Komentář
Americká vláda hrozí, že na čínské a evropské zboží uvalí dovozní tarify. Mluví se o obchodní válce, která poškodí všechny. Americký plán přitom předpokládá, že Amerika uvalí na dovážené zboží identické tarify, jakým je americké zboží zatíženo u jejích partnerů. A malá exkurze do tarifní historie.
Několik doplňujících informací k americké politice tarifů. Odkaz na zdroj všech informací na konci článku s výjimkou názorů.
Konec merkantilismu
Myšlenka volného mezinárodního obchodu se objevila poté, co Adam Smith a další ekonomové rozbili základní předpoklad merkantilismu. Merkantilismus byl dominantní ekonomickou teorií od zhruba 16. století a byl založen na tom, že měřítkem bohatství státu je množství zlata v královské pokladně. Merkantilisté byli proti volnému obchodu a podporovali zásahy státu k zabránění odlivu zlata platbou za importované zboží.
Pak přišel Adam Smith, který argumentoval, že když si za zlato nelze nic koupit, je k ničemu. Blahobyt vzniká pouze prací a svobodný trh není hra s nulovým součtem, ale stále se zvětšující koláč efektivněji vyrobeného zboží.
Ricardovy komparativní výhody
David Ricardo obohatil na počátku 19. století ideu volného obchodu o teorii komparativních výhod. Na příkladu Anglie a Portugalska ukázal, že pokud je Anglie lepší ve výrobě sukna a Portugalsko zase ve výrobě vína, budou na tom obě země lépe, pokud se specializují a smění anglické sukno za portugalské víno v rámci volného mezinárodního obchodu.
Dovozní tarify
Nicméně Spojené státy se po svém vzniku v roce 1776 dlouhou dobu spoléhaly na dovozní tarify jako na hlavní zdroj příjmů státu. Federální daň z příjmu byla uzákoněna až v roce 1913. Přes sto let tvořily dovozní tarify většinu příjmů federální kasy a teprve po druhé světové válce klesl jejich podíl na státních příjmech pod deset procent.
Od samého počátku byly dovozní tarify v USA vnímány jako motivace k tomu, aby se dané zboží vyrábělo místně. Jakási daň uvalená na cizince, kteří chtějí prodávat v USA a podpora domácího průmyslu.
Trumpův plán
V rámci předvolební kampaně představil Donald Trump svůj plán, který nazval „Trumpův zákon o vyváženém obchodu“. Jeho klíčovým mottem je, že pokud nějaká země uvalí na americké zboží vyšší dovozní tarif, než je americký tarif na stejné zboží dovážené z dané země do USA, bude mít prezident pravomoc navýšit americký tarif na stejnou úroveň. Pokud země svoje dovozní tarify sníží, bude prezident oprávněn vyjednat identické snížení amerických sazeb. Doslova uvedl: „Pokud Čína uvalí na naše zboží 100 %, naše sazba bude identická. Oko za oko, tarif za tarif.“
Trumpův tým uvádí, že současné čínské dovozní tarify jsou v průměru o 341 % vyšší než ty americké, v případě Evropy jsou její dovozní tarify vyšší o 50 %. Průměrný světový dovozní tarif je dvojnásobný v porovnání s americkými tarify.
Marshallův plán žije
Na pozici člena vlády odpovědného za obchod v Trumpově administrativě byl jmenován Howard Lutnick. V rozhovoru pro televizi obhajoval navrhované dovozní tarify jako zdroj příjmů pro státní kasu, nástroj pro vylepšení vyjednávací pozice a ochranu amerických pracujících. Nemá smysl uvalovat dovozní tarify na zboží, které Amerika nevyrábí. Ale „využijeme tarify jako motivaci pro výrobu v Americe“, řekl Howard Lutnick.
Uvedl, že součástí Marshallova plánu, kterým chtěla Amerika pomoci Evropě postavit se po druhé světové válce na nohy, byla i nesymetrická tarifní politika. Americké dovozy do Evropy podléhaly dovozním tarifům, evropské vývozy do USA byly bez tarifů. Tato praxe přežila do dnešní doby. Howard Lutnick uvedl příklad automobilů a nábytku, který je dosud zatížen rozdílnými tarify.
Argumenty proti dovozní tarifům
Hlavní argumenty proti dovozním tarifům jsou dva. Jednostranná úprava dovozních tarifů může vést k obchodní válce, která škodí mezinárodnímu obchodu. Za druhé je podle mnoha ekonomů dovozní tarif skrytá obchodní přirážka, kterou nakonec zaplatí občané USA ve vyšších cenách zboží.
Národní bezpečnost
Původní ricardovský argument, podle kterého má jeden vyrábět sukno a druhý víno, se v době čínské výrobní nadvlády dostal do extrémní polohy, kdy jeden vyrábí všechno, od ocele po tanky, a druhý, s mírnou nadsázkou, pouze aplikace do telefonu. V tom okamžiku vstupuje do úvahy strategická nezávislost, protože v případě jakéhokoli konfliktu aplikace v telefonu nestačí.
Donald Trump během svého prvního funkčního období prohlásil: „Ekonomická nezávislost znamená národní bezpečnost.“ Následně vedla jeho první zahraniční cesta do Saúdské Arábie, kterou ujistil o americké podpoře jejích bezpečnostních zájmů na Blízkém východě vzhledem k íránským ambicím. Saúdská Arábie byla první navštívenou zemí, protože navýšení těžby ropy v USA, které Donald Trump plánoval, znamenala ohrožení exportních příjmů Saúdské Arábie a tím její ekonomické stability. Jako kompenzaci nabídl Donald Trump Saúdské Arábii prodej zbraňových systémů za miliardy dolarů.
Argumentace USA v roce 2017 by se dala shrnout zhruba takto: Energetická nezávislost Spojených států posiluje národní bezpečnost, oslabuje Rusko, protože cena ropy na světových trzích klesne, a posiluje vyjednávací pozici USA na Blízkém východě.
Vyjednávací síla
Americký trh je díky své velikosti a kupní síle považovaný za trh „poslední záchrany” pro světovou ekonomiku, neboť americký spotřebitel kupuje, i když spotřebitelé v ostatních zemích už pouze okukují výlohy. Proto je přístup na něj pro všechny země důležitý. Navýšení dovozních tarifů nemusí nutně znamenat zvýšení cen pro spotřebitele, protože dovozci do USA se budou snažit nové situaci přizpůsobit.
Argument o omezeném vlivu na zvýšení cen je podpořen faktem, že Bidenova administrativa Trumpovy tarify nezrušila. Ještě v roce 2019 Biden tarify kritizoval: „Prezident Trump si myslí, že je na Čínu přísný. Ale jediné, co jeho politika přinese, je, že američtí výrobci a občané budou tratit a platit více.“ V roce 2022, kdy se za vlády Joea Bidena inflace dramaticky zvýšila, uvažovala jeho vláda o zrušení tarifů s cílem snížit ceny v ekonomice. Nicméně i liberální ekonomický Peterson Institute připustil, že zrušení tarifů by mělo pouze zanedbatelný efekt na inflaci. Vláda Joea Bidena ponechala tarify v platnosti.
Post scriptum
Pozn. autora:
Velikost nějakého trhu, na který chce obchodní partner vstoupit, je parametrem při vyjednávání o podmínkách vstupu. Čína jej využila dokonale. Každý, kdo chtěl dodávat na její obrovský trh, souhlasil s tím, že mu bude v podstatě ukradeno veškeré „know-how“ a že místní lidi naučí všechny taje výroby a řízení firmy. Proto Čína striktně trvala na společných podnicích.
V okamžiku, kdy se Čína naučila vše, co potřebovala, vyhlásila „obchodní válku“ Západu s cílem dosáhnout jeho silné závislosti na klíčových dodávkách zboží a vstupních materiálů, počínaje léky a konče bateriemi. Pro čínské výrobce, kteří se nemusí příliš zabývat environmentálními omezeními ani dalšími regulacemi, je jednoduché konkurovat západním firmám, které musí místo výroby auditovat svoje dodavatele, zda jsou dost zelení.
Donald Trump již v roce 2016 kandidoval s programem na omezení ekonomického vlivu Číny. Nyní dostal ještě silnější mandát, aby chránil americké zájmy. Evropa bude mít jedinečnou možnost pozorovat, jak tarify fungují v reálu, ne jen v učebnicích. Mohla by se z toho poučit.
Zdroje: (1) Merkantilismus, (2) Komparativní výhoda, (3) Dovozní tarify, (4) Trumpův plán, (5) Howard Lutnick pro TV, (6) Biden, (7) Saúdská Arábie
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
Převzato ze stránek syrzdarma.cz.
