Komentář
Instituce vytvořené proto, aby předcházely zvěrstvům, dříve či později narazí na otázku, co vlastně chrání. V případě Organizace spojených národů (OSN) už letošní hlasování, interní vyšetřování i její vlastní rozhodnutí nepodporují fikci neutrality. Škola agentury UNRWA v Gaze stála nad šachtou tunelu Hamásu a třemi protitankovými postaveními, přičemž její ředitel současně pobíral plat od obou institucí – skutečnost, kterou neodhalila OSN, ale američtí vyšetřovatelé.
Tento vzorec je starý: během skandálu programu „ropa za potraviny“ čelil ve Spojených státech trestnímu stíhání vedoucí pracovník střední úrovně, zatímco představitelé, kteří program řídili shora, zůstali ve svých funkcích. Když se selhání OSN dostanou na povrch, důsledky dopadnou na řadové zaměstnance. Na ty, kteří určují politiku, téměř nikdy.
Už samotná čísla boří předstírání vyváženosti. Valné shromáždění OSN v roce 2025 přijalo 15 rezolucí namířených proti Izraeli, zatímco na celý zbytek světa připadlo dohromady jen 11 rezolucí – včetně Severní Koreje, Íránu, Myanmaru, Ruska i Spojených států. V letech 2015 až 2024 dosáhl celkový počet 173 rezolucí proti Izraeli, zatímco proti všem ostatním členským státům dohromady jich bylo přijato 80. Obdobná čísla vykazuje od roku 2006 také Rada OSN pro lidská práva, která přijala 112 rezolucí proti Izraeli oproti 45 rezolucím proti Sýrii navzdory tamní občanské válce, jež si vyžádala stovky tisíc mrtvých.
Dne 20. listopadu 2025 přijal Čtvrtý výbor Valného shromáždění OSN šest rezolucí odsuzujících Izrael, aniž by přijal jedinou rezoluci týkající se Súdánu, kde boje připravily o život více než 150 000 lidí a 12 milionů dalších vyhnaly z domovů. Priority určuje blok, který ve Valném shromáždění OSN disponuje automatickou většinou; skutečný rozsah lidského utrpení s tím nemá nic společného.
Nejnázornější ilustrací je Agentura OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům na Blízkém východě (UNRWA). Po 7. říjnu interní prověrka samotné agentury zjistila, že devět jejích zaměstnanců se mohlo podílet na masakru – číslo, které následná zjištění amerických vyšetřovatelů učinila téměř zanedbatelným.
Podle USAID: „Úřad generálního inspektora Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID OIG), zákonem nezávislý orgán pro vymáhání práva a dohled, předložil k posouzení možnosti pozastavení či vyloučení ze spolupráce jména 101 současných nebo bývalých zaměstnanců Agentury OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům na Blízkém východě (UNRWA) kvůli účasti na teroristických útocích ze 7. října 2023 a/nebo napojení na vojenské křídlo Hamásu (brigády al-Kassám). Mezi doporučenými osobami byli ředitelé škol UNRWA, učitelé, pracovníci ostrahy, provozní zaměstnanci, psychosociální poradci i zdravotníci, včetně:
- zástupce ředitele školy, který působil jako zástupce velitele roty brigád al-Kassám v praporu Ain Gallout / 5. pěší prapor.
- zástupce ředitele školy, který působil jako velitel družstva brigády Chán Júnis / 2. pěší prapor.
- učitele, který působil jako velitel družstva ve vojenském bezpečnostním oddělení / zpravodajské jednotce Hamásu a sledoval přidělování výbušných zařízení.
- učitele, který působil jako velitel čety Centrální brigády / 2. praporu Al-Kuds.
- učitele matematiky a informatiky napojeného na zpravodajské družstvo brigád al-Kassám.
- učitele, který byl odstřelovačem Hamásu.
- učitele a bojovníka Hamásu, jenž dostal během teroristických útoků ze 7. října rozkaz dopravit na určené místo dvě protitankové střely.
- zástupce ředitele školy, který působil jako velitel čety v praporu Nuseirat Hamásu a 7. října zajišťoval spojení.
- ředitele školy zařazeného do chemického oddělení vojenské výrobní jednotky Hamásu, jehož škola měla pod areálem tři protitanková postavení a šachtu tunelu.“
Jedním z doporučených byl Hafez Mousa Mohammed Mousa, který během masakru ze 7. října koordinoval činnost s dalšími operativci, zatímco řídil školu UNRWA, a stal se prvním člověkem spojeným s humanitární agenturou OSN, kterého vláda Spojených států vyřadila ze spolupráce kvůli terorismu. Pod rostoucím tlakem samotná UNRWA v týdnech před zveřejněním tohoto doporučení propustila 70 zaměstnanců napojených na teroristické organizace v Gaze, čímž přiznala problém až poté, co byly zveřejněny důkazy, nikoli na základě vlastních prověrek. Skupiny sledující personální obsazení UNRWA odhadují skutečný rozsah proniknutí Hamásu výrazně výše, přibližně na 1 500 zaměstnanců, kteří stále pobírají plat od OSN.
Veřejné zúčtování s agenturou přišlo 1. července 2026, kdy „Rada míru“, orgán nyní dohlížející na poválečnou správu Gazy, oznámila, že UNRWA „nemá v nové Gaze místo“, a pokračující závislost na této agentuře označila za překážku obnovy, nikoli za formu pomoci.
Velvyslanec Spojených států pro reformu OSN Jeff Bartos téhož dne na výroční dárcovské konferenci prohlásil, že členské státy financující UNRWA po léta dávaly přednost podněcování, terorismu a stagnaci před alternativním řešením, a varoval, že historie si tuto volbu zapamatuje. Během několika hodin Palestinská samospráva i Liga arabských států toto oznámení odmítly a trvaly na tom, že mandát UNRWA nelze zrušit administrativním prohlášením.
Ať už tento spor dopadne jakkoli, instituce dlouho prezentovaná jako nenahraditelná se přímo před očima rozpadá rukou téže koalice, která nyní spravuje území, jemuž měla sloužit.
Takový stav není starým chováním převlečeným do nového jazyka. Největší finanční skandál v dějinách OSN, program ropa za potraviny, umožnil tehdejšímu iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi od roku 1996 získat na provizích 1,8 miliardy dolarů za pomoci více než 2 000 společností, přičemž Volckerovo vyšetřování dospělo k závěru, že celý systém umožnil slabý dohled OSN a paralýza Rady bezpečnosti. Ředitel programu byl později ve Spojených státech obžalován z úplatkářství, zatímco vysocí představitelé OSN z větší části vyvázli bez následků.
Mise OSN na udržování míru vytvořily menší, ale zato trvalejší verzi téhož vzorce: zvláštní pracovní skupina pro veřejné zakázky zdokumentovala více než 630 milionů dolarů v problematických kontraktech a dvě desítky potvrzených korupčních schémat, jen aby byla v roce 2008 zrušena poté, co členské státy, jejichž občané byli do afér zapleteni, odmítly obnovit její mandát.
Sexuální zneužívání ze strany příslušníků mírových misí se řídilo totožným scénářem – během 12 let se nahromadilo téměř 2 000 obvinění, zatímco jen zlomek obviněných si skutečně odpykal trest odnětí svobody.
Historická bilance je ještě horší než ta byrokratická. V roce 1994 zástupci OSN a příslušníci mírových sil přihlíželi, jak bylo ve Rwandě během přibližně sta dnů zavražděno více než 800 000 lidí, zatímco jejich vlastní velitel na místě marně žádal o posily. O rok později OSN prohlásila bosenskou Srebrenici za chráněnou zónu, poté však odmítla leteckou podporu, o niž její mírové síly žádaly, zatímco pod vlajkou OSN bylo zavražděno 8 000 mužů a chlapců. Na Haiti příslušníci mírových sil OSN zavlekli choleru do země, která byla této nemoci celé století prostá; téměř 10 000 lidí zemřelo, než organizace připustila jakoukoli odpovědnost – šest let po vypuknutí nákazy. Politika nulové tolerance vyhlášená poté změnila jen velmi málo na způsobu fungování misí i na tom, jak byly trestány případy pochybení.
Rwanda, Bosna, Haiti i Gaza spojuje stejný institucionální reflex: tiše vyšetřovat, potrestat nejníže postavené zaměstnance, kteří jsou po ruce, a ponechat ve funkcích ty, kdo určovali politiku.
Generální tajemník OSN António Guterres po 7. říjnu v Radě bezpečnosti prohlásil, že útoky Hamásu „nevznikly ve vzduchoprázdnu“, a podobně opatrnou formulaci od té doby používá i při vyjadřování k selháním UNRWA – pečlivě volený jazyk, jehož cílem je vyhnout se pojmenování vlastní odpovědnosti agentury.
OSN byla založena proto, aby páchání zvěrstev nebo jejich umožňování mělo pro viníky vysokou cenu. Místo toho vybudovala systém, který tyto náklady vstřebává uvnitř sebe, pokud lidé nesoucí odpovědnost sedí uvnitř instituce nebo zastupují státy, které ovládají její hlasování.
Dokonce i koalice, která nyní řídí přechodné období v Gaze, dospěla k závěru, že jedna z vlajkových agentur OSN tam nemá místo. Tento verdikt nevynesl Jeruzalém ani nejostřejší kritici OSN ve Washingtonu, ale „Rada míru“, orgán pověřený napravit následky války. Samotná bilance hovoří dostatečně jasně. Otevřenou otázkou zůstává jen to, jak dlouho za ni bude zbytek světa ještě ochoten platit.
Původně publikováno institutem Gatestone.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
