Těžko by někdo hádal, že odstavené trabanty v pražských ulicích v říjnu 1989 předznamenaly pád Berlínské zdi, ke kterému došlo 9. listopadu 1989.
Roku 1987, kdy před Berlínskou zdí stanul prezident USA Ronald Reagan a vyzval k jejímu prolomení, východní Němci našli novou inspiraci.
O dva roky později, na podzim 1989 prchali východní Němci přes pražskou ambasádu do západního Německa, aby se touto oklikou dostali na Západ.
„Pod tlakem situace komunistické Německo dovolilo více než 80 tisícům svých občanů emigrovat na Západ,“ uvedla Česká televize. Ve vzduchu byl cítit závan naděje a svobody.
Čechoslováci prchajícím Němcům nosili jídlo a teplý čaj, zatímco jen přihlíželi, jak v ostatních zemích východního bloku padají komunistické systémy.
Když se tři roky předtím zjara 1986 blížilo 25. výročí postavení Berlínské zdi, psaly novinky.cz, že Stephen Sestanovich, šéf oddělení Bílého domu, podnítil prezidenta Reagana, aby toho využil a inicioval plán, který měl za 5 let způsobit pokojné a řízené padnutí zdi – s požehnáním sovětského vůdce Michaila Gorbačova.
Pracovní název zněl: Berlin without Barriers, což lze přeložit jako Berlín bez hraničních plotů. To zní neutrálněji než „zbourat zeď“, napsal Sestanovich v poznámce podle novinek.
Před Braniborskou branou se v roce 1987 odehrál proslulý projev amerického prezidenta Ronalda Reagana, ve kterém vyzval tehdejšího sovětského vůdce Michaila Gorbačova, aby Berlínskou zeď strhl. Projev zakončil výzvou: „Generální tajemníku Gorbačove, pokud chcete mír, pokud si přejete blahobyt pro Sovětský svaz i východní Evropu, pokud vám jde o liberalizaci, přijďte sem k této bráně. Pane Gorbačove otevřete tuto bránu! Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď!“
Ve videu ČT, vzdělávací série Rok revoluce z produkce Knihovny Václava Havla, v pátém díle, které mapuje pád komunismu ve východní Evropě, mluví historik Timothy Garton Ash: „Přijde mi, že příběh revolučního konce komunismu ve východní a střední Evropě, nabírá na obrátkách. V Polsku změna trvala 10 let, v Maďarsku to zabralo 10 měsíců, ve východním Německu 10 týdnů, možná v Československu to bude trvat 10 dní.“
Zeď měla zastavit migraci na Západ
Z historie víme, že po skončení války a rozdělení Německa na Spolkové a demokratické, v letech 1949 až 1961 území NDR opustily téměř tři miliony obyvatel. Značná část emigrantů byli odborníci a vzdělaní lidé. Rozhodli se opustit NDR přes Berlín, kde hranice mezi oběma zeměmi nebyla v té době tak kontrolována.
Stranické orgány se tedy rozhodly zasáhnout. Generální tajemník Walter Ulbricht váhal s uzavřením hranice uprostřed hlavního města, obával se konfliktu s USA. Ke konečnému rozhodnutí pravděpodobně došlo hlavně z iniciativy Nikity Chruščova na setkání nejvyšších představitelů Varšavské smlouvy v Moskvě v srpnu 1961.
Spojení mezi východním a Západním Berlínem bylo přerušeno v noci z 12. na 13. srpna 1961 nejprve ostnatým drátem a ozbrojenými silami NDR. O tři dny později začal být ostnatý drát nahrazován zdí ve skutečném smyslu slova.
Stráže zpočátku po prchajících občanech na přechodech nestřílely, avšak později došlo i k tomu. K prvnímu známému případu zastřelení prchající osoby došlo 24. srpna 1961, k poslednímu 5. února 1989.
Během 28leté existence Berlínské zdi zde při pokusu o útěk zemřel značný počet občanů, některé oběti vykrvácely, když je stráže ponechaly v pásmu bez pomoci. O počtu obětí se dodnes vedou spory.
„Předčasný porod“
Od října 1989, kdy Prahu zaplavily opuštěné trabanty, k 9. listopadu možná neuběhlo ani 10 týdnů, jak předpověděl historik Garton Ash, a Berlínská zeď jakoby znenáhla padla.
Zpětně tuto událost někteří přirovnávali, že se to odehrálo, „jako když houkající sanitka ujíždí k porodu, ale porod se udál ještě dříve, než sanitka dorazila do porodnice“.
Bylo to náhlé a čekané-nečekané. Potom už byli na řadě Čechoslováci a mohla vypuknout „sametová revoluce“ počínající v Praze.
