Světoznámá výuka oceňovaného umělce Glenna Vilppua inspiruje přední světové animátory, ilustrátory a malíře.
Měsíc před svými 89. narozeninami se oceňovaný americký umělec a pedagog Glenn Vilppu nedokáže odtrhnout od kreslení. Kreslí každý den a často učí – kohokoli, od úplných začátečníků po zkušené profesionály.
Za svou kariéru vyučoval tisíce studentů a pokračuje ve výuce po celém světě – osobně, na workshopech i v animačních studiích. Patří mezi zakladatele a lektory New Masters Academy. Studenti čerpají také z jeho knihy Vilppu Drawing Manual. Výuku navíc vede prostřednictvím online ukázek, interaktivních lekcí a hodnocení na platformě Vilppu Academy.
V době rozhovoru byl se svou manželkou Eleanor uprostřed evropského výukového turné pro Vilppu Academy. Chystal se začít vyučovat na Sardinii v Itálii. Předchozí týden byli v Paříži a ten následující měli strávit ve Vídni. Není těžké pochopit, proč o sobě říká, že je „putující kazatel kresby“.
Vilppuova metoda, pevně zakořeněná v odkazu starých mistrů, se stala standardem pro animátory studií Walt Disney Animation Studios, Marvel Studios a Warner Bros.
Bývalý slavný animátor studia Disney Ron Husband o jeho Drawing Manual napsal: „Glenn je skutečně moderní ‚starý mistr‘ kresby a analýzy lidské i zvířecí postavy. Prostřednictvím promyšleného textu a dynamických ilustrací se podělil o svůj přístup a inspiroval mě.“
V roce 2022 získal Glenn Vilppu prestižní cenu Annie Award za mimořádný přínos animaci. Je to úctyhodné ocenění – o to víc, že nikdy netoužil pracovat v oboru animace.
Neochotný animátor
Narodil se v USA finským rodičům, ale rané dětství strávil ve Finsku. „Bydleli jsme vysoko na severu, v Arktidě, kde na nás zaútočilo Rusko,“ řekl pro Epoch Times. Když mu byly tři roky, rodina uprchla z Finska do Ameriky a on neznal ani slovo anglicky. „Kreslení bylo takovým mým útočištěm,“ vzpomíná.
Jeho otec byl nedělní malíř a Vilppu si pamatuje, jak sledoval matku, když mu pózovala pro portrét. Bylo mu tehdy šest let. Seděl na podlaze a z otcova skicáře kopíroval obraz matky. Od té doby nepřestal kreslit; jeho skicáky sahají až do roku 1953.
Díky kreslení zvládl střední školu, kde získal plné stipendium na ArtCenter College of Design v Pasadeně v Kalifornii. Uvědomil si však, že ještě není připraven na náročné studium, a proto se na několik let přihlásil k námořnictvu. Až poté se na ArtCenter zapsal.
Své pedagogické působení zahájil už během studií a nakonec se stal instruktorem ArtCenter. Bylo to na přelomu 50. a 60. let, kdy v umění převládal abstraktní a neobjektivní směr. Vilppu však ve své výuce prosazoval tradiční metody. Když už ArtCenter nekladlo důraz na základy kresby – dovednosti nezbytné pro všechny výtvarné obory – rozhodl se po třinácti letech odejít.
Založil Vilppu Studio, vlastní uměleckou školu postavenou na tradičních principech. Dělal zde vše – od výuky kresby a malby až po úklid. Po pěti letech však vyhořel.
Animace podle starých mistrů
Mnoho Vilppuových studentů pracovalo v animačních studiích, on sám však o práci v tomto oboru nikdy neměl zájem. Dvacet let každoročně pořádal samostatné výstavy a soustředil se především na ně. Jeho profesoři na ArtCenter navíc animaci nepovažovali za umění. Když nastoupil do studia Disney, bylo mu čtyřicet let a mnozí jeho přátelé–malíři si mysleli, že se „zaprodal“.
„O animaci jsem nevěděl nic, kromě toho, že se musí pořád dokola kreslit totéž, aby se to hýbalo,“ řekl. Cestou domů po přijetí se zastavil v knihkupectví a koupil si knihu o umění animace Disney, jen aby věděl, o čem jeho noví kolegové mluví.
Jak se ukázalo, neměl se čeho obávat. Podle něj se proces tvorby animace nijak neliší od toho, jak Michelangelo maloval Sixtinskou kapli. „Technické věci jsou jiné, ale samotný tvůrčí proces se nijak neliší,“ vysvětlil. „Celý čas se snažíte pomocí kresby sdělovat myšlenky, pohyby a příběhy – což jsem už dávno dělal.“
Ve studiu Disney začal učit hned od prvního dne. „Mám určitý cit pro vyprávění příběhů.“ Svůj úspěch v animaci skromně přičítá schopnosti uspořádat proces vizuálního vyprávění do jasných kroků a samozřejmě vlivu starých mistrů. „Všechno, co jsem se opravdu naučil, pochází ze studia kompozice u starých mistrů.“
Srdce Vilppuovy kresby
Vilppu popsal svůj přístup k výuce takto: „Velmi brzy jsem se rozhodl, že se chci zaměřit na základy, protože základy se nemění. Základy jsou základy. Když se soustředíte na módní trendy, soustředíte se v podstatě na pomíjivost.“
Jádro Vilppuovy kresby vychází ze starých mistrů a spisů renesančního humanisty Leona Battisty Albertiho (1404–1472). Alberti významně ovlivnil renesanční umělce, zejména svým výkladem Vitruvia, architekta císaře Augusta z 1. století př. n. l. Leonardo da Vinci (1452–1519) pak Vitruviovy myšlenky ilustroval ve svém slavném „Vitruviánském muži“.
Vilppuova mimořádná kreslířská jistota pramení z hluboké znalosti stavby a pohybu lidského těla. „Podstata [Albertiho učení] spočívá v tom, že se učíte zevnitř ven: učíte se svaly, kosti… Děláte to proto, abyste dokázali zachytit emoční složku svého námětu, tedy jeho vnitřní postoj.“
Například u zpívajícího ptáka musí divák v kresbě slyšet jeho zpěv – nebo mu alespoň uvěřit. „To ale vyžaduje změnu myšlení, která je v rozporu s tím, jak většina lidí přemýšlí a studuje,“ vysvětlil.
Při výukových ukázkách se obrací k mistrům, jako byli Tizian (cca 1490–1576) či Tintoretto (1518–1594), ale znovu a znovu vidí, že studenti mají potíže. Soustředí se na obrys, tvary a barevné tóny, ale on je nabádá, aby hledali podstatu námětu, jeho vnitřní kvalitu. „Lidem je zatěžko takto přemýšlet, aniž by se jen snažili kopírovat to, co vidí.“ Tento přístup vyžaduje schopnost neustále rozvíjet dovednosti potřebné k vyjádření emocí.
Jazyk umění
Vilppu vnímá kresbu jako jazyk, v němž umělci komunikují pomocí čar místo slov. Příběh se však nevejde do jediné čáry – vizuálně se vyjadřuje tím, jak spolu jednotlivé linie spolupracují a jak jsou na ploše obrazu uspořádány objekty.
„Moje kresba se hýbe. Kresby plynou. Všechny jsou živé, nejsou statické,“ říká.
Stejné kompoziční principy uspořádání se používají po staletí. „[Veškeré umění,] hudba, psaní, [i] tanec jsou založeny na ideálních protikladech: kontrastu přímého a zakřiveného, rychlého a pomalého, vysokého a malého,“ vysvětluje. Úkolem umělce je pak tyto protiklady uspořádat tak, aby vytvořil zážitek.
„Všichni říkají ‚velký Giotto‘, ale když se podíváte na Giottův obraz, není to hezký obrázek. Tak proč byl Giotto tak dobrý? Proč k němu všichni vzhlíželi? Byl velmi jasný ve svém sdělení. Svůj příběh vyprávěl napřímo.“ Každý prvek měl svůj účel a nebyl jen ozdobou.
Vilppu často porovnává mistrovská díla z různých století a kultur – například japonské tisky Kacušiky Hokusaiho (1760–1849) s renesančními krajinami Tintoretta. Hokusaiho rozmístění bambusu odráží kompoziční principy, které používali italští mistři. „Byl to stejný smysl pro pohyb, stejná myšlenka.“
Při cestách a výuce bere studenty do muzeí, aby studovali přímo obrazy starých mistrů. Na tabletu si obraz vyfotografuje a vysvětluje kompoziční záměr a způsob, jakým oko diváka prochází obrazem.
Jeho osobní a přímý přístup je podstatou jeho výuky. Místo kritiky raději názorně ukazuje, jak práci zlepšit – sedne si vedle studenta a kreslí, nebo při online výuce upravuje jeho práci na tabletu.
Po více než šedesáti letech pedagogické praxe si Vilppu uvědomuje, že technologie se stala součástí umělcova nástroje. Tablet vnímá jako další médium, ale přesto má určité výhrady k práci podle fotografií a k digitální malbě. „Když pracujete podle fotografií, dochází k oddělení. Už je to zredukované na dvourozměrnou plochu, a je tedy velmi těžké navázat s tím, co kreslíte, emocionální vztah.“
Celoživotní učení
Studentům také radí začínat kresbou na papír. Všiml si, že digitální animátoři, kteří se učili tradiční malbě, jsou při práci na počítači zdatnější.
„Pořád se učím.“
Jeho manželka Eleanor říká, že „mu trvalo celý rok, než Apple Pencil začal dělat to, co chtěl. … Lidé si musí uvědomit, že to nepřijde hned, ani u něj.“ Nedávno objevil kamenný papír – hladký povrch bez tření a textury.
Eleanor vidí, jak se kresba jejího manžela rok od roku zlepšuje. „Je prostě stále lepší a lepší,“ řekla.
–ete–
