Návštěva hřebčína ve Slatiňanech
Profesor František Bílek, hipolog, pedagog a vědec, ve dvacátých letech minulého století důrazně vystoupil na obranu ohrožených starokladrubských vraníků. Bílek proslul nejenom záchranou koně Převalského, ale také záchranou koně starokladrubského.
Po vzniku republiky bylo na šlechtěné koně pohlíženo s averzí, protože připomínali Habsburskou monarchii, ve které právě šlechtici udržovali chovy koní. Do roku 1918 starokladrubští koně sloužili jako galakarosiéři pro ceremoniální účely u císařského dvora i u církevních hodnostářů.
Po zániku monarchie byl chov vraníků téměř rozprášen. Prof. Bílek sehnal pár přeživších jedinců vraníka starokladrubského a přistoupil k mimořádnému chovatelskému kroku – k regeneraci. Po něm převzali žezlo další následovníci. Stádo bylo z Průhonic „po kopytě“ přemístěno do Slatiňan, Heřmanova Městce a do Slavic.
Regenerace chovu vraníků byla oficiálně ukončena roku 1973 s počtem 93 jedinců. A tak starokladrubský vraník povstal „jako Fénix z popela“. Historie jeho chovu sahá zpět až do roku 1579 – s krátkým přerušením po první světové válce, kdy byl profesorem Bílkem zregenerován pomocí lipického plemene. Řadí se mezi barokní rasy koní, má španělsko-neapolský původ. Starokladrubský kůň se vyznačuje typickým klabonosem. Stal se jediným živoucím plemenem zapsaným na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
V současnosti, když navštívíte hřebčín ve Slatiňanech, který je součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem, ujme se vás průvodce, ukáže vám stáje a povypráví vám o historii a průběhu výcviku.
Dozvíte se, jak jsou koníci od tří let připravováni nosit jezdce nebo táhnout povoz. Povede vás k boxům, kde jsou umístěni koně. Ti většinou postávají a nechávají se pohladit na čele. Někdy si udělají pohodlí – hodí sebou na záda, kopyta do vzduchu, a s gustem se vyválejí ve slámě. Potom se kůň zvedne, oklepe a zafrká.
V slatiňanském hřebčíně je i porodna, kde se rodí hříbata. Takové hříbě, když se narodí, má tři roky volnosti: může běhat po pastvinách a bezstarostně si hrát pod bdělým okem své koňské láskyplné matky.
Když se narodí běloušovi hříbě, je zpočátku tmavé a postupně světlá. U vraníků je to naopak: narodí se hnědé a huňaté hříbě a postupně tmavne do černé barvy.
Od tří let je svěřeno odborníkům na výcvik, který trvá běžně 11 měsíců.
Zprvu se učí nosit třeba pytel na zádech, aby si zvyklo, že má něco na sobě, vypráví průvodce. Postupně se na dlouhém laně učí drezúru, buď nosit jezdce a závodit, nebo táhnout kočár. Pokud je určen k tahu, zpočátku se spolu s ním zapřahá zkušený koník, tzv. kůň učitel, a od něho se učí táhnout vozík a rozumět pokynům kočího.
Pokyny v koňské řeči jsou mezinárodní
Jaké jsou pokyny pro koně, jestliže se potom prodávají do dánské nebo švédské královské rodiny?
Pokyny jsou mezinárodní, takže po staletí koně rozumí povelům hyjé, hot a čehý. Pro ně jsou však směrodatné především dotyky. Jak u jezdce, tak u kočího, odpovídá průvodce na dotazy.
Ovšem delším a náročnějším výcvikem prochází kůň určený pro jízdní policii. Tam jdou pouze vraníci, protože „vyhlíží impozantněji“ než bělouši. Ti nejvyšší měří v kohoutku až 167 cm, váží okolo 600 kilogramů.
Policejní kůň má výcvik o mnoho náročnější, musí odolávat ranám z petard, hluku, střelbě – ve službě musí dokázat být naprosto klidný.
Na boxech ve stáji mají koníci označení svého kmene, například Sacramoso XXXI nebo Solo Isoleta VIII – vlastní jména nedostávají. Ovšem jejich chovatelé si každého domácky pokřtí jménem.
Starokladrubský kůň je šlechtěn nejen k jízdě, ale rovněž k charakterní a přátelské povaze. Toto inteligentní zvíře ji opravdu má, proto je oblíbeno.
Kobylky jsou taky cvičené, ale v menším počtu než hřebci. Také jejich kupní cena je nižší než u hřebečka. Ceník je k nahlédnutí na stránkách hřebčína – někteří hřebci můžou dosahovat ceny až kolem 300 tisíc korun, prozradil průvodce. Kobylky jsou levnější.
Vedle hřebčína vám ukážou také kočárovnu, kde kromě různých povozů uvidíte i saně pro zápřah.
„Jakmile napadne sníh a jsou vhodné podmínky pro jízdu saní, okamžitě zapřaháme, než sníh roztaje,“ sděluje průvodce. Jízda na saních je velmi oblíbená. Saně mají speciální kryt pro záchyt nášlapků z kopyt, aby cestující nedostávali pecku sněhovou hroudou.
Průvodce také zmiňuje rekord v zápřahu. Letos v září v Kladrubech nad Labem má být překonán dosavadní rekord v počtu 22 zapřažených koní. Aspirace je zapřáhnout o další dva navíc. Podle průvodce musí ujet asi 1,5 kilometru, aby se rekord počítal.
V Čechách žijí milovníci koní, kteří si mnohdy kupují kobylku „na dožití“. Když je koni kolo 15 let, chtějí mu poskytnout dobré podmínky do zbytku života. Kůň se dožívá až 30 let. Staří koně zůstávají na pastvinách opravdu na dožití, potvrzuje průvodce.
