Dokument Nicka Davise přibližuje obyčejné lidi, kteří se s velkým rizikem řídili vlastním svědomím, aby zachránili Židy.
NR | 1 h 2 min | dokument | 2026
„This Ordinary Thing“ není teologický film, přesto oslavuje myšlenku svobodné vůle. Snímek cituje Jana Karského (prostřednictvím vyprávění Davida Strathairna) a připomíná, že duše jakožto „schopnost volit mezi zlem a dobrem“ náleží pouze jednotlivcům, zatímco „kolektivní duše“, zahrnující vlády či společnosti, neexistuje.
V každé okupované zemi našli národní socialisté mnoho kolaborantů, kteří ochotně napomáhali nacistické kampani masového vraždění. Existovaly však i desítky tisíc lidí, kteří jednali opačně.
V památníku Jad vašem, oficiální izraelské organizaci připomínající holocaust, je uctíváno více než 22 000 „Spravedlivých mezi národy“ – lidí, kteří zachránili alespoň jeden život a s ním i další životy, jež jejich rozhodnutí umožnilo. Z dnešního pohledu je zřejmé, že ti, kdo ukrývali Židy, jednali hrdinsky. Sami se však navzdory nebezpečí, které vědomě podstupovali, jen zřídka považovali za výjimečné.
Připadalo jim to prostě jako normální a samozřejmý způsob jednání. Filmař Nick Davis a hvězdné hlasové obsazení ve filmu oživují slova a svědectví desítek takových hrdinských obyčejných lidí.
Spravedlivá svědectví
Davis shromáždil tolik svědectví Spravedlivých zachránců, že řada členů slavného hereckého ansámblu musela namluvit více než jednu postavu. Už samotný počet historických osobností představených ve filmu „This Ordinary Thing“ je inspirující.
Nejznámější z nich je patrně Irena Gut Opdykeová (namluvila ji Helen Mirrenová), o níž vznikla broadwayská hra a následně i filmová adaptace „Irena’s Vow“.
Dobře zdokumentovaný příběh Opdykeové zůstává jedním z nejneuvěřitelnějších příkladů odvahy zachraňující životy. Ačkoli se Gutová narodila do poměrně dobře situované rodiny, během okupace přišla kvůli Němcům o domov a byla nucena pracovat ve vile vysokého důstojníka Wehrmachtu. Právě tam ukrývala 12 židovských krajanů – na půdě a ve sklepě, přímo majoru Rügemerovi pod nosem.
Zatímco Gutová za války zažila bolestný obrat osudu, mnoho postav zastoupených ve filmu tvořili zcela obyčejní lidé z dělnického prostředí nebo chudí venkovští pracovníci, kteří se těžce živili půdou. Bill Camp například velmi přesvědčivě vystihuje věcnou, prostou mentalitu litevského farmáře Stefana Raczynského. Ten se později oženil se Shoshannou Dzentovou (Jeannie Berlinová), kterou tajně ukrýval.
Spravedliví se nacházeli ve všech společenských vrstvách, včetně aristokratky hraběnky Marie von Maltzanové (Ellen Burstynová), která bohužel poslední roky života strávila v chudobě a přijímala pomoc od mnoha Židů, jimž pomohla přežít.
Východoevropské zabarvení svých postav, Amfiana Gerasimova a Mihaela Mihaelova, patrně nejlépe vystihuje Stephen Fry. Bill Camp a Stephen Lang zase působí nejpřesvědčivěji, když drsně přednášejí svědectví Raczynského a Oresta Zahajkewycze (a Antonína Kaliny).
Každý hlasový výstup představuje mimořádnou případovou studii odvahy. Někteří, například Alex Roslan (Jeremy Irons), vyprávějí svůj příběh převážně prostřednictvím úryvků, které Davis vybral. Roslan v podstatě přijal tři židovské bratry za vlastní syny a vychovával je spolu se svým biologickým synem a dcerou.
U některých, například u Kaliny, však divákům nejsou plně přiblíženy okolnosti jejich každodenního hrdinství. Kalina zachránil stovky židovských dětí, když byl sám vězněn v koncentračním táboře za politické zločiny.
Nabité historií
Davisovi a jeho slavným vypravěčům se daří vtěsnat do úsporné stopáže, která lehce přesahuje jednu hodinu, skutečně velké množství historie. Zároveň živě přibližují neustálé napětí, v němž žili ukrývaní Židé i jejich spravedliví hostitelé.
Raczynski například popisuje ustavičné a dotěrné prohlídky místních úřadů, které správně tušily, že ukrývá Židy.
Slova jsou dramatická a hlasy prestižní. Davis a výkonný producent Albert M. Tapper získali mimořádně oceňovaný herecký ansámbl včetně pěti držitelů Oscara: Burstynové, Ironse, Mirrenové, F. Murraye Abrahama a Marcii Gay Hardenové.
Shromáždění herci se mohou pochlubit také desítkami nominací na ceny Emmy a Tony. Zvuková přítomnost Helen Mirrenové však může být v této době nejpříznačnější a nejvýznamnější. Nedávné mediální zprávy informovaly o slovním obtěžování, kterému čelila v ulicích Londýna ze strany živě vysílajícího extremisty napojeného na propalestinské prostředí.
„This Ordinary Thing“ je stručný, kultivovaný a poučný film – a všechny tyto vlastnosti jsou značnými přednostmi. Evokativní archivní snímky doprovázející hlasové výstupy jsou navíc vybrány velmi vhodně.
Davisův dokument především oslavuje ty, kteří se rozhodli udělat správnou věc. Přináší naléhavě potřebnou připomínku, že všichni jsme jednotlivci se svobodnou vůlí a neseme odpovědnost za morální důsledky vlastního jednání. Velmi doporučuji.
„This Ordinary Thing“ vychází 12. června na digitálních VOD platformách.
„This Ordinary Thing“ Režie: Nick Davis Dokument Bez ratingu Délka: 1 hodina a 2 minuty Datum uvedení: 12. června 2026 Hodnocení: 4 hvězdičky z 5
O jakých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Nápady a zpětnou vazbu nám můžete posílat na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
