Bývalý policista Adam Davis přežil sebevražednou krizi a dnes pomáhá příslušníkům záchranných a bezpečnostních složek posilovat víru, rodinné vztahy a psychickou odolnost.
Před několika lety seděl policista Adam Davis ve služebním autě, držel si pistoli u hlavy a křičel na Boha.
Dnes je oceňovaným spisovatelem.
Zoufalá chvíle se stala bodem obratu
Příběh o tom, jak se z nejhlubšího životního dna dostal až k psaní knih, tvoří základ poselství, které dnes předává lidem ve službě. Jeho nejnovější kniha se jmenuje Neprůstřelná rodina: Devadesátidenní duchovní průvodce. Napsal ji společně s podplukovníkem Davem Grossmanem a jejím cílem je pomoci rodinám vojáků, policistů a příslušníků záchranných složek, aby se více semkly a společně zesílily.
Vraťme se však k onomu dni, kdy měl prst na spoušti, byl na pokraji psychických sil a připravený ukončit svůj život. Jak sám říká, začal „vyslýchat Boha“ a ptal se Všemohoucího, proč mu v těžkých chvílích nepomohl.
Odpověď přišla okamžitě v podobě přívalu emocí.
„Okamžitě jsem cítil, jak mě zaplavuje pokoj. Jako by se ta zuřící bouře ve mně náhle změnila v naprostý a dokonalý klid,“ popsal. „Pocítil jsem lásku, jakou jsem nikdy předtím nezažil. Byla desetitisíckrát silnější než láska, kterou cítím ke své ženě.“
Myšlenky na sebevraždu zmizely. Okamžitě vyhledal manželku, s níž tehdy nežil, a ona mu řekla, aby se vrátil domů.
Davis nyní získal poslání, které přesahovalo boj se zločinem: pomáhat lidem ve službě a vytvářet pro ně jakýsi štít chránící duši.
Práce u policie je dnes navíc stresující jako nikdy dříve, a potřeba psychické podpory proto nikdy nebyla větší. Davis zmínil kolegu, který se jako voják účastnil zahraničních misí. Veterán mu řekl, že tam „alespoň víte, kdo je nepřítel“. Podle Davise je však služba policisty zcela jiná.
„Tady může být váš nepřítel v obchodě s potravinami, na poště, v kostele, v restauraci nebo na čerpací stanici. Nikdy si od toho neodpočinete,“ vysvětlil. „Trvá to nepřetržitě, čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Policisté se stávají oběťmi léček. Lidé chtějí všechno natáčet a kritizují, nenávidí nebo zesměšňují každý jednotlivý čin, slovo či projev policisty. To si vybírá svou daň a často se to přenáší i do rodinného života.“
Poznamenal také, že situaci nezlepšuje politika. Někteří lidé volají po omezení financování policie a jiní bezpečnostními složkami jednoduše opovrhují.
Proč jsou pevné rodiny pro lidi ve službě tak důležité
Davis zjistil, že klíčem ke zvládnutí všech těchto problémů je záchrana rodin. Při svém výzkumu narazil na studie, podle nichž souviselo 40 až 70 procent sebevražd policistů s rozpadem partnerského vztahu. Uvědomil si také, že hlavní důvod, proč se lidé stávají policisty, je zároveň tím, co je může zachránit: láska. A právě to si podle něj potřebují policisté uvědomit.
„Možná vám to neřeknou,“ podotkl. „Musejí působit drsně, tvrdě a stoicky. Ve skutečnosti je však pohání láska. Láska je jejich palivem. Láska je silou, která za nimi stojí. Je nejmocnější silou, která existuje, a právě ona vede muže a ženy k tomu, aby každé ráno vstali a sloužili ve světě, který se k nim chová stále nepřátelštěji.“
Upozornil rovněž, že policisté se často zdráhají požádat o pomoc s osobními problémy.
„Stále se potýkáme s problémem policejní kultury a její vnitřní subkultury, v níž může být člověk, který požádá o pomoc, odstrčený,“ uvedl.
Jeho kniha proto nabízí způsob, jak mohou policisté pracovat přímo se svými rodinami. Každá kapitola obsahuje úryvek z Bible, duchovní zamyšlení, stručné rady, konkrétní úkoly, otázky k rozhovoru a společnou modlitbu.
„Hlavním cílem je podporovat soulad, pokoj, jednotu a odolnost v rodinách mužů a žen, kteří slouží,“ zdůraznil. „Tito lidé mají rodiny. Přicházejí o mnoho narozenin, chybějí u vánočního rána, během svátků i při výjimečných chvílích, které už nelze vrátit ani zopakovat. Zaslouží si proto tu nejlepší možnou podporu, aby si zůstali blízcí a jejich rodiny držely pohromadě.“
Jeho předchozí kniha Za odznakem nabízí policistům 365 každodenních duchovních zamyšlení a prodalo se jí 100 000 výtisků.
Mnoho lidí říká příslušníkům bezpečnostních a záchranných složek: „Děkuji vám za vaši službu.“ Podle Davise však může veřejnost udělat ještě o něco více.
„Řeknu vám přesně, co by rádi slyšeli,“ poradil. „Když uvidíte muže nebo ženu v uniformě – ať už jde o policistu, hasiče, jiného záchranáře, vojáka nebo kohokoli dalšího –, na pět vteřin se zastavte. Řekněte: ‚Chci, abyste věděli, že si vás já i moje rodina vážíme. Máme vás rádi, podporujeme vás a modlíme se za vás.‘“
Davis, který před lety od policie odešel, má dnes 44 let, tři děti a je 26 let ženatý. Podle něj může ke zlepšení práce policie přispět něco tak prostého, jako je poděkování.
„Vděčnost je nezbytným předpokladem každého růstu a hojnosti, které v životě prožíváte,“ uzavřel. „Chcete-li více dobrých policistů, projevujte vděčnost těm dobrým, které už máte, místo abyste veškerou energii soustředili na nenávist vůči těm, které nemáte rádi.“
