Film Ingrid Bergmanové o Panně orleánské ukazuje sílu svatosti nad politikou.
2 h 25 min | Životopisný film | 1948 | Bez omezení
V New Orleansu v Louisianě na Place de France stojí socha svaté Johanky z Arku. Johanka se narodila v Domrémy ve Francii, sesterském městě New Orleansu. Tato socha vzdává hold její pokoře, víře a odvaze. Film oslavuje právě tohoto ducha.
Francie v 15. století prohrávala stoletou válku. Tehdy do dějin vstupuje negramotná venkovanka Johanka (v podání Ingrid Bergmanové), která už od dětství slyšela Boží poselství prostřednictvím hlasů svatých.
Nyní jí přikazují, aby vedla Francii do boje a zajistila korunovaci dauphina Karla (José Ferrer) na krále. Karel je však slaboch a marnotratník, který jí jen neochotně dovolí vést svého bratrance Jeana, vévodu z Alençonu (John Emery), válečného kapitána La Hira (Ward Bond) a jejich muže do bitvy. Johanka, neznalá dvorských intrik, válečného řemesla ani státnických záležitostí, ale vedená vírou, vzdoruje pochybovačům a svolává armádu, která vstoupí do dějin jako „vojsko Panny“.
Johanka inspiruje vojenské oživení, které pomůže Karlově korunovaci. Místo aby uznal Boží zásah do svého vítězství a vedl ctnostně království, Karel však zbaběle přijímá úplatek a zakazuje další boj s Anglií. Co je horší, vydává Johanku Angličanům a francouzským spiklencům, což ji nakonec dovede k mučednické smrti.
Producent David O. Selznick, podobně jako Ingrid Bergmanová, dlouho toužil natočit film o Johance, dokud byla Bergmanová pod jeho smlouvou, ale projekt se neuskutečnil. Zklamaná Bergmanová s nadšením přijala příležitost zahrát si Johanku v broadwayské inscenaci z roku 1946 Johanka z Lotrinska, když jí skončila smlouva se Selznickem. Hra, kterou napsal Maxwell Anderson, měla takový úspěch, že Bergmanová spolu s dalšími založila produkční společnost Sierra Pictures, aby vytvořila filmovou adaptaci, která byla z velké části natáčena v Los Angeles.
Bergmanová najala Waltera Wangera jako producenta a Victora Fleminga jako režiséra; Fleming ji předtím režíroval ve filmu Dr. Jekyll a pan Hyde (1941). Jako scenáristu si ponechala Andersona (ve spolupráci s Andrewem Soltem), který zachoval většinu dialogů ze své hry, ale ve filmu použil přímější vyprávění.
Bergmanové bylo 33 let – vypadala dost mladistvě na to, aby mohla hrát devatenáctiletou dívku, ale byla příliš krásná a ženská na to, aby přesvědčivě působila jako chlapec, jak to její role vyžadovala, i s krátkým sestřihem. Přesto její statečný, ale zranitelný výkon, naplněný svatou září, jí vynesl nominaci na Oscara za nejlepší herečku.
Metropolitní muzeum umění v New Yorku navrhlo Johančino brnění tak, aby mělo autentický středověký vzhled, avšak pro usnadnění natáčení bylo vyrobeno z hliníku namísto oceli.
John Emery, jehož hlas má sametový tón, má ve filmu některé z nejvýraznějších vět – stačí si ho poslechnout, když pokleká na znamení úcty k Johančině cestě ctnosti. Francis Sullivan v roli biskupa z Beauvais a Alan Napier jako hrabě z Warwicku pak přidávají potřebnou dávku zákeřnosti.
Zbraně posílené ctností
Andersonova Johanka má několik vlastností, které ji odlišují jako vůdkyni. Nechce, aby základem vítězství byly jen zbraně, ale především ctnost. Říká Karlovi a jeho lidem: „Co potřebujete, je víra v Boha. Když ji budete mít, získáte víru i v sebe.“ Varuje: „Nestačí, že Bůh je na naší straně. My musíme být na jeho.“
Francouzští kapitáni, ohromeni rostoucím počtem mužů, kteří se k Johance přidávají, se zoufale snaží udržet každého dobrovolníka. Johanka však trvá na tom, že se musí kát ze svých hříchů a vzdát se hazardu, klení a nevázaného života. Povede ctnostnou armádu, nebo žádnou.
Johanka nenávidí násilí a prosí anglického velitele v Orléansu, aby se stáhl a zabránil tak dalšímu krveprolití. Nesnáší válku a modlí se za mír. Zároveň však ví, že mír nemůže existovat bez svobody a pravdy. Proto zuří, když Karel za jejími zády podepíše příměří.
Johanka pokorně přijímá, že ne vždy dokáže jasně slyšet Boží vůli, natož jednoznačně. Modlí se za odpuštění, pokud její neschopnost či nečinnost Boží plán zmařila nebo oddálila. Přemítá, zda v ní není nějaká slabost, kvůli níž byla označena za čarodějku, kouzelnici a kacířku.
V jedné scéně se zakrvácená Johanka potácí přes opuštěné bojiště a oplakává mrtvé i umírající. Její tvář je zalitá potem a její krátce ostříhané vlasy působí zcela rozcuchaně. Rozpolcená mezi tím, co sama považuje za své posvátné poslání, a skutečnými následky tohoto poslání, se zamýšlí, zda skutečně následuje Boží vůli, nebo jen tu svou.
Po celou dobu jejího komplikovaného soudního procesu se její spiklenci vyznačují neochvějnou jistotou. Anderson tím naznačuje, že víra není absencí pochybností, ale odvahou inspirovanou Bohem, která nám pomáhá je překonávat.
Film Johanka z Arku je dostupný na Roku, Apple TV a Amazonu.
Johanka z Arku (Johanka z Arcu)
Režie: Victor Fleming
Hrají: Ingrid Bergmanová
Délka: 2 hodiny 25 minut
Premiéra: 11. listopadu 1948
Hodnocení: 3 z 5 hvězdiček
–ete–
