Stále více německých měst zavádí omezení proti žebrání na veřejných prostranstvích – od zákazů pobytu až po vysoké pokuty. V Hamburku nyní Společnost pro práva svobody podává žalobu proti zákazu žebrání v městské dopravě. Považuje to za porušení základních práv.
Několik německých měst v průběhu posledních let omezilo žebrání na veřejných prostranstvích. V stále více případech bylo osobám, které porušily příslušná zákazová nařízení v pěší zóně, na nádražích nebo ve veřejné dopravě, uloženo nejen vykázání z místa. Čím dál častěji ukládají úřady na podnět dopravních podniků také pokuty – nezávisle na možnosti jejich vymáhání.
Společnost pro práva svobody se staví proti zákazu žebrání v hamburské veřejné dopravě
Společnost pro práva svobody (GFF) nyní na základě případu bezdomovce v Hamburku hodlá napadnout místní zákazová pravidla. Hamburská dopravní síť nedávno vymohla pokutu ve výši 40 eur po stěžovateli, který v metru žebral o peníze nebo jídlo.
Další postižený se připojil. Ve středu 26. března podala GFF společně s pouličním magazínem Hinz&Kunzt žalobu proti zákazu žebrání v městské hromadné dopravě Hamburské dopravní společnosti (HVV) před okresním soudem. Stejně jako v Mnichově, Berlíně a Brémách je i v přepravních podmínkách zakotveno obecné pravidlo zákazu žebrání.
Žalobci nyní požadují, aby bylo uznáno, že takovéto paušální pravidlo porušuje ústavní práva, jako je právo na rozvoj osobnosti nebo svobodu projevu, a je proto neplatné. Koordinátorka řízení Mareile Dedekindová k tomu uvedla, že je právem lidí v nouzi žádat o pomoc. Ve svém prohlášení dodala:
„Trestat chudé lidi za jejich výzvu k lidskosti je opovržlivé a porušuje ústavní práva. Soud má nyní příležitost ukončit tuto nezákonnou praxi a tím zajistit celostátní vyjasnění.“
Agresivní a organizované žebrání jako zvláštní problém
Od května 2024 Hamburg zpřísnil svou politiku proti žebrání v hromadné dopravě a na zastávkách. Kontrolní pracovníci se stávají aktivnějšími a pravidelně se vysílají výzvy přes reproduktory. Jak ukázal dotaz levicové frakce v hamburském parlamentu, pouze v první polovině roku 2024 bylo v 1 319 případech uloženo pokuty za žebrání a hraní na hudební nástroje ve vlacích. Celková částka pokut přesáhla 50 000 eur.
Další německá města mají odstupňovaná pravidla, která se zaměřují především na agresivní a organizované jednání. V Mnichově platí obecný zákaz žebrání na Oktoberfestu a v pěších zónách – ten byl rozšířen až v červnu 2024. Obecný zákaz se vztahuje na agresivní žebrání, zadržování kolemjdoucích a vystavování ran. Od roku 2014 bylo hlášeno více než 1 000 případů.
Takzvané pokorné žebrání však zůstává povoleno – tedy pasivní sezení a tichá prosba o dary s nebo bez cedule. Podmínkou je, že to není spojeno s podvodem nebo nátlakem.
Města se soustředí na kontroly a pokuty
I Stuttgart se zaměřuje na agresivní a organizované žebrání. Přísnější kontroly městskými úředníky vedly k poklesu tohoto jevu. Norimberk v těchto případech hrozí pokutami až do výše 550 eur – a vězením pro dlužníky, kteří neplatí. Berlín stanoví pokutu až 500 eur za žebrání s dětmi.
Obecně je trend zaměřen na potírání „naléhavého nebo vytrvalého oslovování“ nebo využívání dětí jako „dojemného nátlaku“. Kontroloři městských úřadů také v centrech měst pátrají po speciálních krádežích, například po „triku s připevňovací deskou“.
Města chtějí svými restrikcemi proti žebrání udržet veřejný pořádek a zejména předejít stížnostem od obyvatel a podnikatelů. Ne všechna města okamžitě ukládají pokuty. Často jsou udělována vykázání z míst, v Brémách jsou při agresivním jednání zajišťovány vyžebrané peníze.
Nejvyšší soudy hodnotí žebrání v určitých případech jako ústavní právo
GFF naopak upozorňuje, že neexistuje právo na „neviditelnost“ chudoby a utrpení. V rozhodnutí Spolkového ústavního soudu v roce 2000, které následovalo po soutěžní žalobě proti módnímu řetězci Benetton, který používal „šokovou reklamu“, bylo uvedeno:
„Bezstarostná mysl občana, která není zatížena utrpením světa, není záležitostí, na jejíž ochranu by stát mohl omezit ústavní práva.“
V roce 2021 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozhodl, že obecný a neodvolatelný zákaz žebrání je nepřípustný. Žalobu podala žena z rumunské romské komunity, která žila v Ženevě a jako nezaměstnaná negramotná osoba nedostávala žádnou sociální podporu.
Pro osoby, které jsou v nouzi a jedině tak mohou uspokojit své základní potřeby, může být žebrání „právem, které je součástí lidské důstojnosti“. Evropský soud pro lidská práva přiznal stěžovatelce odškodné ve výši 922 eur.
Kdo žebrá – a proč?
Hlavním motivem pro žebrání v německých městech zůstává chudoba. O původu, bytové situaci nebo pobytovém statusu postižených neexistují celonárodní oficiální statistiky. V některých případech se jedná o osoby, které jsou běžně přítomné v Německu, bezdomovce, dlouhodobě nezaměstnané nebo potřebné osoby s nebo bez německé státní příslušnosti.
Kromě toho hrají roli i osoby, které se v Německu dočasně zdržují, z nichž některé pocházejí z jihovýchodní Evropy. Některé z nich lze přiřadit k rodinným nebo regionálním sítím. V jednotlivých případech existují také zprávy o organizovaném přidělování míst k žebrání, nátlaku na děti nebo zneužívání postižení. V některých případech jsou do žebrání zapojeni i odmítnutí žadatelé o azyl.
–etg–
