Aktualizováno 28. 4. 2025 o vyjádření REsolar.
Dle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu by mělo do roku 2030 dojít k navýšení kapacit solárních elektráren ze současných 4,4 GW na minimálně 8 GW. Životnost solárních panelů činí 25–30 let v závislosti na výrobci a použité technologii, přičemž panel je vhodné vyměnit tehdy, když jeho účinnost poklesne v průměru o 20 %. Výrobci mají povinnost garantovat, že k tomu nedojde dříve jak za 25 let.
Součástí ceny panelů je i likvidační poplatek, který hradí výrobce či dovozce panelů. Výrobci si tak předplácí zajištění zpětného odběru a recyklace svých produktů.
Majitelé malých elektráren s maximálním výkonem do 30 kW, např. těch na střechách rodinných domů, mohou vysloužilé panely zdarma odevzdat v síti míst zpětného odběru, tedy téměř na každém veřejném sběrném dvoře. Jde o stejný princip jako u zacházení s jiným elektroodpadem typu LCD televize.
Provozovatelé větších solárních elektráren (nad 30 kW) si způsob a místo předání starých panelů domlouvají individuálně s provozovateli tzv. kolektivních systémů pro recyklaci solárních panelů, kteří zajišťují svoz. U majitelů velkých i malých elektráren platí, že si panely musí demontovat sami.
Zpětný odběr a recyklace je pro všechny provozovatele fotovoltaických elektráren v ČR zcela zdarma a jsou hrazeny z již zaplacených recyklačních poplatků.
Zpracování fotovoltaického odpadu
Evropská směrnice 2012/19/EU stanovuje, že fotovoltaické panely musí být recyklovatelné alespoň z 80 % hmoty či váhy panelu, se zbytkem se může zacházet jako s odpadem. Drtivou většinu fotovoltaického panelu tvoří sklo, které se recykluje relativně snadno. Stejné je to i s hliníkovými rámy a elektrickými kabely. Horší je to však u plastu, křemíku, stříbra a jiných kovů a vzácných zemin.
V ČR existují momentálně pouze dvě společnosti, které recyklaci solárních panelů nabízejí a mají k ním oprávnění. Ani pro jednu však nejde o hlavní zdroj příjmů. V současnosti není dostatečně velká poptávka po recyklaci, protože solární elektrárny ještě nedokončily svůj životní cyklus.
Firma Dekonta IC, která spustila recyklaci solárních panelů vloni v říjnu, se stále ještě rozjíždí. Funguje na jednosměnný provoz a denně zlikviduje ne víc než tři tuny panelů. Její roční kapacita je 2 000 tun.
Recyklace zde probíhá čistě mechanicky a fyzicky. Nejdříve se panel rozebere na komponenty, oddělí se rámy a kabely. Když zbude jen fotovoltaická deska se sklem, putuje na třídicí linku, kde se roztřídí rozdrcené sklo, plasty a kovy. Kovonosný prach, který obsahuje stříbro, zinek, křemík a další kovy, tvoří pouze pět procent ze solárního panelu.
„Sklo končí obvykle ve sklárnách, plasty jsou bohužel nerecyklovatelné, protože se jedná o dvě slepené desky, které nelze oddělit, a tak poslouží jako alternativní palivo,“ vysvětlil výkonný ředitel firmy Vojtěch Musil pro server Obnovitelne.cz. Jednotlivé suroviny pak putují různým odběratelům do Česka, Německa nebo Polska.
Musil pro Epoch Times vysvětlil, že firma musí vyžít z toho, co na ni zbude z recyklačního poplatku a z prodaných surovin. Klíčem k rentabilitě je podle něj dosažení kapacitní vytíženosti a příznivá cena surovin na trhu. Stát společnosti na provoz nijak nepřispívá.
Šéf Dekonty věří, že zájem majitelů solárních elektráren bude do budoucna jen stoupat. „Poptávka by měla narůst do významnější rozměru v nejbližších letech, když ne letos, tak za rok, za dva,“ konstatoval.
Provozní ředitel kolektivního systému REsolar napsal v e-mailu pro Epoch Times, že jsou svědky skokového nárůstu zpětného odběru již nyní. „Náš kolektivní systém se z desítek tun ročně posunul k téměř tisíci. Velkou poptávku očekáváme kolem roku 2030, kdy téměř polovina aktuálně instalovaného výkonu bude na hranici životnosti a účinnosti,“ uvedl.
Na výzkum nejsou peníze
Vědci z brněnského Vysokého učení technického (VUT) přišli vloni na to, že kovové prvky v panelech lze smíchat s hliníkovými šponami a vytvořit z nich tzv. hliníkové puky, které lze použít ve slévárenství.
„Uvědomili jsme si, že všechny kovy obsažené ve waferech se dají použít k vylepšení vlastností hliníkových slitin. Slévárenské firmy roztaví puky ve správném poměru s hliníkem a mohou vyrábět,“ uvedl pro solarninovinky.cz Jaromír Wasserbauer z Laboratoře kovů a koroze VUT. Z kusu vysloužilého solárního panelu tak vznikne třeba nový blok motoru či převodovky.
Na další rozvoj technologie recyklace, zejména novějších typů panelů jako jsou ty s PTFE foliemi, však bohužel čeští vědci nemají finanční prostředky, poznamenal pro Epoch Times Wasserbauer.
