Centrum RIKEN pro výzkum emergentní hmoty vyvinulo plast, který se rozkládá ve slané vodě a zároveň hnojí oceány
Znáte tu představu, že plastové znečištění jednoho dne prostě zmizí? Ještě chvíli zpátky byl sendvič zabalený do potravinářské fólie – a najednou z toho je kompost. Tak se držte svých ekologicky rozložitelných brček, protože skupina vědců v Japonsku zřejmě právě něco takového vymyslela. Vyvinuli plast, který ve slané vodě zmizí dřív, než stihnete říct: „Byl to žralok, nebo jen delfín?“
Ano, tenhle chytrý tým z Centra pro výzkum emergentní hmoty RIKEN (což zní přesně jako místo, kde by se mohl narodit Godzilla) a Tokijské univerzity stvořil materiál, který se ve slané vodě rozloží během několika hodin – a přitom zároveň obohacuje oceán o živiny. Představte si plastový sáček, který místo toho, aby uškrtil mořskou želvu, promění vrak lodi v podmořské Versailles. Plné ryb.
Jenže – a nějaké „ale“ je vždycky na místě – nový plast může zároveň vyvolat masivní přemnožení řas. Což zní možná jako divoká přírodní párty, dokud si neuvědomíte, že tahle zelená kalná vlna dusí mořský život a šíří temné, slizké vibrace, o které nikdo nestál.
Jak to funguje: věda v pozadí plastu, který se sám rozloží
Pojďme si zaplavat zpátky proti proudu a podívat se na vědu v jádru celého vynálezu.
Nejde o klasický „zlý“ plast na ropné bázi, který se válí v přírodě půl tisíciletí a mlčky odsuzuje celé lidstvo. Tohle je tzv. supramolekulární polymer (ne, nemusíte přesně vědět, co to znamená – stačí kývnout a tvářit se zasvěceně), který je mimo jiné vyroben ze sloučeniny, jež se nachází v taveném sýru. Ano, čtete správně. Možná to právě budou plátky vašeho toastového sýra, co jednou zachrání planetu. Pokud jste potřebovali důvod, proč si neodepírat roztékající se goudu, právě jste ho dostali.
Jakmile se tenhle plast dostane do mořské vody, rozpadne se na základní stavební prvky: fosfor a dusík. Žádné zlé chemikálie – naopak. Jsou to doslova proteinové koktejly pro plankton, který je zbožňuje. Z vraků lodí se rázem nestávají rezavé hromady, ale podvodní zahrady zářící životem. Jako kdybyste Pinterest přenesli na mořské dno.
Podle výzkumníků se celý materiál rozloží během dvou až tří hodin. Nezůstávají po něm žádné mikroplasty, žádné ryby s podrážděným žaludkem. Jen živiny, které mohou dát korálovým útesům novou šanci – skoro jako by dostaly kosmetický lifting od samotné přírody.
Plast, který může rozjet řasovou párty
Ale – a tady přichází zvrat v našem ekologickém romantickém příběhu – pokud bychom to s tímto zázračným plastem přehnali, mohlo by to vést ke květu řas. Jinými slovy: oceán uspořádá večírek, zapomene pozvat kyslík – a všechno živé to odnese. Ryby, želvy i krab Kevin, který si právě založil rodinu. Všichni pryč.
Takže i když by tenhle materiál mohl jednou zachránit moře, při bezhlavém používání se může proměnit v mořský ekvivalent bubble tea – zpočátku vzrušující, ale po pár doušcích si říkáte, co jste to se svým životem vlastně provedli.
Vědci každopádně trvají na tom, že klíčem je umírněnost. Plast se rozkládá na tak malé množství živin, že riziko toxické řasové diskotéky je podle nich minimální. Pokud se ale začneme chovat, jako bychom do oceánu sypali eko-konfety, můžeme pak budoucím generacím vysvětlovat, proč jsme z Velkého bariérového útesu udělali špenátové smoothie.
Plast, který se rozloží i v půdě – a s chutí
A není to jen mořský zázrak – tenhle plast si poradí i na souši. V půdě se zvýšeným obsahem soli se pěticentimetrový kousek rozpadne asi za deset dní a s úplně stejným nadšením, s jakým chránil váš tuňákový sendvič, teď vyživí petúnie nebo brambory na záhoně.
Navíc je recyklovatelný. A teď nemyslíme „teoreticky recyklovatelný“, jako ty popelnice, co nakonec stejně skončí na skládce. Ne – tady jde opravdu o funkční recyklaci: 91 procent jedné složky a 82 procent druhé lze zpětně získat jako prášek a znovu použít. Je to takový kvásek plastového světa.
Je nehořlavý, při rozkladu nevypouští oxid uhličitý a je dost pevný na to, aby se z něj daly vyrábět obaly, rybářské sítě nebo dokonce lékařské implantáty. Jen si v něm raději neskladujte slané chipsy – bez ochranné vrstvy se rozpustí rychleji než zlá čarodějnice v bouřce.
Plastové znečištění se má do roku 2040 ztrojnásobit
Tato novinka přichází právě včas – do roku 2040 má totiž plastové znečištění narůst na trojnásobek. Odhadem 23 až 37 milionů tun plastu skončí každoročně v oceánech. To je přibližně tolik, kolik váží všechny vaše výčitky dohromady.
Pravda, tenhle nový plast nás nezachrání před vlastní pohodlností – ani před posedlostí jednotlivě balenými okurkami – ale mohl by nám pomoci aspoň přestat zbytečně přilévat olej do ohně.
Vedoucí výzkumu Takuzo Aida k tomu říká: „Děti si nemohou vybrat, na jaké planetě budou žít. Naší povinností jako vědců je zajistit, aby od nás dostaly co nejlepší životní prostředí.“
Tak co – promění tento nový plast potopené vraky v podmořské korálové zámky, nebo z oceánu udělá špenátovou polévku s krutony z mrtvého delfína? Záleží jen na nás. Stejně jako v každém dobrém příběhu – všechno stojí na volbě, následcích… a zjevně i na taveném sýru.
–ete–
