Leukémie: Příznaky, příčiny, léčba a přírodní přístupy

ZÁKLADNÍ PRŮVODCE

Lékařská recenze: Dr. Jimmy Almond, M.D.

Leukémie je desátým nejčastějším typem rakoviny ve Spojených státech a během života postihne až dvě procenta Američanů. V České republice tvoří leukémie přibližně 2,3 % všech nově diagnostikovaných onkologických onemocnění.

V mezinárodním srovnání incidence leukémie stojí Česká republika v Evropě na 23.–24. místě.

K 31. prosinci 2022 žilo v ČR 12 383 osob s touto diagnózou, v roce 2022 bylo v ČR nově diagnostikováno 1 507 případů. Nejvyšší výskyt je zaznamenán u osob ve věku 60 až 84 let, přičemž medián věku nově diagnostikovaných pacientů v letech 2018 až 2022 byl 68 let u mužů a 70 let u žen. Díky pokrokům v léčbě se prognóza pacientů s leukémií v ČR v posledních desetiletích výrazně zlepšila. 

Co je leukémie?

Leukémie je obecný termín pro rakovinu postihující krevní buňky. Konkrétní typ leukémie je určen druhem postižené krevní buňky a rychlostí, jakou nemoc postupuje.

Ve Spojených státech činil výskyt leukémie 14,1 případu na 100 000 osob ročně, přičemž úmrtnost dosahovala 5,9 na 100 000 obyvatel. Tato data vycházejí z období 2017–2021 pro nové případy a 2018–2022 pro úmrtí.

Leukémie se nejčastěji vyskytuje u dospělých nad 55 let, ale zároveň jde o nejčastější formu rakoviny u dětí do 15 let.

Jak vzniká leukémie?

Kmenové buňky krve se tvoří v kostní dřeni a vyvíjejí se do různých typů krevních buněk. Pokud dojde k mutaci DNA, některé krevní buňky se mohou začít nekontrolovaně množit, čímž vytlačují zdravé buňky a dochází ke vzniku leukémie.

Jaké jsou typy leukémie?

Leukémie začíná v kmenových buňkách krve, které se tvoří v kostní dřeni a postupně se vyvíjejí do různých typů krevních buněk.

Kmenové buňky krve se dělí na lymfoidní a myeloidní kmenové buňky:

• Lymfoidní kmenové buňky produkují lymfocyty, což je typ bílých krvinek odpovědných za boj s infekcemi.
• Myeloidní kmenové buňky dávají vznik červeným krvinkám, krevním destičkám, granulocytům a monocytům (oba typy bílých krvinek).

Než se tyto buňky vyvinou do zralých krevních buněk, nejprve se diferencují na blastické buňky – například lymfoblasty a myeloblasty, což jsou nezralé krevní buňky.

U leukémie dochází k nadměrné produkci abnormálních blastických buněk, které se nevyvíjejí v plně funkční krvinky. Leukemické buňky mají často lepší podmínky pro růst a přežití než normální buňky, což postupně vede k útlumu produkce zdravých krvinek.

Průběh nemoci a její dopad na zdravé buňky se liší podle typu leukémie.

Tento článek se zaměřuje na čtyři hlavní typy leukémie:

1. Akutní myeloidní leukémie (AML)

Akutní myeloidní leukémie se vyznačuje přítomností více než 20 procent myeloidních blastů v krvi nebo kostní dřeni. AML tvořila odhadem 34 procent všech případů leukémie ve Spojených státech v roce 2023. Jde o nejrozšířenější typ leukémie u dospělých, ale u dětí je méně častá.

Jedná se o nejagresivnější formu leukémie, jejíž prognóza se liší v závislosti na molekulárních podtypech. Léčba je obvykle naléhavá, protože rakovinné buňky se mohou rychle šířit do dalších částí těla, včetně centrálního nervového systému, jater a lymfatických uzlin.

AML primárně postihuje bílé krvinky, i když v ojedinělých případech může zahrnovat i červené krvinky nebo krevní destičky – například v případě akutní erytroidní leukémie nebo akutní megakaryoblastové leukémie.

2. Chronická myeloidní leukémie (CML)

Chronická myeloidní leukémie je pomalu rostoucí rakovina kostní dřeně a krve, která se vyznačuje méně než 20 procenty myeloidních blastů.

CML vzniká genetickou změnou, kdy se dvě části DNA promíchají a vytvoří abnormální tzv. filadelfský chromozom. Tento chromozom vzniká až po narození (není dědičný) a způsobuje produkci chybného proteinu, který narušuje normální fungování krevních buněk.

Nejvíce postihuje neutrofily, bazofily a eozinofily – tři typy bílých krvinek.

CML tvořila odhadem 15 procent všech případů leukémie ve Spojených státech v roce 2023. V některých případech může přerůst v AML, která je obtížně léčitelná.

3. Akutní lymfoblastová leukémie (ALL)

Akutní lymfoblastová leukémie postihuje B-lymfocyty a T-lymfocyty, což jsou druhy bílých krvinek (lymfocytů). Kostní dřeň začne produkovat nadměrné množství těchto abnormálních lymfocytů, které nejsou schopné účinně bojovat proti infekcím a zároveň vytlačují zdravé krvinky. Leukemické buňky se mohou šířit do mozku, jater, lymfatických uzlin, páteře a sleziny.

ALL je nejčastější formou leukémie u dětí, přičemž tvoří až 80 procent všech případů leukémie v této věkové skupině. Většina dětských pacientů má B-buněčný podtyp.

V roce 2023 tvořila ALL přibližně 11 procent všech případů leukémie ve Spojených státech. U přibližně čtvrtiny dospělých pacientů s ALL obsahují leukemické buňky filadelfský chromozom.

4. Chronická lymfocytová leukémie (CLL)

Chronická lymfocytová leukémie vzniká, když se určitý typ bílých krvinek – monoklonální lymfoidní buňky – začne nekontrolovatelně množit.

CLL postihuje především starší dospělé ve věku 60 až 70 let. Tento typ leukémie postupuje pomalu, takže ne všichni pacienti potřebují okamžitou léčbu. Terapie se obvykle zahajuje až ve chvíli, kdy se objeví příznaky.

V roce 2023 tvořila CLL přibližně 31 procent všech případů leukémie ve Spojených státech.

Jaké jsou příznaky a rané projevy leukémie?

Leukémie často nemá žádné časné příznaky, a proto bývá objevena náhodně při rutinním vyšetření. Symptomy se liší podle konkrétního typu leukémie, ale některé se vyskytují napříč všemi formami této nemoci:

Běžné příznaky leukémie:

• Anémie (nedostatek červených krvinek): únava, slabost, bledost, celková nepohoda, dušnost při námaze, zrychlený tep a bolest na hrudi.
• Trombocytopenie (nedostatek krevních destiček): krvácení ze sliznic, snadná tvorba modřin, petechie (červené nebo fialové skvrny na kůži), krvácení z nosu, krvácení z dásní a silná menstruace. Může dojít i ke spontánnímu krvácení, například do mozku nebo břicha.
• Granulocytopenie nebo neutropenie (nedostatek bílých krvinek – neutrofilů): zvýšené riziko bakteriálních, plísňových a virových infekcí, horečka, opakované závažné infekce. V některých případech dochází k rychlému zhoršení bakteriálních infekcí.
• Pancytopenie: snížená hladina všech tří hlavních typů krvinek (červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky).
• Zvětšené lymfatické uzliny, játra nebo slezina: pokud leukemické buňky infiltrují orgány, může dojít k jejich zvětšení.
• Nevysvětlitelná horečka a zimnice
• Nechtěný úbytek hmotnosti
• Noční pocení
• Ztráta chuti k jídlu
• Bolesti kloubů a kostí

Co způsobuje leukémii?

Leukémie vzniká v důsledku změn v DNA buněk kostní dřeně, avšak přesný důvod těchto genetických mutací není dosud plně objasněn. Vývoj leukémie je ovlivněn genetickými i environmentálními faktory, které se liší podle konkrétního typu leukémie.

Jaké jsou stádia leukémie?

Každý typ leukémie má různá stádia. Používají se následující metody:

• ALL (akutní lymfoblastová leukémie): Stádia se určují podle zralosti leukemických buněk a podle typu postižených lymfocytů.
• AML (akutní myeloidní leukémie): Používá se systém FAB (French-American-British), který zohledňuje počet a velikost leukemických buněk, počet zdravých buněk, chromozomální změny a další genetické faktory.
• CLL (chronická lymfocytová leukémie): Hodnocení probíhá podle Raiho systému, který sleduje počet lymfocytů v krvi, zvětšení sleziny, lymfatických uzlin a jater, přítomnost anémie nebo nízkého počtu krevních destiček.
• CML (chronická myeloidní leukémie): Určuje se na základě množství postižených buněk v krvi a kostní dřeni.

Kdo má zvýšené riziko vzniku leukémie?

Riziko rozvoje leukémie ovlivňují různé genetické a environmentální faktory. Mezi nejvýznamnější patří:

Věk: Riziko leukémie se liší podle typu: ALL se nejčastěji vyskytuje u dětí a dospívajících do 15 let.

• CML postihuje spíše dospívající a lidi ve středním věku.
• AML a CLL se objevují hlavně u dospělých nad 50 let.

Pohlaví: Muži mají vyšší riziko všech čtyř hlavních typů leukémie než ženy.

Genetické syndromy: Některé genetické poruchy zvyšují riziko leukémie, včetně:

• Downův syndrom, Fanconiho anémie, Bloomův syndrom, Li-Fraumeniho syndrom, Klinefelterův syndrom a další

Genetika a rodinná anamnéza: Dědičné genetické mutace zvyšují riziko AML.

Rasa:

• ALL je častější u bělochů a Hispánců.
• CLL je častější u bělochů než u jiných rasových skupin.

Změny v DNA: Mnoho genetických mutací spojených s AML vzniká během života a nejsou dědičné. Některé mutace genů FLT3, c-KIT a RAS mohou bránit zrání buněk kostní dřeně nebo způsobit jejich nekontrolovaný růst.

Kouření: Kouření zvyšuje riziko leukémie až o 50 procent, což se připisuje přítomnosti karcinogenního benzenu v tabákovém kouři.

Vystavení radiaci a chemoterapii: Lidé, kteří byli vystaveni radioterapii nebo chemoterapii (např. etoposidem, alkylačními látkami), mají vyšší riziko vzniku AML, což se nazývá terapií vyvolaná leukémie (tAML).

Vysoce riziková expozice: Přeživší atomových výbuchů nebo jaderných havárií (zvýšené riziko AML a CML). Nadměrná expozice rentgenovým nebo CT vyšetřením.

Expozice benzenu: Benzen je toxická látka přítomná v:

• Bezolovnatém benzínu
• Chemickém průmyslu
• Odstraňovačích barev, lepidlech, kouři z lesních požárů a sopečných plynech

Krevní a kostní dřeňové poruchy: Lidé s určitými krevními poruchami (např. myelodysplastický syndrom) mají vyšší riziko vzniku AML a CLL.

Infekce HTLV-1: Infekce virem HTLV-1 zvyšuje riziko vzniku T-buněčné ALL.

Virus Epstein-Barrové (EBV): EBV je spojován s určitými typy ALL. V USA způsobuje také infekční mononukleózu.

Oslabený imunitní systém: Lidé užívající imunosupresiva mají vyšší riziko leukémie.

Expozice herbicidům: Některé studie spojují CLL s expozicí herbicidům, např. Agent Orange, používaným během války ve Vietnamu. Americké ministerstvo pro záležitosti veteránů poskytuje odškodnění těm, kteří byli vystaveni.

Změny chromozomů: Většina případů CLL je spojena s chromozomálními změnami, včetně:

• Delece části chromozomu 13
• Poškození chromozomů 11 a 17
• Přítomnost trisomie 12 (další kopie chromozomu 12)

Leukémie je složité onemocnění, jehož vznik ovlivňuje řada faktorů. Přestože některé z nich nelze změnit, je možné minimalizovat riziko dodržováním zdravého životního stylu a prevencí expozice rizikovým faktorům.

Jak se diagnostikuje leukémie?

Lékař se nejprve zeptá na zdravotní anamnézu pacienta, což zahrnuje příznaky, rizikové faktory a předchozí zdravotní události. Může se také vyptat na rodinnou anamnézu leukémie.

Fyzikální vyšetření pomáhá lékaři zkontrolovat příznaky leukémie.

K potvrzení diagnózy se provádí řada testů, které mohou zahrnovat krevní testy, cytogenetické a molekulární studie a zobrazovací vyšetření.

Krevní testy

Krevní obraz (CBC – Complete Blood Count): Měří počet a kvalitu bílých krvinek, červených krvinek a krevních destiček. Přítomnost nezralých krevních buněk (blastů), které se běžně v krvi nevyskytují, může vést k podezření na leukémii.

Biochemické testy krve: Měří hladiny specifických chemických látek v krvi, které mohou odhalit problémy s játry nebo ledvinami způsobené leukémií. Zvýšené mohou být hodnoty:

• Dusíku močoviny v krvi (BUN)
• Kreatininu
• Fosfátů
• Alaninaminotransferázy (ALT)
• Kyseliny močové

Testy krevní srážlivosti: Vyhodnocují, jak dobře krev sráží, protože abnormální hladiny koagulačních faktorů mohou být spojeny s leukémií. Mezi klíčové testy patří:

• Fibrinogen
• Protrombinový čas (PT)
• Parciální tromboplastinový čas (PTT)
• Mezinárodní normalizovaný poměr (INR)

Testy funkce ledvin

Testy funkce ledvin

Testy funkce jater

Periferní krevní nátěr: Krevní buňky se obarví a zkoumají pod mikroskopem, což umožňuje:

• Zhodnotit jejich počet, velikost, tvar a typ.

• Analyzovat vzorec bílých krvinek a poměr blastových buněk k vyzrávajícím a zralým bílým krvinkám.

Kvantitativní test na imunoglobuliny: Měří koncentraci protilátek (imunoglobulinů) v krvi, které jsou produkovány B-lymfocyty pro boj proti infekcím.

Další testy

• Testy kostní dřeně: Vyšetření kostní dřeně obvykle zahrnuje dva kroky, které se provádějí současně. Vzorky se odebírají z kyčelní kosti a vyšetřují se na chromozomální a buněčné změny.
  • Aspirace kostní dřeně: odebere se tekutý vzorek.
  • Biopsie kostní dřeně: odebere se malý kousek kosti s kostní dření.

• Imunofenotypizace (průtoková cytometrie): Tato technika používá fluorescenční značky k roztřídění a klasifikaci buněk. Umožňuje lékařům rychle analyzovat mnoho protilátek na tisících buněk v jediném vzorku a pomáhá identifikovat specifické vlastnosti leukemických buněk.
• Zobrazovací vyšetření: Lékaři využívají rentgen, počítačovou tomografii (CT), magnetickou rezonanci (MRI) nebo ultrazvuk, aby vyloučili jiné příčiny příznaků a zjistili případné shluky leukemických buněk v hrudníku, které by mohly ovlivnit dýchání nebo krevní oběh.
• Lumbální punkce (odběr mozkomíšního moku): Tento test odebírá vzorek mozkomíšního moku pomocí jehly a zkoumá ho na přítomnost rakovinných buněk.

Cytogenetické a molekulární studie

• Cytogenetické karyotypování: Identifikuje chromozomální abnormality, což lékařům pomáhá potvrdit diagnózu leukémie a určit její typ nebo podtyp. Výsledky také pomáhají při plánování vhodné léčby.
• Fluorescenční in situ hybridizace (FISH): Používá fluorescenční DNA sondy k detekci chromozomálních abnormalit a genetických změn v leukemických buňkách. Pomáhá rozlišit leukémie, které vypadají podobně, ale mají odlišné genetické profily.
• Polymerázová řetězová reakce (PCR): PCR je vysoce citlivý test, který dokáže nalézt jedinou leukemickou buňku mezi 100 000 buňkami. Zesiluje specifické segmenty DNA k detekci mutací, inverzí nebo delecí spojených s určitými typy leukémie. Pomáhá diagnostikovat leukémii a posoudit její prognózu.
• Kvantitativní polymerázová řetězová reakce (qPCR): Tento test je vysoce citlivá metoda, která měří množství specifického genu BCR::ABL1 (souvisejícího s filadelfským chromozomem) v krvi nebo vzorcích kostní dřeně. Dokáže detekovat i minimální množství tohoto genu, které nemusí být viditelné při jiných testech.
• Testování biomarkerů: Testování biomarkerů nebo molekulární/genomické testování analyzuje sekvenci DNA nebo RNA v rakovinných buňkách a identifikuje genetické změny. Tyto informace pomáhají posoudit riziko, předpovědět prognózu a vést léčebná rozhodnutí, včetně nutnosti intenzivní nebo inovativní terapie.
• Sekvenování DNA: Tento test analyzuje krev nebo kostní dřeň na přítomnost mutací v určitých genech. Identifikace mutací nebo jejich absence pomáhá předpovědět prognózu pacienta.
• Test beta-2 mikroglobulinu (B2M): Beta-2 mikroglobulin je malý protein produkovaný různými buňkami a lze ho měřit biochemickým testem krve.

Jaké mohou být komplikace leukémie?

• Diseminovaná intravaskulární koagulace (DIC):
  • DIC je komplikace leukémie, při které dochází k poruše srážení krve, což vede jak ke srážení, tak ke krvácení.
  • Nejčastěji je spojena s akutní promyelocytární leukémií, ale může se vyskytnout i u jiných typů leukémie.
  • Pravidelné laboratorní kontroly a náhrada fibrinogenu kryoprecipitátem jsou zásadní pro přežití pacienta.

• Závažné infekce:
  • Chemoterapie, transplantace kmenových buněk nebo samotná leukémie mohou potlačit imunitní systém, čímž zvyšují riziko těžkých infekcí.

• Jiná nádorová onemocnění:
  • Přeživší leukémie mají zvýšené riziko vzniku dalších nádorů.
  • Studie zjistily 5,6% riziko vzniku jakéhokoliv rakovinného onemocnění během 30 let po leukémii.
  • U dětských pacientů s leukémií jsou nejčastějšími druhotnými nádory jiné typy leukémie nebo lymfomy.

• Poškození orgánů:
  • Leukemické buňky mohou pronikat do orgánů a způsobovat jejich dysfunkci.

• Úmrtí

Jaké jsou možnosti léčby leukémie?

Některé typy leukémie jsou léčitelné. Léčba závisí na konkrétním typu leukémie, ale také na věku pacienta a jeho zdravotním stavu. Mezi běžné konvenční léčby patří:

• Chemoterapie
  • Používá cytostatika, která se podávají injekčně nebo perorálně a zaměřují se na rychle se dělící buňky – tedy jak rakovinné, tak zdravé.
  • Je základní léčbou mnoha typů leukémie.
  • Standardní léčebný režim pro AML je „7+3“, kdy pacient dostává cytarabin nepřetržitě po sedm dní a následně antracyklinový lék (buď daunorubicin, nebo idarubicin) po tři dny.
• Cílená terapie
  • V posledních letech byly vyvinuty nové cílené léky, které se zaměřují na specifické části rakovinných buněk.
  • Tyto léky působí jinak než tradiční chemoterapie a obvykle mají jiné vedlejší účinky.
  • Inhibitory tyrosinkinázy (TKI) – imatinib, nilotinib, dasatinib, bosutinib a ponatinib – blokují abnormální protein produkovaný filadelfským chromozomem.
  • TKI jsou standardní léčbou CML, takže intenzivní chemoterapie je nutná pouze v případě, že nemoc progreduje do akcelerované fáze nebo blastické krize.
  • TKI v kombinaci s chemoterapií se ukázaly jako úspěšné i v léčbě blastické fáze, která měla dříve špatnou prognózu.
• Transplantace kmenových buněk
  • Některým pacientům, kteří jsou v remisi a zvládnou intenzivní chemoterapii, může lékař doporučit transplantaci kmenových buněk v konsolidační fázi léčby.
• Interferonová terapie
  • Interferony jsou přirozené látky produkované imunitním systémem.
  • Interferon-alfa je syntetická verze, která napodobuje přirozené interferony a pomáhá zpomalení růstu leukemických buněk.
• Aktivní sledování (watchful waiting)
  • CLL postupuje pomaleji než jiné typy leukémie a obvykle zásadně nezkracuje délku života pacienta.
  • Časná léčba není prospěšná, pokud pacient nesplňuje určitá kritéria pro zahájení terapie.
• Radioterapie (ozařování)
  • Používá vysokoenergetické záření k ničení rakovinných buněk.
  • Ozařování se používá například k léčbě CLL u pacientů, kteří mají zvětšené lymfatické uzliny, slezinu nebo jiný orgán.

Jak ovlivňuje nastavení mysli leukémii?

Přestože nastavení mysli nehraje roli ve vzniku leukémie, může ovlivnit způsob, jakým pacienti zvládají nemoc, její léčbu a celkový průběh léčby.

• Pozitivní myšlení může pomoci pacientům zvládnout emoční výzvy spojené s leukémií a vést k lepšímu celkovému zdraví.
• Konstruktivní přístup pomáhá pacientům snížit stres, což může zlepšit jejich reakci na léčbu.
• Podpora rodiny, přátel a zdravotníků hraje důležitou roli při dodržování léčebného plánu a pokynů lékařů.

Jaké jsou přírodní přístupy k léčbě leukémie?

Některé přírodní léčebné metody mohou přispět ke zlepšení stavu pacientů s leukémií, ale je zapotřebí více výzkumů k potvrzení jejich bezpečnosti a účinnosti. Před použitím těchto metod je nutná konzultace s lékařem.

Léčivé byliny

• Řimbaba obecná (Feverfew, Tanacetum parthenium)

Tato rostlina, známá také jako kopretina řimbaba, se běžně vyskytuje v Severní Americe.

Maligní kmenové buňky hrají klíčovou roli ve vzniku a přetrvávání AML.

Parthenolid, látka izolovaná z řimbaby, selektivně spouští smrt těchto buněk, na rozdíl od standardní chemoterapie, která tyto klíčové buňky často nedokáže zničit.

Kvůli špatné vstřebatelnosti nebyl parthenolid v lékařské praxi efektivní.

V roce 2019 vědci z Birminghamské univerzity vyvinuli nový derivát parthenolidu, který se lépe vstřebává a vykazuje slibné účinky proti leukémii ve studiích na buňkách a zvířatech.

Klinické studie na lidech zatím nebyly dokončeny.

• Korejský červený ženšen

Studie z roku 2009 ukázala, že extrakt z korejského červeného ženšenu zpomalil růst lidských leukemických buněk U937 a spustil jejich apoptózu (řízenou buněčnou smrt).

Studie z roku 2016 testovala vodný extrakt z korejského červeného ženšenu na myším modelu T-buněčného lymfomu (RMA buňky).

Při perorálním podání extrakt zmenšil nádory, zvýšil hladiny určitých enzymů souvisejících s buněčnou smrtí a snížil aktivitu enzymu spojeného s metastázemi rakoviny.

Extrakt zvýšil přítomnost CD11c+ imunitních buněk, ale nepůsobil přímo cytotoxicky na rakovinné buňky.

Další léčivé byliny s potenciálním účinkem proti leukémii

• Euphorbia formosana
• Moringa oleifera
• Typhonium flagelliforme

Tyto byliny vykázaly inhibiční účinky na růst leukemických buněk nebo spustily apoptózu ve studiích na buněčných kulturách a myších modelech. Další výzkum je však nutný k potvrzení jejich klinické účinnosti u lidí.

Akupunktura

Podle přehledové studie z roku 2022 existuje největší důkaz o účinnosti akupunktury při zmírnění bolesti a nevolnosti/zvracení u pacientů s leukémií.
Její účinnost je méně jistá u symptomů, jako jsou:

• Periferní neuropatie
• Únava
• Zácpa
• Nespavost
• Noční pocení
• Svědění (pruritus)

Jak mohu předcházet leukémii?

Mnohé rizikové faktory leukémie nelze ovlivnit, proto neexistuje žádný zaručený způsob prevence.
Přesto lze podniknout kroky ke snížení rizika, například:

• Vyhnout se kouření
• Omezit vystavení radiaci (např. rentgenovým paprskům) a škodlivým chemikáliím (např. benzenu)
• Udržovat zdravý životní styl:
  • Dostatek spánku
  • Pravidelná fyzická aktivita
  • Vyvážená strava s omezením průmyslově zpracovaných potravin
• Prevence infekce HTLV-1 a EBV
• Pravidelné lékařské prohlídky

–ete–

Čtěte také: