Zaplavování historických památek bylo podle odborníka jedním z dalších činů „kulturní revoluce“ čínského režimu, jehož cílem bylo zničit tradiční kulturu.
Skupiny starověkých soch Buddhů se v posledních měsících znovu objevily v čínských přehradních nádržích.
Tyto artefakty byly původně zatopeny, když komunistický režim v Číně začal v 50. letech stavět přehrady a vodní nádrže. Podle odborníků jde o další příklad toho, jak vládnoucí Komunistická strana Číny (KS Číny) systematicky vymazává tradiční čínskou kulturu.
Podle čínských médií se již začátkem července na útesech u přehrady Yutan v obvodu Dazu v Chongqingu, v horním toku řeky Jang-c’-ťiang, objevila skupina skalních reliéfů Buddhů z období dynastie Song (960–1279). Toto území je považováno za kolébku čínské civilizace.
Reliéfy jsou rozmístěny na útesu vysokém přibližně tři metry a širokém šest metrů. Zleva doprava se nachází šest výklenků s celkem 27 sochami Buddhů.
Podle Deng Qibinga, kurátora z Výzkumného institutu skalních řezeb v Dazu, bylo od začátku jara v oblasti méně srážek než obvykle. To způsobilo pokles hladiny přehrady Yutan, čímž se odhalily sochy. Přehrada Yutan byla vybudována v roce 1959 a rozšířena v červnu 2007.
Na tuto událost navázaly i další případy z posledních měsíců, kdy se podél řek Jang-c’-ťiang a Žluté řeky objevily jiné skupiny starověkých soch Buddhů.
V červnu se kvůli nízké hladině vody ukázalo více než 20 vytesaných soch Buddhů, které byly původně součástí chrámu Foji. Chrám byl zaplaven po vybudování přehrady Shufangba v okrese Anyue v provincii Sichuan v roce 1974. Hlavy soch se v období sucha objevovaly téměř každý rok, ale od 20. let 21. století se celé sochy zcela vynořily na několik měsíců hned několikrát.
V květnu zase nízká hladina vody v přehradě Duofeng v okrese Qi ve městě Hebi v provincii Henan odhalila sochy Buddhů v jeskyních Qianzui. Žlutá řeka, považovaná za další kolébku čínské civilizace, protéká právě provincií Henan. Sochy v jeskyních Qianzui byly pravděpodobně vytesány během období Východní Wei (534–550). Po tisíce let stály na útesech, dokud je v polovině 20. století čínský komunistický režim pod vedením Mao Ce-tunga nezaplavil při výstavbě přehrady Duofeng.
Podle pracovníků Úřadu pro ochranu kulturních památek a cestovní ruch okresu Qi byly sochy Buddhů kvůli dlouhodobému pobytu pod vodou silně poškozeny a mnohým z nich chybějí hlavy i ruce.
Zaplavování památek jako běžná praxe KS Číny
Od doby Mao Ce-tunga, komunistického diktátora, který vládl Číně až do své smrti v roce 1976, provádí KS Číny rozsáhlé vodohospodářské projekty a staví řadu přehrad, v duchu Maova sloganu: „Boj s nebem je nekonečná radost, boj se zemí je nekonečná radost a boj s lidstvem je nekonečná radost.“ Ochrana kulturního dědictví byla tehdy v rozporu s politikou revolučního státu.
Mnohé z těchto přehrad byly vybudovány v blízkosti významných historických památek a posvátných náboženských míst, například v pohoří Wudang, uvedl pozorovatel čínských poměrů Wang He, žijící v USA.
„Mnoho historických památek a starověkých soch, včetně velmi známých Buddhů v okrese Anyue v provincii Sichuan, bylo zatopeno v přehradách,“ sdělil Wang He deníku Epoch Times 9. července. „Tento jev je v celé zemi velmi rozšířený.“
Dodal také, že řada vodohospodářských projektů v Číně neplnila významnější roli při výrobě elektřiny a přinesla řadu negativních dopadů na životní prostředí. O starověké sochy Buddhů a historické památky se tehdy příliš nepečovalo – „prostě zmizely a byly pohřbeny pod vodou“.
Wang Weiluo, uznávaný čínský hydrolog působící v Německu, potvrdil, že zatápění artefaktů a památek při výstavbě přehrad bez snahy o jejich ochranu či dokumentaci je v komunistické Číně běžnou praxí.
Kolik kulturních památek a historických míst bylo zatopeno, není známo. „Neexistují žádné údaje,“ řekl Wang Weiluo.
Uvedl jako příklad výstavbu přehrady Xin’anjiang, známé také jako jezero Qiandao. Její stavba začala v roce 1957 a byla dokončena v roce 1960.
„Zatopili celé okresní město a mnoho starověkých staveb, které tam stály, je nyní pod vodou,“ poznamenává Wang Weiluo.
Zmiňuje také kontroverzní projekt přehrady Tři soutěsky, který čínský komunistický režim realizoval v letech 1994 až 2012. Při jeho výstavbě bylo zaplaveno množství historických památek a vyvolal celosvětové obavy o životní prostředí.
Řada starobylých chrámů, vesnic a měst, spolu s nesčetnými artefakty, byla zatopena a navždy zmizela. Projekt Tři soutěsky totiž nejen vybudoval obrovskou nádrž, ale také změnil tok některých částí řeky Jang-c’-ťiang.
„Když byl projekt Tři soutěsky spuštěn, určitou dobu se sice prováděla záchrana kulturních památek,“ zmiňuje Wang Weiluo s tím, že „pamětihodností a historických míst tam však bylo příliš mnoho a jejich záchrana by trvala dlouho. KS Číny na to neměla trpělivost, a tak byla většina kulturních a historických památek zatopena, aniž by byly přemístěny nebo zdokumentovány“.
Podle něj je přístup současného režimu „ještě brutálnější“.
„Než je dokončena hráz přehrady, všechny stavby uvnitř se odstřelí výbušninami a poté se nádrž vyčistí s odůvodněním, že se tím zabrání změnám kvality vody,“ poznamenává. „Proto je obtížné najít celou sochu Buddhy nebo skupinu soch Buddhů v nově postavené přehradě.“
Žádné pokusy o záchranu
Přístup KS Číny k zacházení s kulturními památkami při výstavbě přehrad se zásadně liší od obvyklého postupu v jiných zemích, kde se kulturní lokality a artefakty zpravidla přemisťují, zřizují se speciální chráněné zóny nebo se moderní projekty přepracovávají tak, aby se předešlo ztrátě neocenitelných historických míst.
Wang Weiluo srovnává praxi KS Číny s výstavbou Asuánské přehrady v Egyptě v 60. letech.
Když měly být při stavbě Asuánské přehrady zatopeny chrámy v Abu Simbelu, „Egypt prohlásil, že nemá peníze na přemístění chrámu,“ vysvětluje.
„UNESCO tehdy zorganizovalo záchranu a přemístění chrámu s využitím prostředků z vyspělých zemí,“ dodává. „Náklady byly velmi vysoké a projekt realizovala především německá společnost.“ Klíčovou roli při přemístění chrámů v Abu Simbelu sehrála německá stavební firma Hochtief.
Podle Wanga He zaplavování historických míst a artefaktů při vodohospodářských projektech představuje další formu „kulturní revoluce“, kterou čínská komunistická strana uskutečnila a tím připravila čínský lid o možnost poznat a navštěvovat vzácné památky a historická místa.
„Je to obrovská ztráta, která ničí kontinuitu tradiční čínské kultury,“ konstatuje. „Ve skutečnosti to ani nelze spočítat. Jen občas se v dnešních zprávách objeví, že někde vyschlo jezero nebo klesla hladina vody, a tehdy se znovu ukážou některé sochy či historické lokality. Teprve tehdy se dozvídáme alespoň částečně, jak úžasná a slavná byla starověká čínská kultura.“
Kulturní revoluce byla rozsáhlé politické hnutí, které KS Číny rozpoutala na pevninské Číně v letech 1966 až 1976. Jeho cílem bylo systematicky vymazat tradiční čínskou kulturu a hodnoty a zničit vše, co bylo označeno za nerevoluční, západní či demokratické. Během kulturní revoluce byly strhávány nesčetné chrámy, rozbíjeny sochy Buddhů a ničeny kulturní památky.
Na této zprávě se podíleli Ning Haizhong a Luo Ya.
–ete–
