Pes, který spal v jeslích plných sena, se probudil, když do stáje přišel dobytek unavený a hladový po práci na poli.
Pes však nechtěl dobytek k jeslím pustit. Vrčel a cenil zuby, jako by byly jesle plné těch nejlepších masitých lahůdek a kostí, které si chtěl nechat jen pro sebe.
Dobytek se na psa díval s odporem. „Jak je sobecký!“ řekl jeden z nich. „Sám seno jíst nemůže, ale přesto nám ho nechce dopřát, i když na něj máme takovou chuť!“
V tom přišel farmář. Když viděl, jak se pes chová, popadl hůl a vyhnal ho ze stáje četnými ranami za jeho sobecké chování.
Sám nejí a druhému nedá.
Tato bajka ukazuje, že závist a lakomství nejen brání druhým, ale ani nám samotným nepřinesou klid.
Tato bajka je převzata z knihy The Aesop for Children (1919).Ezop (asi 620–564 př. n. l.) byl řecký vypravěč, kterému je připisováno mnoho bajek dnes známých pod společným názvem Ezopovy bajky. Jeho příběhy, které obsahují morální ponaučení, měly dlouhodobý vliv na naši kulturu a civilizaci. Přispěly nejen k výchově a budování charakteru dětí, ale také svou univerzálností ke sebereflexi dospělých, kteří se rozhodli přijmout ctnosti nebo brát vážně varování obsažená v těchto příbězích.
