Komentář
Vlajky v lidech vyvolávají silné emoce. Různé vlajky vyvolávají u různých lidí různé emoce. Například izraelská vlajka v některých lidech vyvolá lásku, radost, obdiv, hrdost a úctu, zatímco v jiných může vzbuzovat strach, nenávist, odpor a pohrdání. Totéž platí i pro palestinskou, americkou a ano, také pro kanadskou vlajku.
Očekávat, že všichni lidé budou mít stejný vztah k jedné konkrétní vlajce, je zcela iracionální. Požadovat po lidech, aby salutovali (nebo předstírali úctu) k vlajce, kterou nemají rádi, je v zásadě nespravedlivé. Nucení k takovému chování prostřednictvím zákonů je typické pro represivní režimy, které nerespektují lidská práva.
Pokud národní vlajky vyvolávají v různých lidech lásku nebo nenávist, totéž platí i pro vlajky, které reprezentují politické ideologie. Pro některé Kanaďany duhová vlajka symbolizuje lásku, spravedlnost, toleranci a svobodu. Jiní ji vnímají jako symbol volnomyšlenkářské sexuality, která je v rozporu s islámským, židovským a křesťanským pojetím lidské sexuality. Někteří ji považují za symbol osvobození a dobra, jiní za znak nemorálnosti.
Ve svobodné zemi má každý občan právo si sám zvolit, jaký postoj k jakékoli vlajce zaujme. Nikdo není povinen podporovat či potvrzovat žádnou vlajku ani ideologii, kterou reprezentuje. Svobodná země sice vyvěsí svou státní vlajku nad parlamentem, ale nebude nutit občany, aby jí salutovali, mluvili o ní s úctou nebo ji jakkoli vyzdvihovali.
Svoboda projevu zahrnuje také právo říkat, co člověk chce, ale také právo neříkat to, s čím nesouhlasí. Svoboda slova zahrnuje právo nepodporovat určitou filozofii nebo světonázor a právo neoslavovat žádnou konkrétní vlajku. Svoboda náboženského vyznání zahrnuje právo člověka vykonávat svou víru, ale také právo odmítnout podporu nebo propagaci přesvědčení, která jsou v rozporu s jeho vlastní vírou. Pokud je Kanada stále svobodnou zemí, pak by žádný občan neměl být nucen podporovat žádnou vlajku ani vyjadřovat podporu jakémukoli náboženskému či politickému symbolu či nebo ideologii.
Pro většinu Kanaďanů jsou tyto základní principy svobodné a demokratické společnosti naprosto samozřejmé a nepotřebují vysvětlování. Lidé, kteří však bezmezně milují svou vlastní vlajku a fanaticky uctívají svou ideologii, si nedokáží představit, že by slušný člověk mohl mít jiný názor. Ve svém nitru věří, že jen zlý člověk by mohl nesouhlasit s jejich politickým přesvědčením a světonázorem. Někteří milují svou vlajku a ideologii natolik, že s radostí a nadšením trestají ty, kteří s nimi nesouhlasí. Dokonce usilují o potrestání lidí, kteří se odmítají přihlásit k jejich přesvědčení.
Matt a Nicole Alexanderovi, dva učitelé z Cobdenu v Ontariu, byli v říjnu 2023 propuštěni kvůli své neochotě vyjádřit nadšení pro duhovou vlajku a ideologii, kterou tato vlajka představuje.
Matt učil přes dvacet let, naposledy žáky 7. a 8. třídy, a měl bezúhonnou profesní minulost. Nicole učila tři roky poté, co se vrátila do práce po mateřské dovolené, kdy se naplno věnovala péči o děti jako matka v domácnosti. Její pracovní hodnocení byla výborná – bylo v nich uvedeno, že ve třídě uplatňuje přístup proti diskriminaci a klade důraz na spravedlnost a rovnost.
Jejich problémy začaly v dubnu 2023, kdy Mattovi zavolal ředitel školy a oznámil mu, že je suspendován a je proti němu vedeno vyšetřování. Ředitel nepodal žádné konkrétní informace, jen mlhavě uvedl, že jde o stížnost na Mattovy příspěvky na sociálních sítích – přestože Matt v té době žádné účty na sociálních sítích neměl.
V červnu 2023 dorazila Nicole do své třídy v mateřské škole a na dveřích učebny našla plakát s tematikou hrdosti, který tam někdo přilepil bez jejího vědomí či souhlasu. Všimla si, že žádné jiné dveře okolních tříd plakát neměly a že učitelé k tomu nedostali žádné pokyny. Plakát tedy odstranila, uložila do skříně a začala vyučovat. O několik hodin později byla předvolána k řediteli. Přítomen byl i školní inspektor, který se Nicole zeptal, zda plakát odstranila. Nicole odpověděla, že ano. Následně jí bylo oznámeno, že je suspendována do doby vyšetření případu.
V září 2023 školní rada oznámila Alexanderovým, že nedodržují zásady rady, včetně těch, které se týkají potvrzování a destigmatizace historie a reality LGBTQ a „oslavování a potvrzování“ rozmanitosti ve vzdělávacím prostředí.
Ještě před tím, než byli Alexanderovi obviněni z nedostatečné podpory LGBTQ témat, se jejich dospívající syn Josh stal hlasitým odpůrcem určitých politik jiné školní rady. Josh organizoval pokojné protesty proti politice, která umožňuje mužům, kteří se identifikují jako ženy, používat dívčí toalety. Rovněž organizoval protest proti akci „příběhy drag queens“ na střední škole v Torontu. Federace učitelů základních škol z Ontaria označila Joshovy názory za „nenávist“ a vyzvala učitele, aby se zúčastnili proti-demonstrace. Předseda místní odborové organizace, jíž jsou Matt a Nicole členy, se proti Joshově aktivitě postavil rovněž.
Matt a Nicole zpočátku na sociálních sítích o synově činnosti nemluvili. Přesto je třeba říci, že ve svobodné zemi by Matt, Nicole ani žádný jiný učitel nebo profesionál neměl mít obavy z toho, že veřejné vyjádření názoru na politické téma bude mít jakékoli negativní následky. Matt a Nicole svého syna v jeho aktivitách podporovali, většinou ale neveřejně.
Přestože neexistuje žádná věrohodná stížnost na chování Matta nebo Nicole vůči žákům ve třídě, oba přišli o práci na základě velmi vágních a nepodložených obvinění. Zdá se, že byli propuštěni kvůli nedostatku nadšení pro duhovou vlajku a ideologii, kterou představuje.
V prosinci 2023 podala odborová organizace stížnost na nespravedlivé propuštění Alexanderových, ale nakonec odmítla případ předložit k arbitráži. Odbory rovněž odmítly argumentovat ve prospěch ústavního práva Alexanderových podle článku 2(a) Listiny – tedy svobody náboženství a svědomí – nebo požadavku zákona o lidských právech na respektování náboženských přesvědčení. Odbory své odmítnutí nijak nevysvětlily, přestože Listina platí i pro školní radu v Ontariu jakožto vládní instituci.
V srpnu 2024 odbory oznámily Alexanderovým, že k arbitráži vůbec nepřistoupí. Tvrdily, že stížnosti nemají šanci na úspěch, ale odmítly sdělit, proč si to myslí.
V dubnu 2025 podali manželé Alexanderovi stížnost u Rady pro pracovní vztahy kvůli tomu, že odbory selhaly v zajištění spravedlivého zastoupení. Také podali stížnost k orgánu pro lidská práva s tvrzením, že byli propuštěni kvůli svému vyznání, protože jejich náboženské přesvědčení jim brání oslavovat LGBTQ témata.
Kdyby byla Kanada stále svobodnou zemí, Matt a Nicole Alexanderovi by o práci nepřišli. Propouštění lidí za jejich údajný – nebo i skutečný – odpor vůči určité vlajce nebo politické ideologii je v přímém rozporu s ideálem „svobodné a demokratické společnosti“, jak ho stanovuje kanadská Listina práv a svobod.
Protože podle kanadské vlády trvá období hrdosti až do září, je nyní ideální čas zamyslet se nad tím, čím by svobodná společnost měla být – a proč by dobří Kanaďané jako Matt a Nicole Alexanderovi neměli být nuceni podporovat něco, s čím nesouhlasí.
John Carpay, B.A., LL.B., je prezidentem Centra pro ústavní svobody (jccf.ca), které poskytuje právní zastoupení Mattovi a Nicole Alexanderovým na obranu jejich ústavních práv na svobodu projevu, svědomí a náboženství.
V článku vyjádřené názory jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska The Epoch Times.
–ete–
