Komentář
Deník New York Times v poslední době publikuje články očerňující uměleckou skupinu Shen Yun Performing Arts a duchovní disciplínu Falun Gong. V jednom z posledních útoků noviny tvrdí, že Shen Yun nashromáždil majetek ve výši 266 milionů dolarů. Článek pak pomocí zkreslených tvrzení naznačuje finanční problémy v Shen Yun a využívá je k útokům na zakladatele Falun Gongu a praktikující této praxe.
Možná se strůjci této mediální kampaně domnívají, že stigmatizace Falun Gongu z ekonomického a finančního hlediska je nejschůdnější a nejúčinnější přístup. Jen sotva si uvědomují, že tím v podstatě šíří a kopírují „protimajetkovou“ rétoriku komunistické strany ve Spojených státech a ve svobodném světě ve snaze potlačit Falun Gong na mezinárodní úrovni.
Kořeny rétoriky čínského režimu o „nenávisti k bohatým“
V propagandě Komunistické strany Číny (KS Číny) je svět čistě materiální. A komunisté jsou materialisté, kteří se nezastaví před ničím, aby se zmocnili bohatství a zdrojů.
Vzestup KS Číny k moci byl postaven na násilí, drancování a ničení. Od kampaní takzvané pozemkové reformy ve 20. a 30. letech 20. století, kdy režim zabavoval půdu statkářům, přes takzvaná hnutí za socialistickou transformaci v 50. a 60. letech 20. století až po dnešní hybridní ekonomiku veřejného a soukromého sektoru se její kroky vyznačovaly násilím, lžemi a krveprolitím.
Ve východní filozofii konfuciánský filozof Mencius jednou řekl: „Cesta lidu je tato: Pokud mají určité živobytí, mají pevné srdce; pokud nemají určité živobytí, nemají pevné srdce.“
V rámci západního myšlení anglický filozof a lékař John Locke kdysi řekl, že moc nesmí být privatizována a vlastnictví nesmí být kolektivizováno, protože jinak by lidstvo vstoupilo do bran katastrofy.
Tyto nadčasové pravdy, zakořeněné v univerzálních hodnotách, rezonují v lidech již po staletí.
V mnoha náboženských tradicích lidstva je navíc rozšířeno přesvědčení, že bohatství nebo chudoba v tomto životě jsou výsledkem karmy z minulých životů. Hromadění ctností a konání dobra v minulém životě vede ke slávě, bohatství a požehnání v tomto životě, zatímco páchání hříchů a hromadění zla přináší neštěstí a utrpení. Věří se, že nejtěžší hříšníci, ti, které nelze vykoupit, sestoupí do pekla, aby splatili své karmické dluhy.
Pak přišla KS Číny, odhodlaná převrátit nebe a zemi, oklamat svět a drze přejmenovat drancování, plenění a zabíjení na hrdinské činy „osvobození celého lidstva“. Aby se k jejím zlým politickým kampaním připojilo více lidí, musela vytvořit překroucený soubor doktrín, postavit pravdu na hlavu, šířit lži a manipulovat se srdci a myslemi lidí.
Jejím jádrem byl především ateismus. Komunistická hymna „Internacionála“ odvážně hlásá: „Nechceme žádné povýšené spasitele, kteří by nám vládli ze soudní síně.“ Mao Ce-tung se slavně přirovnal k Čchin Š‘-chuangovi (všeobecně uznávanému prvnímu čínskému císaři) i Karlu Marxovi, když prohlásil: „Jsem mnich držící deštník – nedbající zákona a bezohledný,“ čímž v čínštině vytvořil slovní hříčku, která ukazovala, že nemá žádnou úctu k zákonu a pořádku.
Během kulturní revoluce byla zničena tradiční čínská kultura; konfucianismus, buddhismus a taoismus byly zlikvidovány a úcta lidí k nebi a víra v boha byly vymýceny. Tím byly zničeny morální základy společnosti a její etické hranice. Od té doby mnoho Číňanů, kterým ateismus vymyl mozek, cítilo, že mohou svobodně a bez váhání páchat jakékoli špatnosti.
Čínský komunistický režim prosazoval ideologii třídního boje. Po devátém stranickém sjezdu v roce 1969 zakotvila KS Číny třídní boj jako „ústřední úkol“ ve svých stranických stanovách. Mao otevřeně řekl: „O třídě a třídním boji můžeme začít mluvit hned teď. Musíme o něm mluvit každý rok, každý měsíc, každý den“ a „Třídní boj funguje jako kouzlo“.
KS Číny rozdělila lidi do dvou hlavních kategorií: „lid“ a „třídní nepřátelé“, přičemž definice „třídních nepřátel“ se v průběhu času měnila. V minulosti to byli statkáři, bohatí rolníci, kontrarevolucionáři a pravičáci. Dnes jsou to praktikující Falun Gongu. Zítra může být za nepřítele označen kdokoli. Tato strategie staví lidi proti sobě, zasévá rozkol a plodí nenávist.
A konečně, aspektem rétoriky KS Číny, který nejúčinněji klame a podněcuje lidi, je komunistický ideál utopické společnosti založené na „rozdělování podle potřeby“.
Komunistický manifest uvádí: ,,Teorii komunistů lze shrnout do jediné věty: Zrušení soukromého vlastnictví.“
Aby toho dosáhla, nasadila KS Číny teorii „vykořisťování“ a tvrdila, že vlastnit bohatství je ze své podstaty špatné. Její kádři šířili hesla jako „I kohouti na panském dvoře kokrhají o půlnoci“ a „Z každého póru kapitalistova těla kape krev a špína“. Rozněcovali nenávist, mobilizovali zemědělce, aby vyjadřovali své stížnosti, a zahajovali politické kampaně s cílem okrást bohaté, odstranit statkáře a zabavit majetek. Statkáři byli démonizováni a likvidováni, zatímco kapitalisté propadali zoufalství a někteří z nich páchali sebevraždy skokem z budov.
Po více než půl století byla tato nenávist k bohatým v myšlení čínské veřejnosti hluboce zakořeněna.
Takzvaná politika reforem a otevření se po Maově smrti byla jen vylepšenou verzí podvodu. Využívala zahraniční investice a těžce vydělané peníze obyčejných lidí k obohacení elity KS Číny. Na jedné straně neustále malovala růžové obrázky lepší budoucnosti pro masy, zatímco na druhé straně přijala korupci jako strategii vládnutí a neměla slitování při potlačování soukromých podniků.
I dnes KS Číny stále mává praporem „společné prosperity“, zatímco se zaměřuje na bohaté čínské občany po celém světě. V konečném důsledku je cílem buď upevnění jejich slábnoucí moci, nebo naplnění vlastních kapes.
Úspěch Shen Yun: Odraz tradičního pohledu na bohatství
Shen Yun se liší od většiny uměleckých souborů na světě. Nespoléhá se na sponzorské dary firem, vládní financování ani na dary členů. Místo toho zavedl jedinečný model úspěchu, který je zcela poháněn prvotřídním uměním a hluboce dojemnými tradičními hodnotami, čímž se stal pozoruhodným příkladem pro dnešní organizace scénických umění.
V pětitisícileté historii bohaté tradiční kultury Číny existuje nespočet příběhů o vznešených osobnostech, které si své bohatství vydobyly poctivou prací a ctnostně s ním nakládaly. Jedním ze zářných příkladů je Guan Zhong, slavný premiér státu Qi před více než 2 000 lety, který byl nejen vizionářským státníkem, ale také mistrem v dosahování finanční nezávislosti. Dalším je Fan Li, známý také jako Tao Zhu Gong, zakladatel čínského obchodu. Poté, co pomohl králi Goujianovi dobýt stát Wu, Fan Li třikrát zbohatl a třikrát své jmění rozdal, čímž projevil tradiční čínskou obchodní zásadu, že bohatství má přinášet prospěch lidu. Jeho příběh odráží tradiční čínské přesvědčení, že ctnost a bohatství jdou ruku v ruce.
Jako nezisková organizace se Shen Yun věnuje oživování tradiční kultury. Neúnavným úsilím si na základě vlastních zásluh vybudovala mezinárodně uznávanou značku. Shen Yun také poskytuje komplexní podporu svým zaměstnancům a pomáhá financovat Fei Tian Academy of the Arts a Fei Tian College, které nabízejí všem studentům plná stipendia v hodnotě přibližně 50 000 dolarů ročně, včetně ubytování a stravy.
Tyto akce jsou moderním vyjádřením tradičního čínského pohledu na bohatství – získávání a využívání bohatství s ctností – a jsou plně v souladu s americkými zákony.
Neuvěřitelný úspěch Shen Yun však deník New York Times překroutil do tvrzení o „vykořisťování“ a „náboženském fanatismu“. Může být tento zlovolný útok jasným příkladem propagandistické války KS Číny, která se odehrává v New Yorku?
Podívejme se na příběhy osvícených učitelů napříč dějinami a napříč náboženstvími. Všechna tradiční náboženství zahrnují skutky darování.
Bible uvádí, že když Ježíš kázal, přijímal dary od bohatých i chudých. Chudá vdova darovala Ježíšovi své jediné peníze a byla pochválena za svou víru. Vdova ze Sarepty podpořila proroka Eliáše hrstí mouky a trochou oleje a její zásoby zázračně vydržely mnohem déle. Jistý chlapec dal Ježíšovi svých pět chlebů a dvě ryby a nejenže nezůstal hladový, ale Ježíš udělal zázrak a nasytil jimi 5 000 lidí.
Konfucius také vybíral za své učení školné, a když cestoval po státech, aby šířil své myšlenky, jeho výdaje byly hrazeny z výdělku jeho žáka Zigonga.
Neslyšíte nikoho, kdo by Ježíše nebo Konfucia obviňoval ze ziskuchtivosti nebo zpochybňoval jejich finance. Naopak Jidáš, který zradil Ježíše za 30 stříbrných mincí, byl v dějinách navždy odsouzen jako symbol hanby.
Ateisté KS Číny však tyto tradiční hodnoty nedokážou pochopit. V jejich očích se vše točí kolem peněz a moci. Peníze používají k tomu, aby sváděli ostatní, a moc používají k potlačování nesouhlasu.
New York Times pomáhá KS Číny v jejím útlaku
Deník New York Times se svými nepravdivými zprávami snaží uvést čtenáře v omyl, že zakladatel Falun Gongu hromadí majetek. Jedná se o stejnou taktiku, kterou KS Číny použila před 25 lety na začátku pronásledování Falun Gongu – strategii, která již dávno selhala. Kdyby každý praktikující Falun Gongu věnoval jeho zakladateli, učiteli Li Hongzhimu, pouhých 10 dolarů, byl by skutečně miliardářem. Pravdou však je, že od svých žáků nikdy nepřijal žádné dary, přestože jeho učení přineslo zdraví milionům lidí a pomohlo uzdravit nespočet nevyléčitelně nemocných pacientů.
Když učitel Li na počátku 90. let minulého století pořádal v Číně přednášky a semináře, byly ceny vstupenek nejnižší ze všech tehdejších qigongových akcí, a to i přes tlak státní asociace qigongu na jejich zvýšení. Chtěl pomoci více lidem, bral v úvahu finanční situaci svých studentů a trval na tom, aby poplatky byly dostupné.
V průběhu dějin se v morálně pokleslém světě objevovali duchovní učitelé, aby učili pravdu, nesli karmické břemeno druhých a vedli lidi zpět k jejich původnímu, ctnostnému já. Takové osobnosti si zaslouží úctu a vždy bylo normální – a v souladu se zákonem -, že přijímaly příspěvky nebo dary. To je také v souladu s božskými zákony.
Náš velký učitel se však rozhodl to nedělat. Místo toho žije z vlastních honorářů za své knihy a učí své žáky vést školy a neziskové organizace ve prospěch komunit. Proč tedy deník New York Times překrucuje tyto ctnostné činy v tvrzení o „vykořisťování“? Není to kopie pomlouvačné taktiky KS Číny a rozšíření její politiky nadnárodního pronásledování?
KS Číny vždy označovala Spojené státy za „kapitalistickou říši zla“ a od roku 1999 považuje Falun Gong za svého úhlavního nepřítele. Rozšíření politiky pronásledování na půdu USA je nejen klíčovou součástí globální strategie KS Číny, ale také jejím dlouhodobým cílem.
A nyní se deník New York Times, který požívá svobody slova, kterou mu Amerika poskytuje, rozhodl znevažovat duchovní přesvědčení praktikujících Falun Gongu a pomlouvat Shen Yun Performing Arts. Tím se stal nevědomky nástrojem nadnárodní kampaně KS Číny proti náboženské svobodě. Jak tragické a ostudné.
Tento článek byl původně zveřejněn na stránkách Minghui.org a byl přeložen z čínštiny.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
