V době, kdy se mnozí snaží vyhnout dluhům a kontrolovat své nadměrné výdaje, se jeden pár z Kalifornie rozhodl vybočit. Nejenže omezili určité návyky ve svém životě, ale také učí svého malého syna, aby s penězi zacházel hospodárně.
Šestapadesátiletý realitní makléř Lee Schwartz a dvaačtyřicetiletá komička Linda Schwartzová se snaží svého čtyřletého syna Huxleyho naučit různým důležitým životním lekcím a jednou z nich je moudré zacházení s penězi.
Pan a paní Schwartzovi s jejich synem, Huxleym. (Se svolením Lindy Schwartzové)
Pro rodinu Schwartzových to byl přirozený vývoj od jedné věci k druhé. Když bylo Huxleymu šest měsíců, začali ho učit dětskou znakovou řeč.
„Trvalo několik týdnů, než si ji osvojil, ale byli jsme docela důslední a každý den jsme dělali jen základní znaky,“ sdělila paní Schwartzová deníku The Epoch Times. „Když mu byl rok, uměl už asi 80 znaků a opravdu to zmírnilo jeho temperament.“
„Většina dětí v tomto věku neví, jak sdělit věci, které chtějí.“
Paní Schwartzová věří, že zázemí obou rodičů pomohlo formovat jejich výchovný styl u Huxleyho.
„Opravdu mu chceme vštípit nějaké hodnoty, které se netočí kolem materiálních věcí,“ uvádí paní Schwartzová. „S manželem pocházíme z dlouhé linie chudých a nemajetných lidí. Tvrdě jsme na sobě pracovali, abychom se dostali tam, kde jsme, a můžeme mu dát všechno, co chce, ale v tom není žádná přidaná hodnota.“
„Když mi bylo 18 let a mohl jsem si pořídit kreditní kartu, měl jsem obrovské dluhy a trvalo dlouho, než jsem je splatil.“
Pro pana Schwartze, který vyrůstal v chudobě a sám se naučil vydělávat peníze, se zákony peněz staly „základní hodnotou“, kterou chtěl předat svému synovi.
„Můj plán před 30 lety byl platit svému dítěti, což by někteří lidé nazvali extrémním kapesným, ale zároveň mu to mělo ukázat, jak funguje skutečný život,“ dodává.
Učení se novým dovednostem a plnění domácích prací jsou nedílnou součástí systému hodnot, které Huxleyho učí. V domácnosti Schwartzových se však místo toho, aby se tomu říkalo domácí práce, říká „dharmová povinnost“. A každý člen rodiny má svou vlastní „dharmovou povinnost“.
Pro Huxleyho to zahrnuje sbírání hraček, úklid svého pokoje, odkládání oblečení a vysávání drobků, které spadly na podlahu po jídle.
„Když k němu přijde babička, někdy spolu vyčistí záchod,“ dodala paní Schwartzová.
Kromě domácích prací dostává Huxley také peníze za čtení a cvičení hudby. Pokud všechny tyto věci dokončí, dostává týdenní kapesné.
„Na konci týdne si vydělá mezi 70 a 80 dolary,“ uvedl pan Schwartz, „… každou neděli večer děláme výplatu.“
Vysvětluje, že některé výdaje se odečítají od Huxleyho příjmu, aby se naučil, jak fungují finance. Mezi tyto výdaje patří mimo jiné nájemné, daně, charita, krátkodobé úspory, dlouhodobé úspory a služby.
(Se svolením Lindy Schwartzové)
Celkem si Huxley každý týden odkládá asi 90 % svého příjmu, přičemž výdaje a nájem činí 25 %, daně 25 %, charita 10 %, krátkodobé úspory 10 %, dlouhodobé úspory 10 % a penzijní spoření 10 %.
Další Huxleyho výdaje zahrnují 1 dolar na jídlo, 1 dolar na plyn a elektřinu, 1 dolar na vodu a 1 dolar na dopravu. Po pokrytí všech výdajů mu zůstane asi 7 dolarů, které může použít libovolným způsobem, což může zahrnovat i nákup vlastních hraček nebo knih.
Rodiče začali Huxleyho učit zacházet s penězi, když mu byly asi tři roky, a brzy si za vlastní peníze dokázal koupit kolo za 144 dolarů.
(Se svolením Lindy Schwartzové)
Ačkoli Huxley používá svou nádobu na utrácení na nákup hraček a knih, rodiče říkají, že nejraději sytí svou „nenasytnou chuť“ číst – běhá takřka nepozorovaně kolem místního hračkářství přímo do knihkupectví a hledá nové knihy.
„V současné době je více nadšený z nákupu knih než z nákupu hraček,“ říká pan Schwartz. „Za posledních devět měsíců přečetl 640 knih.“
Kromě toho, že ho rodiče učí, jak utrácet a šetřit peníze, zaměřují se na to, aby Huxleymu vštípili silné hodnoty. Pomáhají mu také naučit se moudře trávit čas.
„Rozhoduje se sám,“ poznamenává paní Schwartzová. „Třeba když řekneme: ‚Hele, nechtěl bys hrát na klavír? Nebo by sis chtěl číst?‘ tak si vybere sám. Opravdu ho podporujeme v samostatném myšlení.“
O jeho nezávislém duchu prý svědčí i to, jak si dokáže sám spokojeně hrát s kostkami a tiše si pobrukovat Mozartovu hudbu. Je to vidět i na jeho interakci s rodiči a ostatními.
Schwartzovi chtějí Huxleyho naučit zodpovědnosti také pomocí peněz a pracovní morálky.
„Hodně tady používáme slovo následky a jsou tu dobré následky a možná i nějaké ne tak dobré následky, i když, všechno jsou to jen následky,“ uzavírá paní Schwartzová.
(Se svolením Lindy Schwartzové)
Velkou prioritou je také soběstačnost.
„Chci, aby se učil celý život,“ řekl pan Schwartz. „Chci, aby měl schopnost podívat se na problém, a pokud na něj nedokáže přijít, aby věděl, že existují zdroje a věci, které mu pomohou ho vyřešit.“
Huxleyho učební plán domácího vzdělávání je rozdělen na „školu peněz“ a „školu duše“ a učí se také hodně o sebevědomí.
„Dal jsem mu to, čemu říká ‚superschopnosti‘,“ uvádí pan Schwartz. „Většina dětí zná superhrdiny a superschopnosti, že? Ale tohle on nikdy neviděl. Nemá ponětí, co je to Superman nebo Spider Man…. Jeho superschopnosti jsou to, čemu říkám ‚vlastnosti‘. Takže první superschopnost, kterou měl, byla odvaha, druhá superschopnost je trpělivost a jeho třetí superschopnost je spolupráce.“
Když čekají v dlouhé frontě, pan Schwartz říká, že se na něj Huxley otočí a řekne: „Tati, používám svou superschopnost.“ Rozpoznání a vyjádření toho, kdy tyto „vlastnosti duše“ používá, bylo velmi důležité, protože mohou být abstraktní a těžko vysvětlitelné. Mezi superschopnosti, které rodiče plánují v budoucnu učit, patří soucit, empatie a tolerance.
Schwartzovi věří, že i když se jejich způsob výchovy liší od většiny běžných rodičovských postupů, jejich rodina není anomálií.
„Prostě byl těmto věcem ve svém okolí vystaven, a to pravidelně,“ sdělil pan Schwartz a dodal, že Huxley není nijak výjimečný nebo jedinečný, ale protože „každý den počítá peníze, každý den hraje na klavír a každý den čte, tyto zkušenosti se (ve výsledku) sčítají.“
(Se svolením Lindy Schwartzové)
Protože Huxley nebyl vystaven působení obrazovky, není ovlivněn reklamou, a proto se ničeho nedožaduje.
„Jeho jediným vlivem je to, čemu ho necháme vystavit ve světě fyzické reality,“ řekl pan Schwartz.
Víra prý také hraje v jejich rodičovském stylu významnou roli.
„Lee a já věříme, že existuje božská a vyšší moc a že jsme vedeni a vše se děje v božském načasování, do kterého si nás (bůh) dokonce vybral,“ uvedla paní Schwartzová.
Když se dívají na Huxleyho budoucnost, pan Schwartz věří, že jeho syn bude mít zdravý vztah k penězům, aniž by měl mentalitu chamtivce.
„Až bude starší, naučí se, že zadlužování je způsob, jakým to dělá průměrný člověk. A takhle to dělají moudří lidé,“ poznamenává pan Schwartz a pokračuje: „Neexistuje, abyste si kupovali věci, pokud na ně nemáte peníze.“
Rodičům, kteří mají zájem vyzkoušet jejich přístup, manželé Schwartzovi doporučují začít s výukou dětí v raném věku a zábavnou formou.
„Jde o to, vštípit dítěti schopnost a lásku k učení,“ tvrdí paní Schwartzová. „Když jsme v šesti měsících začali s dětskou znakovou řečí a když mu to došlo, tak to byl vzrušující okamžik, protože teď už věděl, že s námi může komunikovat.“
Pan Schwartz dodal, že důležitou roli na jejich rodičovské cestě sehrála také strava a omezení času stráveného u obrazovek.
„Řekl bych rodičům: ‚Žádné nezdravé jídlo, žádné obrazovky a pravděpodobně jste eliminovali 90 procent emocionálních problémů dětí mezi zdravou stravou a zdravou myslí.’“
Paní Schwartzová se nakonec domnívá, že nedělají nic extrémního.
„Snažíme se jen vychovat všestranné dítě. A házíme na něj všechno, co můžeme, a prostě sledujeme, co se uchytí,“ dodala.
Huxleymu se spousta vlastností, které ho rodiče naučili, docela osvědčila.
(Se svolením Lindy Schwartzové)
-ete-
