Spisovatelka Mur Laffertyová, známá mimo jiné i českým čtenářům díky překladu knihy Minecraft – Ztracený deník, mistrně vyvažuje napětí a fantazii v detektivní sérii zasazené na mimozemskou vesmírnou stanici.
Vesmír se obvykle s útulností nespojuje. Přežít ve vakuu vyžaduje složitou techniku, a pohodlí je pro dnešní astronauty až druhořadé. Slovo „útulný“ se proto v takovém kontextu používá jen ironicky.
Někteří autoři se už pokusili zasadit své „útulné detektivky“ do vesmíru – s různými výsledky. Jak si v tomto ohledu vede série Midsolar Murders (Midsolarské vraždy) od Mur Laffertyové? Kupodivu velmi dobře.
Vražda v příručním zavazadle
Nekonečný archiv (vyšlo zatím pouze v angličtině pod názvem Infinite Archive) je třetím dílem autorčiny série, kterou odstartoval úspěšný román Station Eternity (Stanice Věčnost) z roku 2022. Hlavní postavou je Mallory Viridianová, dvaadvacetiletá vysokoškolská odpadlice, která trpí mimořádně znepokojivým prokletím. Dá se říct, že je tak trochu „Tyfovou Mary“ mezi vraždami – během svého krátkého života se ocitla v blízkosti zhruba dvaceti nesouvisejících úmrtí.
Tato podivná „nákaza“ jí vynesla podezření ze strany policie, i když nikdy nebyla obviněna. Proč se jí to děje? Vysvětlení je složité a částečně odhaleno už ve Stanici Věčnost. Naštěstí má Mallory i neobyčejný talent – dokáže rychle rozpoznat klíčové stopy a vyřešit případy v rekordním čase.
Tato dvojí kombinace prokletí a nadání ji sice drží mimo vězení, ale zničila jí osobní i profesní život. Rodina se jí buď bojí, nebo ji považuje za duševně nemocnou. Přátelství chřadnou a milostné vztahy končí tragédií, když někdo blízký jejímu partnerovi nevyhnutelně zemře. Jejím jediným zdrojem příjmu je psaní detektivních románů, které jsou zbeletrizovanými verzemi jejích skutečných případů.
Série začíná tím, že Mallory žije na mimozemské stanici jménem Věčnost. Pobyt si zajistila tím, že souhlasila, aby jiný druh – vosám podobná společenstva zvaná Sundry – mohl studovat její lidskou fyziologii. Její život na stanici je spíš přechodný, ale právě na to je zvyklá.
Živá vesmírná stanice
Stanice Věčnost je sama o sobě obrovská živá bytost, která slouží jako galaktický dopravní uzel pro různé mimozemské rasy. Je doslova živá a vědomá, dokáže komunikovat prostřednictvím symbiotického pouta s jinými tvory, kteří působí jako její správci. Ukazuje se, že většina mimozemšťanů dokáže vytvářet podobné symbiotické vztahy s jinými druhy, takže lidstvo je spíš výjimkou.
Věčnost zahrnuje rozmanitá prostředí – parky s restauracemi a obchody, složitý systém tramvají s průhlednými vozy, které sviští po mramorových drahách, dokovací zóny pro lodě i obytné prostory různých velikostí. Na palubě žijí různé druhy – od tvorů velikosti člověka až po okolo 2,4 metrů vysoké kamenné obry zvané Gneissové.
Další druhy zahrnují Phantasmagory, humanoidy měnící barvy s rostlinnými symbionty, nebo Gurudevy, tvory připomínající pakobylky, kteří se často pojí s místy, jako je právě Věčnost. Jediným blízkým člověkem Mallory je Xan Morgan, bývalý voják americké armády, který ji znal z univerzity. Na stanici původně přišel hledat útočiště jako dezertér a podezřelý z vraždy.
Mallory je inteligentní a vnímavá, má cit pro lidi i situace, ale její zvláštní prokletí z ní občas dělá nedůvěřivou a popudlivou osobnost. Doufá, že omezený počet lidí na stanici sníží šanci na další vraždu. Mýlí se – a právě to posouvá děj každého dílu.
V románu Nekonečný archiv se Mallory dozví, že ji její literární agentka zaregistrovala na detektivní konferenční plavbu s názvem Marple’s Tea Party, která má brzy dorazit na stanici Věčnost. Mallory má vystoupit s hlavním projevem a zúčastnit se hry naživo ve stylu LARP. Xan, který zná její komplikovanou minulost spojenou se skutečnými vraždami, ji přesto povzbuzuje, aby se akce zúčastnila – tvrdí, že její minulost ještě neznamená, že se tentokrát vražda opravdu stane. Bohužel…
Navigace v prokletí sci-fi žánru
Většina autorů sci-fi stojí před stejnou výzvou: jak čtenáři vysvětlit svět, v němž se příběh odehrává? Spekulativní próza se pohybuje od drobných technologických úprav až po rozsáhlé budování celých vesmírů – připomeňme si Dunu Franka Herberta. Série Midsolar kombinuje obojí: jde o alternativní verzi dnešní Země, která navázala kontakt s mimozemskou inteligencí.
Mnozí spisovatelé však upadají do pasti tzv. „informačních výlevů“, kdy příliš vysvětlují kontext a výsledkem je suchý, nezáživný text. Laffertyová tento problém řeší jinak – postupně odhaluje souvislosti a spoléhá na čtenářovu schopnost skládat si příběh sám. To je obvykle lepší přístup, i když často přináší jinou vypravěčskou nesnáz.
Série Midsolar nabízí bohatě vystavěný svět s propracovanými postavami a promyšlenými mimozemšťany. To je klíčové, protože povrchně vystavěné vesmíry rychle ztrácejí dech. Laffertyová píše poutavě a přirozeně, i když se toho v příbězích děje tolik, že to s jejím civilním stylem někdy zcela neladí.
Čtenář tak musí věnovat pozornost detailům a různým vrstvám děje – a rozhodně je vhodné začít prvním dílem, než se pustí do dalších.
Pro fanoušky sci-fi je ale složitost Midsolaru právě tím, co je nutí vracet se znovu. Laffertyová vytvořila chytrý, vtipný a půvabně detailní svět, do něhož se lze s radostí ponořit – nebo, chcete-li, „zageekovat“.
Pro čtenáře, kteří Mur Laffertyovou znají spíše z knihy Minecraft – Ztracený deník, může být série Midsolarské vraždy příjemným překvapením. Ztracený deník sleduje mladého badatele, který putuje světem Minecraftu, zapisuje svá pozorování a hledá zmizelého učitele – jde o dobrodružství s prvky záhady, napsané lehce a svižně pro mladší čtenáře. Nekonečný archiv však ukazuje autorčin jiný rozsah: propracované a napínavé sci-fi pro dospělé, kde se důvtip a humor snoubí s promyšleným světem mimozemských civilizací. Kniha zatím vyšla pouze v angličtině, takže potěší ty, kteří si čtení v originále rádi vychutnávají.

Nekonečný archiv: Midsolarské vraždy
Mur Laffertyová
Ace Publishing, 1. července 2025
Brožovaná vazba, 352 stran
Vyšlo pouze v angličtině.
Jaká kulturní témata byste si přáli číst v Epoch Times? Napište nám své tipy či náměty na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
Článek byl českou redakcí upraven.
