Jak se létá s Venomem, který se nedávno stál součástí výzbroje české armády, a jaký je rozdíl oproti sovětským vrtulníkům? Anežka Vrbicová zpovídala v podcastu KAMUFLÁŽ pilota české armády Martina Zemana.
„Tahle high-tech bestie letí přes 300 km/h. Piloti nosí přilby, které jim promítají klíčová data přímo před oči, kokpit ovládají přes displeje místo klasických budíků a kompozitní rotor dává stroji neuvěřitelnou stabilitu,“ uvádí moderátorka na začátku podcastu.
„Když nastupuju na let, vždy se těším. Když vystupuju, jsem pokaždé úplně nadšený,“ shrnuje na úvod své pocity pilot a hovoří o rohlíku na tváři. „V praxi je překvapující ta síla výnosu. Je to nabíjecí,“ dodává.
Spolu s Venomem obohatil „vrtulníkový park“ armády i Viper.
Zeman přiznává, že se mu názvy trošku pletou, ale má pomůcku: „Viper je AH-1Z, Venom je UH-1Y Yankee. Pomáhám si tím Zulu a Yankee. Mám Hueyho, Yankee.“
Komentuje i jejich technickou podobnost: „Oba typy jsou stavěné k tomu, aby spolu mohly spolupracovat. Mají zhruba 80 % společných náhradních dílů… Jako piloti používáme stejné navigační systémy. Když plánujeme misi, nemusím si dělat starosti, zda ten borec z Cobry uvidí to stejné, co já. Uvidí!“
Pokud by pilot Venomu měl odletět s Viperem, řízení by dle pilota zvládl. Ovšem potíž by nastala se zbraňovým systémem, který je odlišný. V bojové akci se ale dle něj oba stroje navzájem doplňují. Jde o týmovou práci, kdy Venom je určený pro přesun jednotek, zatímco Viper pro palebnou podporu, byť i Venom má základní palební sílu.
Zeman předtím pilotoval sovětský Mi-171. Ten je od Venomu o hodně větší a má kola. Je to trochu nezvyk, létat s lyžinami, podotýká pilot s tím, že podvozek je tužší.
Proti Mi-171 je dle něj výhodou Venomu integrita. V kokpitu jsou dvě obrazovky, na kterých je vidět vše, co pilot potřebuje. Přilba je připojená přímo na palubní displeje a přenáší údaje před pravé oko, popisuje. Zbraňové systémy jsou postavené přesně pro ten vrtulník, vše je funkční a synchronizované, pochvaluje si pilot.
Posádku tvoří čtyři muži, dva piloti a dva technici. Vepředu sedí pilot velitel, zodpovídá za průběh letu. Druhý pilot ho ve všem podporuje a je připraven kdykoliv velení převzít. Palubní technici se za letu starají o obsluhu zbraní, tj. kulomety, a poskytují další dva páry očí ve sledování okolí. Starají se o technickou přípravu před letem i po letu.
„V čem byl nejtěžší přechod z Mi-171 na Venom?“ ptá se moderátorka.
Pilot odpovídá, že na ruské technice se rotor točil na jednu stranu. Ale v této nové technice se rotor točí na druhou stranu. Na minulých vrtulnících musel pilot sešlapovat plyn pravou nohou, a teď, když přidává výkon, musí ovládat pedál levou nohou.
„Byl to ze začátku zvláštní pocit, ale dá se to zvládnout celkem rychle. Pro laika to může být problém, ale nám stačí pár hodin – a člověk si zvykl.“
Zeman má kvalifikaci jak na velitele letu, tak na instruktora výcviku. Nalétáno má teď 250 hodin, v USA 50, zbytek hodin v Česku. Posádka musí dle něj umět jak přenášení břemen v podvěsu, tak i personálu v podvěsu. Zatím trénovali přenášení nákladu, k personálu se taky dostanou. To je náročnější.
Výcvik probíhá skoro dva roky. Někteří piloti jsou již ve fázi instruktorů a slouží tak dalším novějším pilotům, ovšem stále ještě za podpory USA.
