„Chci, aby naše děti a vnoučata žily v lepším, zdravějším a krásnějším světě,“ říká dr. Jingduan Yang. Krok za krokem na tom pracuje.
Když byl Jingduan Yang ještě malý chlapec, zeptal se ho jeho otec: „Máš rád maso?“
Yang přikývl.
„Tak to by ses měl naučit medicínu – jinak budeš mít hlad,“ odvětil otec bez okolků.
Yang se narodil v roce 1962 v Hefei v provincii Anhui jako nejmladší z osmi sourozenců. Vyrůstal pod tíhou rodinné tradice a v období proměn, které s sebou přinesla tehdejší Čína.
Jeho rodokmen sahá k proslulým čínským lékařům – včetně dvorního lékaře císaře z dynastie Čching. Jeho otec, lékař tradiční čínské medicíny (TČM) ve čtvrté generaci, předpokládal, že jeho prvorozený syn toto dědictví převezme.
V Yangově případě však došlo k výjimce. Nejstarší bratr byl během Maoovy kulturní revoluce poslán na „převýchovu“ na venkov, a tak se povinnost nést rodinný odkaz přenesla na Jingduana.
Ve třinácti letech začal doprovázet svého otce a učit se prastarému umění čínské medicíny. Otec doufal, že se z něj stane alespoň „bosý lékař“ – tedy putující lékař, který navštěvuje vesnické oblasti a pomáhá rolníkům pomocí akupunktury a léčivých bylin, přičemž si vystačí s jednoduchou lékařskou brašnou. Především ale chtěl synovi zajistit, aby nikdy netrpěl hladem.
V roce 1977 Čína obnovila systém celostátních přijímacích zkoušek na vysoké školy. Yang složil zkoušky s vynikajícím výsledkem a mohl si svobodně zvolit obor. Nabízela se řada možností, ale jeho volba byla jasná: medicína. „Nikdy jsem o tom nezapochyboval,“ řekl.
Na otcovo doporučení, že „tradiční čínskou medicínu je nejlepší učit se doma“, a s vírou, že kombinace s medicínou západní z něj udělá lepšího lékaře, se Yang zapsal na prestižní Čtvrtou vojenskou lékařskou univerzitu.
Tato volba, ač se mohla jevit jako čistě praktická, byla ve skutečnosti ovlivněna politicky složitou minulostí rodiny.
Yangův otec, někdejší bojovník proti japonským okupantům za druhé světové války, se kvůli své otevřené povaze stal terčem útoků Komunistické strany Číny. Aby ochránil rodinu, změnil příjmení z Tao na Yang. Děti nabádal, aby studovaly na vojenských vysokých školách – věřil, že absolventi těchto institucí se těší důvěře komunistického vedení, a tím i jisté formě ochrany.
Když se mladý Yang vydal z domova na studia medicíny, netušil, že právě vstoupil na cestu, která ho povede z omezující reality komunistické Číny do svobodného světa Západu – a od dávné moudrosti k nejnovějším hranicím moderní medicíny.
Jednou nohou ve dvou světech
Když Yang nastoupil na lékařskou fakultu, ocitl se rozkročen mezi dvěma světy – jedním ukotveným v empirické vědě a druhým v tisícileté filozofii. „Právě tehdy začal ten zmatek,“ vzpomíná.
Během letních prázdnin pravidelně vedl s otcem vášnivé debaty o rozporech mezi oběma lékařskými systémy.
„Na lékařské fakultě nás učili, že krev vzniká v kostní dřeni. Ale čínská medicína říká, že ji tvoří ledviny – nedokázal jsem tyto dvě věci sladit.“
Odpověď mu unikala víc než deset let, zatímco rozpor stále hlodal v mysli. „Nepodařilo se mi přesvědčit otce… a jemu se nepodařilo přesvědčit mě.“
Tyto rozhovory – někdy matoucí a frustrující – však zasadily semínko, z něhož vzešlo Yangovo celoživotní poslání: sjednotit moudrost Východu s precizností Západu.
Ve čtvrtém ročníku mu jeho mimořádné studijní výsledky vynesly stipendium na studium v australském Sydney. Bylo mu jednadvacet a netušil, jak zásadní odhalení ho čekají.
V Austrálii poznal kulturní i akademickou otevřenost západního světa. Bydlel v přímořské chatě pod vedením profesora Thomase Stapletona – přísného, ale dobrosrdečného mentora. Každé ráno musel s ostatními studenty běhat po pláži, načež je čekal skok do ledového oceánu. Výcvik byl náročný, ale zároveň osvobozující.
Zpět v Číně byl učební plán přísně konvenční – anatomie, fyziologie, biochemie. Psychologie v něm vůbec nefigurovala. V Austrálii ale Yang poprvé pocítil, že má prostor dýchat, klást otázky a zkoumat samotný smysl života.
Jednoho dne se ho spolužák z medicíny zeptal na taoistického filozofa Lao-c’. Yang byl otázkou zaskočen, protože ho učili, že Lao-c’ byl špatný člověk, „feudalista“ a „zpátečník“.
„Byla to ostuda,“ přiznává Yang. „Uvědomil jsem si, jak hluboký deficit mám ve vzdělání o vlastní kultuře.“ Ale tehdy to netušil – jak sám říká, „komunismus mu vymyl mozek“, žil ve zkreslené realitě.
V akademické rovině byl denně ponořen do diskusí o medicíně – ale zcela jiným způsobem, než znal.
Jednou mu Stapleton položil otázku o kojenci trpícím průjmem. Yang sebevědomě vyjmenoval léčebné postupy: rehydrataci, léčbu infekce, zvládání příznaků. Ale Stapleton se nespokojil s odpovědí: „A co ještě? Co dělala matka? Kde byl otec?“
Tato chvíle změnila Yangovo myšlení – naučila ho jít za hranice biologie a hledat i jiné příčiny. Tato lekce se později stala základem jeho lékařské filozofie.
„Většina lékařů se zaměřuje na odstraňování příznaků,“ říká Yang. „Ale my musíme pátrat po skutečných příčinách – přímých i nepřímých.“
Stapleton si brzy všiml jeho nadání a zapálení. „Musíte jít na Oxford,“ naléhal na něj.
Probuzení na Západě
Na Oxfordské univerzitě, kde Yang působil jako výzkumný pracovník v oboru klinické psychofarmakologie, učinil ohromující objev – skupina vědců zjistila, že tvorbu červených krvinek v kostní dřeni stimuluje hormon zvaný erytropoetin.
Byl ohromen, když zjistil, že tento hormon vzniká v ledvinách – přesně jak ho učil jeho otec.
„Přál bych si, aby ještě žil, když jsem to zjistil,“ řekl Yang. Dlouho ho tížila vnitřní rozpornost, která se teď začala rozplývat.
Když si vybavil letní hádky se svým otcem, vzpomněl si i na další z otcových tvrzení – že poruchy nálady a krevní tlak spolu souvisejí a obojí lze vystopovat k játrům. Tehdy s tím nesouhlasil. „Jedno je kardiovaskulární problém a druhé spadá pod psychiatrii.“
Jako postdoktorand se Yang zabýval vlivem serotoninových a dopaminových receptorů na poruchy nálady. Při studiu odborné literatury zjistil, že většina výzkumů nebyla publikována v psychologických časopisech, ale v časopise Hypertension. Došlo mu, že krevní tlak i poruchy nálady souvisejí se serotoninem. A tak si položil další otázku: „Kde se serotonin metabolizuje?“ Odpověď ho překvapila – v játrech.
„V srdci jsem se usmíval,“ říká Yang. Zdálo se, že západní medicína potvrzuje starobylou čínskou moudrost.
Při jiné příležitosti ho Michael Gilda, vedoucí psychiatrické kliniky, pozval na oběd a pak i na návštěvu knihovny Merton College. Uprostřed regálů plných starých herbářů si Yang uvědomil, že západní bylinná medicína má kořeny v praxi, která se v mnohém podobá té čínské.
Odhalení, k nimž na Oxfordu dospěl, pro něj znamenala zásadní zlom. Dva světy, mezi nimiž dosud osciloval, se začaly spojovat – moudrost minulosti mu začala osvětlovat cestu vpřed.
Nečekaný návrat domů
Posílen zkušenostmi ze zahraničí se Yang v roce 1989 vrátil do Číny s odhodláním proměnit tamní medicínu. „Chtěl jsem změnit Čínu,“ říká s tehdejším idealismem v hlase.
Jeho návrat však časově splynul s protesty na náměstí Nebeského klidu. Mnoho jeho kolegů vyšlo do ulic – on se však rozhodl zůstat stranou. Uvědomoval si, že jako vojenský důstojník je pod přísnějším dohledem a mohl by ohrozit nejen svou kariéru, ale i bezpečí rodiny. Rozhodl se tedy držet v ústraní – ale v srdci se mu usadila úzkost.
Navzdory zmatkům jeho akademická kariéra strmě stoupala. Už v roce 1992 byl nejmladším lékařem a odborným asistentem na Čtvrté vojenské lékařské univerzitě a měl převzít vedení neurologického a psychiatrického oddělení. Získával jedno ocenění za druhým – vše nasvědčovalo tomu, že má před sebou zářivou budoucnost.
Pod slupkou úspěchu však zahlédl znepokojivou budoucnost. Všiml si, že jeho nadřízený navzdory velkým úspěchům žije v neustálém strachu. Nadřízený si dával velký pozor na to, co říká, nebo dokonce co si myslí, neustále se autocenzuroval, řekl Yang.
V tomto obrazu zahlédl i vlastní možný osud – a s ním myšlenku: „Takový život nechci.“
Začal pociťovat dusivou tíhu kompromisů. Byl svědkem toho, jak lékaři přijímají úplatky, jak se vytvářejí politické vazby kvůli grantům a jak celý systém prorůstá korupcí. Pevně daná hierarchie dusila jakoukoli inovaci i morální integritu.
Myšlenkami se často vracel do Oxfordu – do místa, kde poprvé pocítil, co znamená svoboda. „Tam jsem měl pocit, že mám skutečnou lidskou důstojnost a identitu.“
„Neměnil jsem Čínu. Čína měnila mě.“
Yang se rozhodl. Odjede do Spojených států.
Jeho kolegové i rodina to nechápali a dávali najevo nesouhlas: „Proč odcházet, když tady můžeš být, čímkoli chceš?“ Yang jim odpověděl nekompromisně: „Nechápete, co chci. Já chci svobodu.“
Tváří v tvář k Západu a začít znovu
V roce 1998 přistál Yang v zasněžené Minnesotě s pouhými šesti tisíci dolary v kapse. Jeho lékařské vzdělání nemělo v Americe žádnou váhu. Nyní byl s manželkou a malým synem nucen začít úplně od začátku. Brzy zjistil, že svoboda má svou cenu.
Manželka mu navrhla, aby šel mýt nádobí do místní restaurace. Osud však zasáhl – Yang získal místo učitele na komunitní vysoké škole, kde začal Američany seznamovat s akupunkturou a bylinnou léčbou.
Bylo to přelomové období, které ho přinutilo srozumitelně vyjádřit, jak mohou východní a západní medicína existovat vedle sebe – a to navíc v jazyce, který pro něj tehdy nebyl zcela samozřejmý. „Musel jsem překlenout tu propast. Nejdřív jsem si to musel ujasnit sám, až potom jsem to mohl vysvětlit ostatním,“ vzpomíná.
Krok za krokem začal znovu budovat svou lékařskou dráhu. Absolvoval rezidenční program psychiatrie na Thomas Jefferson University ve Filadelfii a poté stipendijní program integrativní medicíny na University of Arizona.
Když rozpoznal, jak velká je v USA mezera ve vzdělávání v oblasti tradiční čínské medicíny, vložil svou odbornost do tvorby obsáhlé učebnice TCM pro Oxford University Press. Založil American Institute for Clinical Acupuncture – institut věnující se vzdělávání a výcviku lékařů v oblasti klinické akupunktury. Pokud nemohl změnit Čínu, rozhodl se přinést to nejlepší ze svého dědictví do nové vlasti.
S rostoucím renomé přicházely pozvánky na odborné konference a žádosti o léčbu od významných klientů. Yangův integrativní model – propojení moderní vědy s dávnou moudrostí – začal nabývat konkrétních obrysů.
Nové paradigma
Yang si všiml rostoucí poptávky po integrativních zdravotních přístupech, které zohledňují jak tělo, tak mysl – přičemž právě duševní rovina je klíčová v tradiční čínské medicíně, zatímco ta tělesná je středobodem medicíny západní. To ho vedlo k vytvoření vlastního modelu, který obě roviny propojuje a uvádí do rovnováhy.
Jeho základní princip je jednoduchý: lidské tělo je mnohovrstevnatý systém a skutečné uzdravení vyžaduje respekt ke všem jeho dimenzím. Podle Yanga jde konkrétně o anatomii, biochemii, energii a ducha.
Podle něj se moderní medicína příliš soustředí pouze na anatomii a biochemii, zatímco opomíjí zásadní roli energie a ducha. Právě tato nerovnováha podle něj stojí v pozadí mnoha chronických nemocí i problémů duševního zdraví, s nimiž se lidé dnes potýkají.
Rád přitom používá přirovnání k automobilu: i když má karoserii, olej, vodu, elektrický obvod a motor – sám se nerozjede. Potřebuje řidiče. A stejně tak i lidské tělo podle Yanga potřebuje „řidiče“ – tedy duši či vědomí –, které jej vede a oživuje.
„V jádru jsme duchovní bytosti, které prožívají lidskou zkušenost,“ říkává často.
Ve své praxi se proto pacientů ptá na smysl jejich života, jejich vztah k sobě samým i na jejich pojetí spirituality a konečnosti. Podle něj jsou tyto otázky neoddělitelné od snahy o fyzické zdraví a celkovou pohodu.
„Musíme si nejprve ujasnit, co vlastně znamená být zdravý,“ říká Yang. Skutečné zdraví podle něj neznamená pouze nepřítomnost nemoci, ale je výsledkem fyzické celistvosti, biochemického dostatku, energetické rovnováhy a duchovního klidu. Je to vysoký ideál – ale podle něj má smysl o něj usilovat.
Po letech, kdy svůj přístup ladil a uváděl do praxe, se už neobrací ani k Východu, ani k Západu – dívá se vpřed.
Jeho další cíl? Přetvořit budoucnost medicíny ve Spojených státech. A nejlepší cestou, jak inspirovat změnu, je jít příkladem.
Nové léčebné centrum
Dnes působí Yang jako ředitel Northern Medical Center v Middletownu ve státě New York – zdravotnického zařízení, které propojuje starověkou moudrost s moderní vědou a přistupuje ke každému pacientovi jako k celistvé bytosti. Centrum naplňuje jeho vizi poskytováním integrativní péče, která pod jednou střechou spojuje standardní lékařské postupy, akupunkturu a bylinnou terapii. V současnosti zde vyhledá péči více než 1 000 pacientů měsíčně.
Namísto toho, aby byla tradiční čínská medicína nabízena jen jako doplněk, vychází centrum při sestavování léčebných plánů z modelu čtyř dimenzí – anatomie, biochemie, energie a ducha – přičemž každé z nich přisuzuje stejnou váhu.
Tradiční čínská medicína by podle Yanga neměla být považována za „doplněk“ nebo „alternativu“, ale za „nezbytnost“.
Například využívá metodu zvanou neuro-emocionální technika (NET). Ta vychází z poznatků tradiční čínské medicíny o energetických drahách (meridiánech) a emočních blokádách, ale kombinuje je se systematickým západním přístupem, který pomáhá odhalit, kde jsou v těle uloženy nevyřešené emoce.
Technika umožňuje přesně identifikovat energetické blokády a následně je uvolnit. Yang vzpomíná na pacienta jménem Rob, který se opakovaně neúspěšně pokoušel přestat kouřit. Pomocí NET odhalil, že jeho závislost měla kořeny ve stresu z akademických nároků, které na něj v minulosti kladl otec. Poté, co byla tato emoční blokáda rozpoznána a uvolněna, Rob přestal kouřit a ke kouření se už nevrátil.
Dalším klíčovým pilířem centra je lidský a soucitný přístup k pacientům.
Personál si všímá, že Yang tráví s každým pacientem značné množství času. „Je to spíš rozhovor než konzultace,“ říká jeho lékařská asistentka Qinyang Jiang. Yang se snaží pochopit celý kontext života pacientů, nejen jejich laboratorní výsledky.
Díky tomuto přístupu mnozí pacienti zažívají průlom po letech neúspěšné léčby jinde, uvádí Yang. Například jeden válečný veterán s těžkou posttraumatickou stresovou poruchou a chronickou depresí vyhledal pomoc v několika nemocnicích bez výsledku. Až po absolvování integrativní terapie – včetně transkraniální magnetické stimulace, akupunktury a terapie zaměřené na trauma – se dostavila trvalá úleva a pacient se mohl vrátit k plnohodnotnému životu.
Trojitý doktor
Podle Yanga začíná proměna zdravotnictví tím, že přehodnotíme samotnou roli lékaře.
„Jestliže je lékař placen jen za předepisování léků, patnáctiminutové konzultace a provádění zákroků, nemá motivaci dělat nic víc,“ říká.
„Představte si systém, kde by praktičtí lékaři byli stejně odměňováni za prevenci nemocí jako za jejich léčbu. To by zásadně změnilo náš přístup ke zdraví.“
Yangova vize nového typu lékaře čerpá ze starobylé moudrosti čínské medicíny. Vypráví příběh legendárního lékaře jménem Bian Que. Když se ho císař zeptal, zda je tím nejlepším lékařem, odpověděl: „Ne, tím nejsem. Já pouze léčím nemoci. Nejlepší lékař je ten, kdo dokáže zabránit, aby lidé vůbec onemocněli.“
A dodal: „Nejlepší lékař je ten, kdo umí uzdravit národ. Druhý nejlepší léčí lidi. Ten třetí pouze ošetřuje nemoci.“
Když se podle Yanga podíváme na současný americký systém, většina lékařů se zabývá nemocemi – nikoli jejich skutečnými příčinami. Právě v tom však spočívá jak problém, tak příležitost.
Chce vychovat novou generaci zdravotnických lídrů – tzv. „trojí lékaře“.
„Lékaře, kteří dokážou utvářet veřejné zdravotnické politiky, vnímat pacienty celostně, a zároveň účinně léčit konkrétní onemocnění.“
Vize zdravější Ameriky
Northern Medical Center je teprve začátek. Po více než čtyřech desetiletích studia napříč čtyřmi kontinenty je Yang přesvědčen, že americký zdravotnický systém potřebuje zásadní reformu.
Ačkoli má rozpočet ve výši 4,5 bilionu dolarů, současný systém upřednostňuje zásahy před prevencí a choroby před zdravím. Podle Yanga právě integrativní medicína představuje chybějící článek. Bez ní „se nám nepodaří udělat Ameriku znovu zdravou“.
Domnívá se, že by mu stačilo pouhých 0,0046 % celkového rozpočtu zdravotnictví, aby mohl ukázat, jak by měl skutečně fungovat zdravotní systém – přičemž vzorem by bylo právě Northern Medical Center.
Yang má velkolepý plán: vybudovat lokální systém, který prokáže, že integrativní péče může být levnější, účinnější a přenositelná do celého světa.
Pracuje na vytvoření modelu, který zahrne lékařskou fakultu, nemocnici a výzkumný institut. V tomto systému budou lékaři vzděláváni tak, aby pacienta vnímali jako celistvou bytost, a zdraví bude definováno nikoli nepřítomností nemoci, ale přítomností rovnováhy.
Je to ambiciózní vize – ale už nyní se začíná uskutečňovat v rámci Northern Medical Center.
„Vzhledem k tomu, jaký je, je Dr. Yang pro takový úkol jako stvořený,“ říká psycholog a jeho bývalý kolega Robert Backer. Yang umí lidi strhnout a inspirovat je, aby se k jeho vizi připojili. Stále více lidí se přidává k jeho týmu, přesvědčeno jeho myšlenkami i vnitřním přesvědčením.
Yangovo vystupování je klidné a rozvážné – ale když dojde na činy, dokáže být rozhodný a cílevědomý. Možná pozůstatek vojenského výcviku. „Stanoví si cíl a prostě ho naplní,“ říká jeho zdravotní asistentka.
Pro Yanga však nejde o osobní odkaz.
„To, co v tomto životě uděláme, přispěje k budoucnosti,“ říká. „Chci, aby naše děti a vnoučata žily v lepším, zdravějším a krásnějším světě.“
Jingduan Yang je podle vlastních slov snílek – ale nečeká, až jeho sen přijde.
On ho buduje.
Tento článek byl původně publikován v magazínu American Essence.
–ete–
