Chudý dřevorubec kácel strom poblíž hluboké tůně v lese. Bylo již pozdě odpoledne a dřevorubec byl unavený. Pracoval od východu slunce a jeho údery nebyly tak jisté jako brzy ráno. Stalo se tedy, že mu sekera vyklouzla z rukou a spadla do tůně.
Dřevorubec byl zoufalý. Sekera byla jediným nástrojem, kterým si vydělával na živobytí, a neměl dost peněz na koupi nové. Zatímco stál, lomil rukama a plakal, náhle se objevil bůh Merkur a zeptal se, co se stalo. Dřevorubec mu pověděl, co se přihodilo, a dobrosrdečný Merkur se okamžitě ponořil do tůně. Když se vynořil, držel v ruce nádhernou zlatou sekeru.
„Je tohle tvoje sekera?“ zeptal se Merkur dřevorubce.
„Ne,“ odpověděl poctivý dřevorubec, „to není moje sekera.“
Merkur položil zlatou sekeru na břeh a znovu se ponořil do tůně. Tentokrát vynesl sekeru stříbrnou, ale dřevorubec znovu prohlásil, že jeho sekera je obyčejná, s dřevěnou násadou.
Merkur se ponořil potřetí a když se opět vynořil, měl s sebou právě tu sekeru, kterou dřevorubec ztratil.
Chudý dřevorubec byl nesmírně rád, že našel svou sekeru, a nemohl bohu dostatečně poděkovat za jeho laskavost. Merkur byl velmi potěšen dřevorubcovou poctivostí.
„Obdivuji tvou poctivost,“ řekl Merkur, „a jako odměnu si můžeš nechat všechny tři sekery – zlatou, stříbrnou i tu svou vlastní.“
Šťastný dřevorubec se vrátil domů se svými poklady a brzy se příběh o jeho štěstí rozšířil po celé vesnici. Ve vesnici však žilo několik dalších dřevorubců, kteří uvěřili, že si stejným způsobem mohou snadno přivodit podobné štěstí.
Rychle vyrazili do lesa, každý jiným směrem, a schovali své sekery do křoví. Potom předstírali, že sekery zmizely, a začali plakat, naříkat a vzývat Merkura, aby jim pomohl.“
A skutečně, Merkur se objevil, nejprve u jednoho, potom u druhého. Každému z nich ukázal zlatou sekeru, a každý ji dychtivě označil za tu, kterou ztratil. Ale Merkur jim zlatou sekeru nedal. Ó ne! Místo toho jim Merkur uštědřil pořádný políček a poslal je domů.
Když se druhý den vrátili do lesa, aby našli své vlastní sekery, žádná tam nebyla.
Poctivost je ta nejlepší politika.
Tato verze bajky byla převzata z knihy The Aesop for Children (1919). V Čechách byl příběh publikován pod názvem Dřevorubec a bůh Hermes v knize Ezopovy bajky.
Ezop (asi 620–564 př. n. l.) byl řecký vypravěč, kterému se připisuje řada bajek, jež jsou dnes známé jako Ezopovy bajky. Jeho příběhy, plné morálních hodnot, po dlouhá staletí ovlivňovaly naši kulturu a civilizaci. Přispěly nejen k výchově a budování charakteru dětí, ale díky své univerzální přitažlivosti i k sebereflexi dospělých, kteří se rozhodli přijmout ctnosti či si vzít k srdci varování, jež v sobě tyto příběhy nesou.
–ete–
