První série obrazů Rembrandta, Smysly, ukazuje rané experimenty s barvami a stíny.
22. září 2015 zahájil aukční dům v New Jersey dražbu obrazu, o kterém se předpokládalo, že pochází z 19. století. Očekávalo se, že se prodá za 500 až 800 dolarů (11 250 až 18 000 Kč), ale po urputném boji mezi dražiteli jeho cena stoupla na 870 000 dolarů (19 575 000 Kč). Oba soupeřící kupci poznali, že jde o Rembrandtův obraz Bezvědomý pacient – dílo z pětidílné série, která je nejstarším známým dílem tohoto nizozemského umělce.
Obraz Smysly vznikl přibližně v letech 1624 až 1625, tedy v době, kdy si Rembrandt (1606–1669) otevřel ateliér ve spolupráci s Janem Lievensem (1607–1674). Ateliér byl začínajícím podnikem: Rembrandt i Lievens byli ještě teenageři a právě dokončili své učňovské školení. Ateliér sídlil v části domu Rembrandtových rodičů v Leidenu. Práce v tomto menším nizozemském městě umožnila umělcům vyhnout se vyšším cechovním poplatkům, které by museli platit v Amsterdamu.
Série Pět smyslů
V této fázi Rembrandtovy tvorby byly jeho charakteristické barvy temné, bledé a hluboké, se ztlumenými odstíny. Do roku 1630 se šerosvit – výrazné kontrasty mezi světlem a stínem – stal klíčovou součástí většiny jeho děl.
Smysly představují počátky Rembrandtovy umělecké dráhy. Čtyři dochované obrazy naznačují jen málo z jeho pozdějšího charakteristického stylu, což vysvětluje, proč dražitelé nepojímali podezření, že Bezvědomý pacient pochází z jeho ruky.
Celá série zahrnuje obrazy: Podomní obchodník s brýlemi (zrak), Tři zpěváci (sluch), Bezvědomý pacient (čich), Operace kamene (hmat) a alegorii chuti. Místo, kde se nachází obraz s motivem chuti, je v současnosti neznámé.
Se ztlumenými odstíny růžové, levandulové, oranžové a světle modré je série Smysly barevnější než jeho pozdější díla. Rembrandtův pozdější přechod k charakteristické pochmurné barevné paletě nebyl ani předvídatelný, ani překvapivý. U umělce jeho generace nejspíše na jeho stylový vývoj významně působil vliv italského malíře Caravaggia (1571–1610), kterého Rembrandt velmi obdivoval.
Rembrandtova inspirace
Přestože v díle Rembrandta i Caravaggia najdeme výjimky, mezi jejich přístupy existují tři zásadní rozdíly: tenebrismus, šerosvit a barvy.
Pojmy šerosvit a tenebrismus se často zaměňují; je však důležité rozlišit mezi těmito dvěma technikami. Šerosvit vytváří trojrozměrnost pomocí výrazných kontrastů mezi světlem a stínem. Umělci zobrazovali hloubku pomocí přechodů světla a stínu už od renesance, ale právě barokní mistr Caravaggio pozvedl tuto techniku na novou úroveň vytvořením tenebrismu, což znamená temnota a pochmurnost.
Podobně jako šerosvit, i tenebrismus využívá nápadné kontrasty mezi světlem a stínem, ale temnota se stává dominantním rysem obrazu. Tenebrismus se používá výhradně k vytvoření dramatického nasvícení pomocí efektu reflektoru. Malíř může osvětlit hlavní postavu nebo skupinu lidí a zbytek obrazu ponechat v černé, aby vytvořil kontrast a dramatický efekt. Šerosvit naproti tomu využívá jemnějších přechodů světla a stínu k vytvoření přirozenějšího, měkčího dojmu.
Caravaggiův tenebrismus inspiroval Rembrandta a další nizozemské umělce, kteří pracovali v tradici svíček – kompoziční osvětlení pocházelo z jediného zdroje, obvykle svíčky.
V sérii Smysly Rembrandt už prokázal talent pro kontrast mezi světlem a temnotou – zde v mírné podobě šerosvitu – který položil základy jeho pozdějšímu vývoji. Každý ze čtyř známých obrazů má neutrální barevné, stinné pozadí v kontrastu s tmavšími nebo barevnějšími hlavními postavami. Ve srovnání s jeho vyzrálým stylem je Caravaggiův vliv na jeho přechod ke výraznému šerosvitu zřejmý. Přesto si Rembrandt uchoval určitou jemnost ze svých raných prací a nikdy se plně nepřiklonil k dramaticky kontrastnímu tenebrismu Caravaggia.
Barvy a kontinuita
Rembrandtův posun k tmavším barvám a hlubším odstínům byl značně ovlivněn Caravaggiovým stylem. Při používání jiných odstínů základních barev však Rembrandt obecně pokračoval ve využívání měkčích tónů, které charakterizovaly jeho raná díla, na rozdíl od výrazných odstínů, jež preferoval Caravaggio.
Mezi náměty a jejich zpracováním v sérii Smysly a většinou ostatních Rembrandtových obrazů—s výjimkou několika, převážně raných—nenajdeme srovnatelnou kontinuitu. Každý z nich má zřejmou lehkost a humor, které se v jeho tvorbě občas objevují. Pochopení každodenního života v Rembrandtově světě však odhaluje, že Smysly jdou nad rámec toho. Jsou formou satirické alegorie, k níž se Rembrandt zřídka (pokud vůbec) vracel.
Detaily jeho satiry jsou jasné ve dvou ze čtyř známých obrazů. Podomní obchodník s brýlemi a Operace kamene vycházejí z nizozemských idiomů 16. století. Prodat někomu brýle bez [korekčních] skel odkazuje na schopnost oklamat ty, jejichž zrak je příliš slabý na to, aby poznali, že nekupují produkt, který potřebují. Vyříznout kámen odkazovalo na holiče, kteří tvrdili, že mohou léčit bolesti hlavy odstraněním kamene z hlavy—další podvod. Je pravděpodobné, že jeho alegorie čichu, sluchu a chuti odkazovaly na podobné idiomy, jejichž význam je nám dnes ztracen.
Právě v rozdílech mezi Rembrandtem a Caravaggiem vidíme prvky kontinuity mezi ranými obrazy nizozemského umělce a jeho vyzrálým stylem. Jeho jemné tóny a přechody ukazují jeho trvalou přednost pro elegantní zdrženlivost před výrazností a okázalostí. Zatímco důstojnost a vážnost byly běžné, lehkost byla vzácná.
–ete–