Příběh Duka Kahanamokua, havajského rodáka, který se stal olympijským vítězem a pomohl přenést surfing z Havaje do celého světa.
Duke Kahanamoku (1890–1968), celým jménem Duke Paoa Kahinu Mokoe Hulikohola Kahanamoku, jako by se pro život ve vodě narodil. Na Havaji být „watermanem“ znamená rozumět vodnímu živlu – je to dar, který se často předává z generace na generaci. A právě on, víc než kdokoli jiný ze své generace, vodě skutečně rozuměl.
Jméno Duke dostal po svém otci, kterého pojmenovala princezna Bernice Pauahi Bishopová – pravnučka náčelníka Kamehamehy I., jenž v roce 1810 sjednotil havajské ostrovy. Princezna Bishopová byla poslední přímou dědičkou tohoto královského rodu. Kahanamokuovi prarodiče s ní udržovali blízké vztahy a princezna pojmenovala chlapcova otce „Duke“ na počest návštěvy prince Alberta, vévody z Edinburghu, který právě tehdy ostrovy navštívil.
Neuvěřitelný rekord
Kahanamoku se narodil v oddané křesťanské rodině a měl pět bratrů a tři sestry. Navzdory někdejšímu spojení s královskou rodinou jeho rodina nežila v blahobytu. Otec pracoval jako policista a mladý Duke musel školu nakonec opustit, aby si našel práci a pomohl rodině finančně. Co ale nikdy neopustil, byla voda. Jako dospívající se začal vášnivě věnovat plavání, potápění a surfování.
V roce 1908 založil spolu se dvěma přáteli, Knutem Cottrellem a Kenem Winterem, první havajský surfový klub. Klub vznikl v hotelu Moana ve Waikiki a jeho členové se zaměřovali na plavání, surfování, jízdu na kánoi a takzvané „kanikapila“ – havajské improvizované hudební sešlosti, které se často odehrávají na pláži.
V té době se Havaj už stala americkým teritoriem, což Kahanamokuovi otevřelo nové možnosti závodit v plavání. 12. srpna 1911 závodil v přístavu Honolulu na 100 metrů volným stylem v rámci soutěže Amatérské atletické unie. Výsledek byl tak ohromující, že mu rozhodčí nejprve odmítli uvěřit – překonal světový rekord o neuvěřitelných 4,6 sekundy. Oficiální uznání tohoto výkonu však přišlo až o několik let později.
Jeho první olympiáda
Poté co se Havaj stala americkým teritoriem, mohl Kahanamoku startovat na olympiádě jako reprezentant Spojených států. Přihlásil se na výběrové závody amerického plaveckého týmu – a bez potíží uspěl. Olympijské hry v roce 1912 se konaly ve Stockholmu.
Kahanamoku soutěžil v disciplíně na 100 metrů volný způsob. Už v kvalifikační rozplavbě vyrovnal světový rekord, a bylo jasné, že je hlavním favoritem. Ve finále suverénně dominoval – v jednu chvíli se dokonce otočil, aby zjistil, o kolik je před ostatními. I s tímto zpomalením porazil druhého závodníka o dva metry. Zúčastnil se také štafety 4×200 metrů volný způsob, kde americký tým získal stříbro. Kahanamoku se tak stal prvním Havajcem, který získal olympijskou medaili.
V Americe se stal okamžitě sportovní celebritou a začal jezdit po celé zemi, aby učil plavce svůj „Kahanamokuův kop“. Na plážích také ukazoval, jak se surfuje, a v roce 1914 tak poprvé představil surfing Američanům na atlantickém pobřeží.
Téhož roku zavítal také do Austrálie a na Nový Zéland. Dva dny před Vánoci vystoupil s exhibicí na pláži Freshwater Beach v Sydney, kde se stal hlavní hvězdou. Během pobytu v táboře Boomerang u Freshwater Beach si Kahanamoku postavil surfové prkno z borovice cukrové a seznámil Austrálii se surfingem. Jeho borovicové prkno je dodnes vystaveno v klubu Freshwater Surf Life Saving Club.
Návrat na olympiádu
Poté, co Kahanamoku rozšířil surfing po Americe i Australasii, věnoval se opět přípravě na olympijské hry plánované na rok 1916. Ty však zhatila první světová válka. Když se do konfliktu zapojily i Spojené státy, Kahanamoku uspořádal plavecká exhibiční vystoupení ve 30 amerických městech, aby pomohl získat finanční prostředky na podporu válečného úsilí.
V roce 1920 se připojil k americkému týmu na olympiádě v Belgii, zemi, kterou válka těžce zasáhla. Hry se konaly v Antverpách a Kahanamoku znovu ovládl závod na 100 metrů volným způsobem. V semifinále vyrovnal svůj rekord, a ve finále ho překonal – a zvítězil. Kvůli sporné situaci se však závod musel opakovat. Kahanamoku opět vyhrál, tentokrát před svým krajanem z Havaje, Pua Kealohou. Na rozdíl od olympiády v roce 1912 získal americký tým štafety 4×200 metrů zlato a stanovil světový rekord – Kahanamoku tak získal svou třetí olympijskou zlatou medaili.
Krátce po hrách se přestěhoval do Los Angeles a začal se věnovat herectví. Mezi lety 1922 a 1930, kdy žil v L.A., se objevil v celkem 28 filmech. Během pobytu v jižní Kalifornii navíc dál pomáhal propagovat plavání a surfing.
V roce 1924 dorazil Kahanamoku na olympiádu v Paříži. Právě zde navázal blízké přátelství s plavcem Johnnym Weissmullerem – přestože ho Weissmuller ve finále závodu na 100 metrů volný způsob porazil o 2,4 sekundy. Bronzovou medaili získal Kahanamokuův bratr Sam. Weissmuller se později také vydal do Hollywoodu a proslavil se zejména rolí Tarzana.
Srdce muže z oceánu
O rok později Kahanamoku neukázal jen své schopnosti, ale i srdce a odvahu. U pobřeží Newport Beach v Kalifornii se převrátila jachta o délce 40 stop. Kahanamoku naskočil na své surfové prkno a zachránil osm lidí před utonutím. Připojili se k němu další dva surfaři, kterým se podařilo zachránit čtyři osoby. Náčelník newportské policie později Kahanamokuův čin popsal jako „nejodvážnější záchrannou akci na surfu, jakou svět kdy viděl“.
Nakonec se vrátil na Havaj, kde v roce 1929 opět „způsobil vlnu“ – doslova. Svezl se na obří vlně, která ho nesla neuvěřitelných 1,128 míle (1,8 km) – možná nejdelší zaznamenaná jízda na vlně v moderní historii. V roce 1932 se zúčastnil olympijských her v Los Angeles jako náhradník amerického týmu ve vodním pólu, který tehdy získal bronzovou medaili.
V roce 1935, jak se zdá, našel další životní poslání. Byl zvolen šerifem města Honolulu a tuto funkci vykonával až do roku 1960, kdy byl po sobě zvolen celkem třináctkrát. Během této doby působil jako oficiální zástupce Spojených států na olympijských hrách v australském Melbourne v roce 1956 a jako čestný host se zúčastnil i olympiády v Tokiu v roce 1964.
Velvyslanec Aloha
Když se Havaj v roce 1959 stala 50. státem USA, byl Duke Kahanamoku jmenován oficiálním státním „Velvyslancem Aloha“. Jeho mezinárodní proslulost z něj činila jasného kandidáta na tuto roli – a stejně tak i jeho přívětivá povaha a osobní životní filozofie, kterou nazýval „Aloha“.
Kahanamoku vysvětlil: „Na Havaji zdravíme přátele, milované i cizince slovem Aloha, což znamená ‚s láskou‘. Aloha je klíčovým slovem pro univerzální ducha skutečné pohostinnosti, která činí z Havaje světové centrum porozumění a přátelství. Zkuste lidi zdravit nebo se s nimi loučit s Aloha. Budete překvapeni jejich reakcí. Já tomu věřím – je to moje krédo. Aloha vám.“
V roce 1966 se Kahanamoku stal první osobností uvedenou do Mezinárodní plavecké síně slávy. Téhož roku byl také uveden do Síně slávy surfingu. V roce 1980, dvanáct let po své smrti, se jeho fotografie z pláže – kde stojí před velkým surfovým prknem – stala součástí sbírek americké Národní portrétní galerie při Smithsonově institutu. O čtyři roky později byl uveden do Olympijské síně slávy Spojených států.
Roku 1990, u příležitosti stého výročí jeho narození, byla na pláži Waikiki, kde začala jeho cesta plavce a surfaře, odhalena velká bronzová socha Duka Kahanamokua. Právě zde se vydal na dráhu, díky níž se stal známým jako otec surfingu.
A nakonec – v roce 2021 se surfing oficiálně stal olympijským sportem na hrách v Tokiu, čímž se naplnila Kahanamokuova vize, na jejímž uskutečnění měl zásadní podíl.
–ete–
