Komentář
Ten vzorec je až příliš známý. Přijde nějaká katastrofa. Při bližším zkoumání se dala předpokládat. A nejen to: hrůzná politická rozhodnutí ji učinila nevyhnutelnou. Člověku spadne čelist a zamotá se mu hlava.
Úředníci však nepřiznají, co způsobili, ale místo toho se vymlouvají a obviňují všechny kromě sebe. Neschopnost a korupce dělají z reakce na krizi šaškárnu. Pak přichází výsledné řešení: přesun bohatství, vždy od nás k nim.
Kolikrát jsme to už zažili? Už jsme to přestali počítat.
Hrůza požárů v Los Angeles vzbuzuje hluboký smutek nad oběťmi a zoufalou touhu veřejnosti pomoci a dozvědět se, jak k tomu došlo. Kontrola požárů je prioritou civilizovaného života již od starověku. Jak je možné, že nejbohatší a nejvzdělanější populační oblasti historie tak naprosto a tak nešťastně selhaly?
Můžeme spočítat, v jakých oblastech:
1. Úředníci a vedoucí pracovníci v oblasti řízení požárů byli většinou přijati na své pozice na základě rozmanitosti, rovnosti a inkluze – jsou to lidé, kteří se tam nedostali na základě svých znalostí nebo zkušeností, ale na základě demografického výběru. Šlo o zaškrtnutí políček pro signalizaci ctnosti. V dřívějších rozhovorech mluvili většinou o intersekcionalitě, nikoli o kontrole požárů. Tak šílená se tato ideologie stala. Ani bezprostřední hrozba smrti při požáru nedokázala „probuzená“ města odradit od upřednostňování postmoderní posedlosti rasou, genderem a sexuální identitou.
2. Existuje obrovský nedostatek skutečných pracovníků požární kontroly. Většinou kvůli očkovacím předpisům, které způsobily, že tisíce lidí tuto profesi zcela opustily. To oslabilo nejen hasičské síly, ale také zdravotnické a dopravní profese. Zástupy lidí byly vytlačeny z práce, kterou měli rádi, někam jinam. To je další bod, o kterém všichni vědí, ale který se korporátní média bojí přiznat. Nakonec skončili s hasičskými silami ovládanými poslušnými poskoky.
3. Prázdné požární hydranty (byly tam jen pro psy při venčení) a nedostatek vody všechny šokovaly. Při bližším zkoumání se ukázalo, že guvernér státu už natáčel videa o demontáži přehrad, které zajišťují městskou vodu, aby ryby mohly vést šťastnější život. Nebylo ani žádné sucho, na které by se to dalo shodit: srážky byly v normálu nebo nad normálem. Mezitím byly kriticky důležité nádrže vypuštěny kvůli údržbě a uzavřeny na období silných větrů, kdy je voda nejvíce potřeba.
4. Úřady v Kalifornii dlouhodobě omezují řízené vypalování, které je pro kontrolu požárů naprosto nezbytné. V opačném případě příroda vytváří ohniště. V přirozeném stavu si s tím člověk nikdy nedělá starosti: požáry přicházejí a odcházejí, ale jakmile začnete stavět a civilizovat, potřebujete nějaký jiný plán než na věky vydat fatvu na veškeré vypalování. Obyvatelé Kalifornie by vám mohli vyprávět: pro majitele nemovitostí je téměř nemožné získat povolení k odstranění pokáceného stromu.
5. Výši pojistného na požární pojištění kontrolovala vláda, což vyhnalo mnoho pojišťoven a majitele domů nechalo na holičkách. Již tisíce let je známo, že kontrola cen vede k nedostatku. Nechte na nejbohatších a nejvzdělanějších kohortách, aby si představovaly, že jsou chytřejší než všichni ostatní v historii lidstva. Výsledkem je, že účet za obnovu zaplatí daňoví poplatníci.
Tím výčet končí, ale pravděpodobně bychom mohli přidat nulu a nedostali bychom se na konec všech nehorázností.
Nabízím vám zprávu z 18. března 2022, v níž se hasičský úředník okresu Los Angeles chlubí, že posílá hasičské vybavení na Ukrajinu: Daryl Osby se domnívá, že je to poprvé, co hasičský sbor poslal dary do země v době války. „Zatímco hasičský sbor okresu L.A. posílal dary v případě tsunami, hurikánů a jiných katastrof, velitel Daryl Osby se domnívá, že je to poprvé, co sbor poslal dary do země v době války. ,Jsme nesmírně hrdí, že můžeme pomoci našim bratrům a sestrám hasičům na Ukrajině.‘“
Pak tu máme problém s rabováním, které bylo donedávna v Kalifornii většinou legální (návrh 47, schválený v roce 2014). Guvernér se skutečně postavil proti zrušení zákona, který odpouštěl krádeže nižší než 950 dolarů. Zločinci to nepochopili, využili situace a vytvořili pekelný výjev, kdy se kradlo všechno, co uprostřed ničivého inferna nehořelo.
To je jen letmý pohled na konkrétní problémy většího rozsahu, který lze shrnout jako ideologickou zálibu žít ve světě snů. To je podstata převládající tendence kalifornských politických vůdců. Uvěřili, že si mohou vytvořit jakoukoli realitu podle svých představ a nikdy se nemusí podřizovat přírodním silám, lidské zkušenosti nebo ekonomické realitě.
Cokoli, co je v rozporu s touto fantazií, je označeno za „dezinformaci“. A jistě, i když v Kalifornii zuří požáry a umírají lidé, úředníci si našli čas, aby se ohradili proti Alexi Jonesovi a náhodným účtům na sociálních sítích kvůli údajným nepřesnostem o tamních podmínkách. Více času strávili bojem proti svobodě slova než proti zuřícím požárům.
Pokud jsme si předtím mysleli, že odliv obyvatel z Kalifornie je vysoký, ještě jsme nezačali tušit, co přinese tato nejnovější pohroma. Uteče každý, kdo může. Nyní je zřejmé, že vládnoucí elita ve státě není ani zdaleka připravena řešit jakoukoli skutečnou krizi, a navíc, že mnoho krizí vytváří sama elita, od nedostatku vody přes příděly elektřiny až po neskutečné ceny domů.
Zkoušeli jste si někdy postavit dům v Kalifornii? Je to téměř nemožné. Strávil jsem nějaký čas procházením minulých, současných a budoucích zákonů týkajících se bytové výstavby v Kalifornii. Je to naprosto zarážející. I Sověti měli méně zákonů týkajících se produkce obilí. Je těžké si představit, kolik týmů právníků by člověk potřeboval jen na to, aby postavil jedinou stavbu.
Většina z tisíců zničených domů vznikla dávno před touto šílenou regulační mašinérií. Dnes by nemohly existovat a ani by neexistovaly. Vlastnili je z velké části bohatí dědicové a ti samí majitelé by se na dnešní divoce nafouknutý trh nikdy nedostali.
Podle současné houštiny zákonů je jednoduše nelze obnovit. Právě kalifornský regulační zákoník by měl skončit v plamenech, stejně jako všechna ta pravidla a regulace zavedené za desítky let, pravděpodobně od druhé světové války.
Jinak skončíme s velkou developerskou bonanzou financovanou z daní a s obrovskými sídlišti, jako tomu bylo ve východní Evropě v době socialismu. Mistři betonu budou ve spolupráci s vládou přesouvat miliardy dolarů od lidí k elitám a výsledkem budou stavby, v nichž by nikdo nikdy nechtěl bydlet.
Kombinace hlouposti, tragédie a utrpení je bolestná. Máme tu stát tak krásný, jako jen málokteré místo na světě, s počasím, které se mu svou krásou vyrovná. Je těžké si představit soubor podmínek, které by takové místo učinily neobyvatelným. Vzdělaná a bohatá elita této pobřežní utopie to však nějakým způsobem dokázala. Nyní zaujímá nevalné postavení exponátu dějin a ukázky toho, jak špatné rozhodování, zpřeházené priority, vyvyšování neschopnosti, vysoké daně, hyperregulace a vláda probuzené byrokracie nakonec způsobí apokalypsu.
Mnozí z nás si už léta kladou otázku, co bude třeba udělat, aby si mediální a hollywoodská elita uvědomila chybnost svého myšlení a svého počínání. Existuje podezření, že toto by konečně mohl být ten správný okamžik. Když vidíte přehlídku vševědů, kteří pořádají tiskové konference bez obsahu, a vůdce, kteří se tváří v tvář nevýslovné katastrofě utíkají schovat, je velmi pravděpodobné, že bude následovat změna.
Tím se dostáváme ke klíčovému poučení z posledních zhruba pěti let. Tyto debaty o svobodě, vlastnických právech, právním státě a svobodě občanů nejsou pouhou intelektuální hrou. Nejsou určeny jen pro fakultní salónky a kolejní pokoje. Nejsou jen pro zábavu ve skupinách na sociálních sítích a v debatních spolcích.
Stojíme doslova před volbou mezi životem a smrtí, a to nejen pro sebe a své blízké, ale i pro samotnou civilizaci.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
