, proč pozvat na film i případné přátele z řad religionistů, aby pak mohli přijít na kloub této záhadě.
Snímek je pod rouškou adrenalinu/násilí velmi pozitivní, a nezanechává tak chmurné pocity, jako trochu druhý díl série. Jednoduše je schopen člověku zvednout náladu.
Závěrečné hodnocení
Jakékoliv dílo lze vždy hodnotit napříč historií, anebo také více relativně, vůči ostatním výtvorům ve své době. A právě z toho druhého pohledu je Deadpool & Wolverine opravdový skvost, který může narovnat záda celému Marvelu, protože se po dlouhé době jedná o film, který konečně nemá žádnou kriticky důležitou chybu, a zároveň nemá ani konzistenci rozlitého mléka, kterou nám reprezentativně dal třeba Thor: Láska jako hrom.
Celé podání také umí vyvolat v lidech sympatie a pochopitelnost vůči předkládaným postavám, na rozdíl od nedávných Marvels. Snímek chápe, že lidé se chtějí především bavit, a ne být účastníky pomalu sociologického experimentu o tom, jak je nutné bořit svá různá očekávání a představy.
Jediná chyba stojící za zmínku je podání jedné za záporných postav, Cassandry Novy, a naopak jako celek je film tak dobrý, že spíše než o hledání chyb je to pomalu o uvažování nad tím, jak moc velký má snímek potenciál z perspektivy opakovaných zhlédnutí.
Pokud bychom to měli srovnat s filmy o superhrdinech za poslední rok až dva, tak by se Deadpool & Wolverine mohl vyšplhat až na 10/10. Je totiž tím hlavním, díky čemu jde říct, že Marvel přece jen ještě neklesl na průměrnou úroveň moderních (po-nolanovských) komiksových filmů DC.
Na druhou stranu, při srovnání napříč časem, ať už s Batmanem od Nolana, nebo érou Endgame, se Deadpool & Wolverine prostě nedokázal dostatečně vyvléct z plochých záporných postav, které působí na jedno použití (zmiňovaná Cassandra), a nezužitkoval plně možnost herecky zapamatovatelných výkonů vedlejších postav. Stojí tak na 8,5/10.
No a tedy, jestli hledáte snímek o superhrdinech, kterému lze důvěřovat, že si nebudete po 20 minutách připadat jako na divném sitcomu jako v případě Wonder Woman 1984, nebude nikdo do vás házet nějaké sociologické záměry, a nebude to až přehnaně solitérní a neohrožená one-man-show jako Black Adam, a prostě se naplní nějaká z těch očekávání, která máte, tak rozhodně stojí za to jít do kina – Deadpool & Wolverine vám udělá radost.
Hodnocení: 85 %
