Tak jako jiné přírodní živly, i vítr dokáže být dobrý sluha, ale zlý pán. Od dávných dob se opírá do plachet lodí, aby jejich pasažéry přepravil na kratší i mezikontinentální vzdálenosti, pohání lopatky větrných mlýnů, aby nám dříve dával drahocennou mouku a dnes elektřinu, a rozbíjí dusno letních dnů osvěžujícím vánkem. Dokáže však také ničit – úrodu, lesy, domy, auta i lidské životy.
Rychlost větru se udává v metrech za sekundu anebo kilometrech za hodinu, přičemž platí, že 1 m/s se rovná 3,6 km/h. Rychlost větru se uvádí v nárazech, tedy ne v průměru, ale ve špičkách.
Nejsilnější zdokumentovaný náraz větru v Česku byl podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) naměřen 19. ledna 2007 na Sněžce v rámci bouře Kyrill. Bylo to 216 km/h (60 m/s). Podle vědců z Akademie věd ČR však rekord patří Labské boudě, kde bylo ve stejný den naměřeno 208 km/h, uvádí magazín A, který vydává Akademie věd ČR.
Šéfredaktor A / Magazínu Viktor Černoch tuto nesrovnalost vysvětlil Epoch Times tím, že měření na Sněžce bylo provedeno na polské straně, proto ho nelze počítat za český rekord.
Kyrill napáchal značné škody. Podle ČHMÚ popadalo nebo bylo poškozeno 10 milionů metrů krychlových dřevní hmoty. Pro srovnání, v ČR se ročně vytěží kolem 15,5 milionu m3. Poničeny byly silnice, železnice i elektrické vedení.
Kdy se vyhlašuje nebezpečí?
Když má rychlost větru podle předpovědí překročit určité hranice, meteorologové vyhlašují stav nebezpečí. Ten se dělí do tří barevných stupňů dělených podle rychlosti.
- víc než 65 km/h – 1. stupeň nebezpečí, žlutá výstraha. Vítr může lámat větve, způsobovat potíže v dopravě, ohrozit lehčí konstrukce.
- víc než 85 km/h – 2. stupeň nebezpečí, oranžová výstraha. Zde hrozí už i padající stromy, přerušení dodávek elektřiny a nebezpečí pro chodce.
- víc než 110 km/h – 3. stupeň nebezpečí, červená výstraha. Vítr o této síle dokáže vyvracet stromy, unášet střechy a ničit majetek nebo ohrozit životy lidí.
Když udeří derecho
Dříve se pro popis větru používala Beaufortova stupnice, kde každé síle větru příslušel vlastní název, od bezvětří a vánku až po orkán. V moderních dobách, kdy lze rychlost větru měřit přesně, se už slovní kategorizace tolik nepoužívá, přesto existuje jeden novodobý výraz, který meteorologové znají pod pojmem derecho. Věnují se mu nejnovější vydání A / Magazínu i podcast Akademie věd.
Derecho (čti derečo) je označení pro větrnou bouři, ovšem ne jen tak ledajakou. Jde o spojení několika bouřek do jedné velké, rychle postupující linie. Derecho musí mít nárazy alespoň 90 kilometrů v hodině a působit na dráze větší než 400 kilometrů. „Jako by si podaly ruce, běžely vedle sebe a hodně z nich fičelo,“ popsal to pro časopis Miroslav Staněk z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, který tento jev dlouhodobě studuje.
Podle něj se 4. července 1929 prohnalo naším územím derecho století. „O střechu tehdy přišlo tolik lidí, že se pak československý trh potýkal s akutním nedostatek střešních tašek,“ uvedl a dodal, že vichr tehdy strhl v Jindřichově Hradci celý vlak z trati a na Pardubicku skosil 90 procent všech stromů.
Věděli jste?
S nadmořskou výškou rychlost větru obvykle stoupá.
Nad oceánem je vítr rychlejší, protože ho tak neovlivňuje tření zemského povrchu.
Za největrnější místo na Zemi se považuje Commonwealth Bay na Antarktidě.
Vítr je důležitým přenašečem pylu rostlin. Spoléhají na něj traviny, obiloviny, jehličnany i břízy.
zdroj: Akademie věd ČR
Derecha se Českem proženou i několikrát do roka, podotkl Staněk, a dokáží zpustošit i stovky kilometrů území. Pokrývají často území několika států. Navzdory své relativní četnosti však není derecho zažitým pojmem jako například tornádo nebo orkán a v médiích o něm moc neuslyšíte. Tyto rozsáhlé bouře dokáží napáchat podobnou neplechu jako tornádo, nicméně se liší v rukopisu, který po sobě zanechají.
Zatímco kolem točivého tornáda jsou stromy pokácené na všechny strany, derecho se svými prudkými studenými nárazy vichru valícího se seshora vyvrací stromy jedním směrem nebo do vějíře, poznamenal Staněk. Tornádo je rovněž konzistentnější v míře škod – bere jednu vesnici za druhou, tak, jak mu přijdou do cesty, zatímco derecho jen tu a tam „uplivne“ pustošivý poryv větru a pak se valí zase dál.
Nejčastěji se derecha vyskytují ve Spojených státech, hned poté ve střední Evropě. Předpovídat derecho je ovšem podle vědce velmi těžké a určit, že šlo opravdu o tento fenomén, lze kvůli složité definici až potom, co se bouře přežene. V létě jsou běžnějším úkazem, proženou se Českem i v průměru dvakrát, třikrát za rok, ale narazit na ně můžeme i v zimě.
