Rodinné večeře se staly další dělící čárou, která odděluje ty, kteří v životě uspěli, od těch, kteří se potýkají s problémy.
Komentář
Ve svém projevu na rozloučenou s národem v lednu 1989 řekl tehdejší prezident Ronald Reagan: „Všechny velké změny v Americe začínají při večeři, a tak doufám, že zítra večer v kuchyni začnou rozhovory.“
Bývaly doby, kdy v Americe byly hodiny zhruba mezi 17:30 a 19:30 nedotknutelné. Žádné sportovní akce dětí, žádné zdržování se otce v kanceláři, žádný teenager spěchající ze dveří na další mimoškolní akci. Byl to čas, kdy se rodiny scházely po dlouhém dni, aby společně probraly záležitosti dne, vychutnaly si společné jídlo a sblížily se.
Neodpustím si vzpomenout na scénu z klasického filmu „Meet Me in St. Louis“ z roku 1944, kdy se celá rodina sešla u stolu a obávala se, že nápadník jedné z dcer jí zavolá z východního pobřeží a přeruší rodinnou večeři. Rodinné večeře byly považovány za tak důležité, že se je nikdo zvenčí neodvážil narušit.
Ale v době, kdy prezident Reagan pronesl svůj výrok, byla rodinná večeře, která byla v tomto filmu oslavována, na určitém ústupu, zejména v rodinách s nižšími příjmy a vzděláním, kde oba rodiče museli pracovat, aby se uživili.
Podle Roberta Putnama, autora knih „Bowling Alone“ a „Our Kids“, a na základě údajů z průzkumu DDB Needham Life Style Survey klesl podíl těchto rodin, které společně večeří, z o něco více než 80 % v roce 1980 na méně než 70 % v roce 2000. Další výzkum, který provedl Daniel Cox z American Enterprise Institute s odkazem na americký národní průzkum rodinného života z prosince 2021, uvádí, že 74 % osob starších 50 let bez vysokoškolského vzdělání si pamatuje každodenní rodinné stravování, zatímco mezi mladšími Američany bez vysokoškolského diplomu je to jen 38 %.
Tento jev je politováníhodný, protože vícegenerační rozhovory u jídelního stolu jsou nezbytnou součástí dobrého prospívání dítěte. Jak uvedla Jane Waldfogelová, profesorka na Kolumbijské univerzitě, ve své knize „Co děti potřebují“: „Mladí lidé, kteří večeřeli s rodiči alespoň pětkrát týdně, dosahovali lepších výsledků v celé řadě oblastí: méně často kouřili, pili, užívali marihuanu, účastnili se vážných rvaček, měli sex … nebo byli vyloučeni ze školy.“
S tím souhlasí i další akademici. Stanford Medicine uvádí řadu důvodů, proč je společné rodinné stolování důležité pro emocionální a fyzické zdraví dítěte.
Děti se například učí, jak zdravě, produktivně a s respektem komunikovat mezi sebou a s rodiči, když u jídla hodnotí svůj den. Za druhé dává rodičům příležitost učit je příkladem, například správnému stolování a osobní odpovědnosti za přípravu večeře a následný úklid. Za třetí, děti mají tendenci jíst výživově hodnotnější jídla. V neposlední řadě je to příležitost budovat v dětech sebeúctu a charakter díky tomu, že rodiče naslouchají tomu, co se v jejich životě děje.
Rodinné večeře se tak staly další dělící čárou, která odděluje ty, kteří v životě uspěli, od těch, kteří se potýkají s problémy.
Naštěstí pro některé z nás rodinných večeří přibývá.
Podle amerického průzkumu využití času pravidelně večeří více než 65 % rodin s vysoce vzdělanými lidmi (po ukončení studia). Bohužel po počátečním nárůstu v důsledku pandemie covid-19 v roce 2020 klesl podíl rodin s rodiči se středoškolským nebo nižším vzděláním, které mají pravidelné rodinné večeře, na přibližně 55 %.
Zdá se tedy, že rodinná večeře, alespoň ve vzdělanějších rodinách, se navrací, což je pro děti v těchto rodinách dobré. Procento rodin s nižšími příjmy, které jedí společně, však stále klesá, což má za následek, že se snižuje počet příležitostí, kdy si tyto děti mohou vychutnat jídlo se svými rodiči a sourozenci.
Chceme-li jako dospělí, aby naše děti a vnoučata rostly a prospívaly, a to zejména v rodinách, které již nyní bojují s nedostatkem jídla na stole, možná bychom měli změnit priority rodinných večeří. Tehdy může, slovy prezidenta Reagana, dojít k „velké změně“ – změně, která může pozitivně ovlivnit nejen jejich současnost, ale i budoucnost.
–ete–
