Komentář
Komunistická strana Číny (KS Číny) získává v Latinské Americe diplomatický vliv, ale Spojené státy rovněž posilují své postavení – a na určení vítěze je zatím příliš brzy.
V rámci své strategie „jiho-jižní spolupráce“ Peking opakovaně zdůrazňuje, že je pro Latinskou Ameriku „důvěryhodným“ partnerem, a snaží se distancovat od představy, že by region byl „zadním dvorkem“ jakékoli země.
Například během setkání s bolivijským ministrem zahraničí čínský ministr zahraničí Wang Yi zdůraznil přání posílit čínsko-bolivijské vztahy. Bolívie, která má s Čínou významné ekonomické vazby, dluží této zemi více než 1,7 miliardy dolarů, což poukazuje na rizika spojená s přílišnou závislostí na Pekingu.
Spojené státy čelí rostoucí konkurenci Číny ve Střední a Jižní Americe, zejména v oblasti čínských investic do energetiky a infrastruktury, které narušují americkou dominanci. KS Číny využívá amerických obchodních hrozeb, například varování před zavedením cel na Brazílii, Mexiko a další země, k posilování individuálních partnerství a poskytování alternativní ekonomické podpory latinskoamerickým státům.
Od svého nástupu k moci v roce 2013 navštívil Xi Jinping (Si Ťin-pching) Latinskou Ameriku nejméně pětkrát a podepsal řadu bilaterálních dohod a komplexních strategických partnerství se zeměmi jako Argentina, Brazílie, Chile, Ekvádor, Mexiko, Peru a Venezuela.
Vliv Číny v regionu od počátku 21. století rychle rostl, a to zejména díky rozsáhlým investicím do energetiky, infrastruktury a vesmírného sektoru, především prostřednictvím její iniciativy Pás a stezka (BRI), známé také jako „Jeden pás, jedna stezka“. Do roku 2021 dosáhl obchod mezi Čínou a Latinskou Amerikou rekordní hodnoty 450 miliard dolarů. Čína je nyní největším obchodním partnerem Jižní Ameriky a po Spojených státech druhým největším partnerem Latinské Ameriky jako celku.
Latinskoamerický export do Číny tvoří především suroviny, jako jsou sója, měď a ropa, zatímco dovážené čínské zboží má vyšší přidanou hodnotu. Tento obchodní model je kritizován za podkopávání místního průmyslu, prohlubování obchodní nerovnováhy a zvyšování zadluženosti vůči Číně. Do roku 2024 Čína uzavřela dohody o volném obchodu s několika zeměmi, včetně Chile, Kostariky, Ekvádoru, Nikaraguy a Peru, přičemž k iniciativě BRI se připojilo 22 z 26 způsobilých latinskoamerických a karibských států. Kolumbie rovněž oznámila plán, že bude Čínu následovat.
Přestože tyto investice představují ekonomické příležitosti, vyvolávají také obavy ohledně geopolitických ambicí KS Číny, zejména její podpory autoritářských režimů na Kubě a ve Venezuele a snahy o izolaci Taiwanu. Od roku 2013 několik latinskoamerických zemí změnilo své diplomatické uznání z Taiwanu na Čínu. Panama tak učinila v roce 2017, následoval Salvador a Dominikánská republika v roce 2018 a Honduras v roce 2023 – všechny tyto země se přiklonily k pekingské politice „jedné Číny“.
Za předchozí Bidenovy administrativy považovaly Spojené státy Čínu za strategického konkurenta v regionu. Trumpova administrativa však vnímá jako nebezpečné umožnit Pekingu získat opěrný bod na americkém kontinentu. Prezident Donald Trump považuje čínské aktivity v Latinské Americe za přímou hrozbu pro bezpečnostní a ekonomické zájmy USA, zejména kvůli rostoucímu čínskému vlivu na klíčovou infrastrukturu, jako je Panamský průplav, kterým prochází 40 procent amerického zboží. Dokonce pohrozil, že Spojené státy znovu získají kontrolu nad průplavem, pokud Panama nesníží čínský vliv.
Kromě toho Trump uvalil cla na čínskou ocel a hliník, přičemž obvinil Čínu, že zneužívá dohodu USMCA (obchodní dohodu mezi USA, Mexikem a Kanadou) k obcházení amerických cel prostřednictvím Mexika. Čínské investice v regionu tak byly vnímány jako součást širšího ohrožení americké dominance a další důvod pro Trumpovu politiku „Amerika na prvním místě“.
Zatímco Čína v Latinské Americe významně posiluje svůj vliv, Spojené státy dosáhly několika klíčových vítězství, kdy si některé země začaly uvědomovat rizika přílišné závislosti na Číně. Například Brazílie, jeden z nejvýznamnějších regionálních partnerů Číny a člen BRICS, se rozhodla k iniciativě BRI nepřipojit. Kromě toho byl navrhovaný uruguayský obchodní pakt s Čínou pozastaven kvůli odporu členů Mercosuru, především Brazílie a Argentiny.
Na prosincovém summitu Mercosuru vyzval uruguayský prezident Luis Lacalle Pou k transparentnosti a otevřenému dialogu v rámci bloku ohledně jejich postojů k Číně. Zatímco Brazílie pod vedením prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy obnovila úzké vztahy s Čínou a Argentina za bývalého prezidenta Alberta Fernándeze usilovala o pozastavení jednání, současný argentinský prezident Javier Milei veřejně prohlásil svůj záměr odklonit zemi od Číny směrem k USA – i když obchod s Čínou nadále pokračuje.
Uruguay se nadále zaměřuje na posilování svého ekonomického vztahu s Čínou, zatímco Paraguay, která předsedá Mercosuru, udržuje diplomatické vztahy s Taiwanem, avšak uznává Čínu jako největšího obchodního partnera Uruguaye. Tento regionální rozkol podtrhuje složitost situace, které Uruguay čelí při vyjednávání obchodu a diplomacie s Čínou, zvláště s ohledem na požadavek Mercosuru na konsenzus při externích jednáních.
Trumpova administrativa dokázala udržet vliv USA v několika latinskoamerických zemích i přes rostoucí přítomnost Číny. V Panamě, poté co se Čína snažila posílit vazby prostřednictvím iniciativy BRI, Trumpova administrativa na zemi vyvinula tlak, aby omezila partnerství, zejména v souvislosti s Panamským průplavem. Výsledkem bylo, že Panama neobnovila svou účast v BRI. Venezuela se rovněž přiklonila k Trumpově politice tím, že přijala zpět nelegální migranty včetně členů gangů.
Podobně Kolumbie souhlasila s návratem nelegálních migrantů, což dále posílilo vliv USA. Navzdory rostoucím ekonomickým vazbám s Čínou se Kolumbie nadále orientovala na Spojené státy v otázkách bezpečnosti, například v boji proti narkotikům a vojenské spolupráci. Kolumbijská vláda také vyjádřila skepsi ohledně připojení k BRI a projevila obezřetnost při prohlubování vztahů s Pekingem.
V boji proti vlivu KS Číny v Latinské Americe má Trumpova administrativa nakročeno k úspěchům, protože Spojené státy si díky klíčovým obchodním a obranným vazbám s mnoha zeměmi v regionu udržují strategickou výhodu. Rostoucí obavy z dluhové pasti a jednostranné povahy mnoha čínských dohod vedou některé státy k přehodnocení svých spojenectví. Skepsi navíc vyvolávají obavy ze ztráty suverenity a přílišné závislosti na Číně.
Jak tyto otázky nabývají na významu, Spojené státy mají příznivou pozici k využití hospodářských problémů Číny a k posílení své dlouhodobé přítomnosti a zájmů v regionu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou stanoviskem autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
