Ačkoliv se říká „Aspirin denně a lékař je zbytečný,“ u některých lidí rizika spojená s jeho užíváním převážila nad jeho přínosy.
„Po mnoho let v 90. letech 20. století a dokonce i na začátku 21. století si všichni mysleli, že je zdravé brát každý den malou dávku aspirinu, aby se předešlo infarktu,“ řekl pro Epoch Times dr. Robert Lufkin, klinický profesor na Keckově lékařské fakultě Jihokalifornské univerzity.
V té době již několik rozsáhlých studií prokázalo ochranné účinky aspirinu. Na základě těchto zjištění vzniklo oblíbené rčení „Jeden aspirin denně drží lékaře stranou“. Mnozí lékaři šli tak daleko, že nabádali pacienty, aby jej pravidelně užívali a předcházeli tak srdečním onemocněním.
Nyní se misky vah mezi riziky a přínosy poněkud vychýlily.
Nejedná se o doplněk stravy
Tři velké klinické studie dospěly k závěru, že aspirin není vhodný k preventivnímu užívání u osob bez známého kardiovaskulárního onemocnění.
To se datuje k roku 2018. V té době byl již ochranný účinek nízkých dávek aspirinu u osob s kardiovaskulárními příhodami v anamnéze dobře prokázán. Vědci se však snažili ověřit, zda dlouhodobé užívání nízkých dávek aspirinu (kolem 100 miligramů denně) může zabránit také prvnímu výskytu kardiovaskulárních příhod – známé jako „primární“ prevence.
Studie Aspirin to Reduce Risk of Initial Vascular Events (ARRIVE), které se účastnili pacienti s kardiovaskulárními rizikovými faktory, ukázala, že aspirin významně nesnižuje výskyt kardiovaskulárních příhod, ale zvyšuje riziko gastrointestinálního krvácení. Podíl účastníků, u nichž došlo k první kardiovaskulární příhodě, byl podobný ve skupině aspirinu i placeba, ale riziko gastrointestinálního krvácení bylo 2,1krát vyšší ve skupině aspirinu.
Studie Aspirin in Reducing Events in the Elderly – Studie Aspirin při snižování počtu příhod u starších osob (ASPREE), které se zúčastnilo více než 19 000 starších dospělých, prokázala, že aspirin nezlepšuje míru přežití, ale významně zvyšuje riziko závažného krvácení o 38 % a zvyšuje úmrtnost ze všech příčin o 14 %.
Studie A Study of Cardiovascular Events in Diabetes trial – Studie kardiovaskulárních příhod u diabetické studie (ASCEND), která zahrnovala více než 15 000 pacientů s diabetem bez kardiovaskulárního onemocnění, dospěla k závěru, že „absolutní přínos byl do značné míry vyvážen rizikem krvácení“. Ve srovnání se skupinou užívající placebo snížil aspirin riziko závažných cévních příhod o 12 %, ačkoli zvýšil riziko závažného (nefatálního) krvácení o 29 %.
„Většina těchto studií neprokázala jasný přínos, takže celkově převládl skepticismus k možnosti používat aspirin v primární prevenci,“ uvedl pro Epoch Times dr. Raffaele De Caterina, vedoucí katedry kardiologie na univerzitě v Pise a vedoucí kardiologického oddělení univerzitní nemocnice v Pise.
Pokud jste zdraví, ničemu to nezabrání.
John J. McNeil, profesor na Fakultě veřejného zdraví a preventivní medicíny Monashovy univerzity.
Od roku 2019 přestala lékařská komunita plošně doporučovat aspirin pro primární prevenci srdečních onemocnění.
V témže roce Americká kardiologická asociace aktualizovala svá doporučení a zdůraznila, že osoby bez srdečního infarktu nebo mozkové mrtvice v anamnéze, s výjimkou některých vysoce rizikových skupin, jako jsou osoby se zvýšeným rizikem cévního onemocnění nebo osoby, u kterých již byly zjištěny známky subklinického cévního onemocnění, by neměly užívat nízké dávky aspirinu denně bez konzultace s lékařem.
Americká pracovní skupina pro preventivní služby (USPSTF) nabídla podrobnější doporučení a nedoporučila užívání nízkých dávek aspirinu zdravým dospělým ve věku 60 let a více. Dodala, že u dospělých ve věku 40 až 59 let, u nichž je riziko vzniku kardiovaskulárního onemocnění v příštích 10 letech 10 % nebo vyšší (podle posouzení jejich lékaře), je potenciální čistý přínos užívání aspirinu pravděpodobně minimální.
De Caterina zdůraznil, že tato změna neznamená, že by aspirin neměl být podáván žádným pacientům; spíše by neměl být podáván všem pacientům v rámci primární prevence.
„Pokud jste zdraví, nebude to prevence ničeho,“ řekl John J. McNeil, profesor na Fakultě veřejného zdraví a preventivní medicíny Monashovy univerzity a jeden z hlavních výzkumníků studie ASPREE.
Přesto se mnoho lidí stále řídí starými radami. Studie publikovaná v časopise Annals of Internal Medicine v roce 2024, která analyzovala údaje od více než 186 000 Američanů, zjistila, že 18,5 % dospělých ve věku 40 let a více uvedlo, že v roce 2021 užívalo aspirin k primární prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Mezi dospělými ve věku 60 let a více byl tento podíl ještě vyšší, a to téměř 30 procent.
McNeil uvedl pro Epoch Times, že přizpůsobení se této představě vyžaduje čas. „V medicíně se všechno děje velmi pomalu.“
Neočekávaný přínos
Tato zjištění nepopírají kardiovaskulární přínosy aspirinu. U osob, které v minulosti prodělaly srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici, je aspirin klíčovou součástí léčby, která zabraňuje opakování infarktu (sekundární prevence).
Toto však nebylo původně zamýšlené použití aspirinu.
Aspirin má svůj původ ve vrbové kůře, kterou Sumerové a Egypťané používali před více než 3 500 lety k tlumení bolesti a snižování horečky. Léčivé vlastnosti vrbové kůry pocházejí především z obsahu kyseliny salicylové.
V roce 1897 syntetizoval chemik Felix Hoffmann kyselinu acetylsalicylovou zahříváním kyseliny salicylové s acetanhydridem. Přidáním acetylové skupiny se kyselina salicylová stala stabilnější.
(Vlevo) Aspirin má svůj původ ve vrbové kůře, (Vpravo) Generický aspirin uvnitř lahvičky. (EllyMiller, pamela_d_mcadams / Getty Images, Epoch Times); (Tim Boyle / Getty Images)
Sloučeninu nazvanou „aspirin“ začali prodávat jako lék na snížení horečky a tlumení bolesti. Působí tak, že omezuje prostaglandiny, což jsou lokální hormony vyvolávající zánět. Tento protizánětlivý účinek se však objevuje pouze při vysokých dávkách aspirinu, obvykle kolem 1 000 miligramů denně nebo až 3 000 miligramů (přibližně dvě až šest tablet o 500 miligramech). Takto vysoké dávky nejsou vhodné pro dlouhodobé užívání kvůli riziku nežádoucích účinků, například gastrointestinálních potíží.
Výzkumníci si všimli jemnějšího jevu poté, co byl lék mezi populací nějakou dobu užíván.
Od té doby se vědci snaží pochopit mechanismy, které za tímto pozorováním stojí.
Nelson vysvětlil, že antitrombotický účinek aspirinu pochází z jeho acetylové skupiny.
Vzhledem k tomu, že přibližně jedna sedmina krevních destiček se každých 24 hodin vymění, musí pacienti, kteří prodělali kardiovaskulární příhody, užívat aspirin denně, aby se udržel jeho antitrombotický účinek.
Jeho protisrážlivý účinek je „ jediným prokázaným mechanismem při užívání aspirinu v nízkých dávkách, které se běžně používají pro kardiovaskulární prevenci,“ uvedl De Caterina. Aspirin však může být prospěšný jen pro určité skupiny lidí.
Vysvětlil, že pokud jsou ostatní faktory, jako věk a komorbidity, stejné, riziko krvácení při užívání aspirinu zůstává většinou podobné u lidí s kardiovaskulárními příhodami v anamnéze i bez nich. Protože však osoby s předchozími kardiovaskulárními příhodami čelí vyššímu riziku recidivy, je pravděpodobnější, že přínos aspirinu v prevenci vzniku sraženin u nich převáží nad rizikem krvácení.
Navíc „čím jsou lidé starší, tím je pravděpodobnost krvácení vyšší“, řekl Nelson.
„Začít užívat aspirin již ve 40 letech může mít určitý přínos v prevenci prvního infarktu a mrtvice,“ řekl Epoch Times dr. John B. Wong, místopředseda USPSTF. „Jakmile lidé překročí 60 let, neměli by aspirin začít užívat, protože škodlivost vyvažuje přínosy.“
Doktoři mohou posoudit kardiovaskulární riziko pomocí několika metod, včetně kalkulaček rizikového skóre, které hodnotí faktory, jako je krevní tlak, hladina cholesterolu a kuřácký status. Mohou také použít ultrazvuk nebo počítačovou tomografii (CT) k vyšetření cév nebo mohou změřit kotníkový index ke kontrole onemocnění periferních tepen. Pomocí těchto nástrojů mohou lékaři posoudit, komu v rámci primární prevence může být užívání aspirinu ještě prospěšné.
Příliš mnoho dobrého
Jasné klinické důkazy ukazují, že denní dávka 75 až 150 miligramů aspirinu je dostatečná k inhibici krevních destiček a prevenci vzniku krevních sraženin. Překročení této dávky však může způsobit více škody než užitku.
„Když zvýšíte dávku, nezvýšíte antitrombotickou účinnost. Zvýšíte pouze žaludeční toxicitu,“ řekl De Caterina.
Prostaglandiny hrají klíčovou roli při ochraně a posilování žaludeční sliznice a zároveň snižují sekreci žaludeční kyseliny. Aspirin však inhibuje produkci prostaglandinů, čímž zvyšuje propustnost žaludeční sliznice a činí ji zranitelnější vůči poškození žaludeční kyselinou. Jednou z hlavních nevýhod všech nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID), včetně aspirinu, jsou jejich gastrointestinální nežádoucí účinky, které mohou zahrnovat například jícnový reflux, dyspepsii (zažívací potíže), vředy a krvácení z trávicího traktu.
De Caterina uvedl, že typy krvácení spojené s užíváním aspirinu jsou především podkožní krvácení (pod kůží) a slizniční krvácení, přičemž druhé jmenované postihuje především trávicí a močové ústrojí.
Gastrointestinální krvácení může způsobit černou, dehtovitou stolici (tzv. meléna) v důsledku průniku krve z horní části gastrointestinálního traktu. Nelson však upozornil, že krvácení z gastrointestinálního traktu není vždy snadno rozpoznatelné. Některé případy se obejdou bez bolesti nebo viditelných příznaků, jako je meléna, a vedou k anémii kvůli postupnému snižování hladiny hemoglobinu. Postižení lidé často cítí únavu, mají menší výdrž při fyzické námaze a trpí nízkou energií, protože jejich krev nedokáže efektivně přenášet kyslík.
Tento typ krvácení se může – vzácněji – vyskytnout také v mozku.
„Krvácení do mozku je však většinou katastrofální, zejména u starších lidí, takže se setkáme s takzvanou hemoragickou mrtvicí,“ řekl Nelson. Ačkoli hemoragické mozkové příhody představují v západních zemích asi 15 % všech mozkových příhod, bývají závažnější a mají vyšší úmrtnost než trombotické mozkové příhody. Dodal, že mozkové mikrokrvácení, které může zpočátku zůstat nepovšimnuto, se může časem zhoršovat. „Mohou se objevit příznaky podobné demenci.“
Jinými slovy, mnoho lidí užívá aspirin, aby předešlo trombotické mrtvici, ale u jiného typu mrtvice může mít opačný účinek. Krvácení do mozku způsobené aspirinem se také považuje za mrtvici.
„Srážení krve není špatná věc,“ vysvětlil Lufkin. Tělo potřebuje schopnost tvořit sraženiny, aby zabránilo únikům v cévách. Bez srážení krve bychom vykrváceli. „Je to rovnováha,“ dodal.
Pozoruhodný lék
„Před patnácti lety jsem navštívil Austrálii s významným americkým kolegou, vědcem. Tehdy užíval aspirin jako součást primární prevence,“ řekl De Caterina. „Dnes už to nedělá.“
De Caterina řekl, že i přesto zůstává aspirin pozoruhodným lékem. Ve vysokých dávkách funguje jako antipyretikum a protizánětlivý prostředek, zatímco v nízkých dávkách působí jako antitrombotikum.
„Na světě neexistuje lék, který by byl z hlediska mechanismu účinku studován více než aspirin,“ řekl. „Dokonce i v primární prevenci stále existují pacienti, kteří mají z jeho užívání čistý prospěch.“
–ete–
