Dustin Bass

18. 11. 2025

Trvalost ideologické lži Daniela J. Mahoneyho přináší v jedenácti esejích průvodce sociálním a politickým rozvratem, který způsobuje „ideologický fanatismus“.

Daniel J. Mahoney, jeden z nejvýznamnějších žijících konzervativních literátů, sestavil novou esejistickou knihu s nekompromisním zaměřením na smrtonosné důsledky tolerování – a tím i posilování – „ideologického fanatismu“.

Mahoney už dlouho upozorňuje na díla myslitelů, kteří se vzepřeli „ideologickému despotismu“, jako byli Alexandr Solženicyn a Václav Havel, nebo kteří před jeho vzestupem varovali, jako filozofové Roger Scruton a Raymond Aron. Mahoney patří mezi jejich moderní nástupce a jeho rozsáhlá práce ho postavila do přední linie intelektuálního boje. Jeho nejnovější kniha Trvalost ideologické lži: Totalitní impulz tehdy a dnes, vycházející v angličtině, se vydává napříč více než dvěma stoletími revolučních otřesů.

Autor jasně popisuje jediný základní důvod, proč moderní revoluce, které slibovaly svobodu a prosperitu, nakonec nenaplnily ani jedno, a naopak obojí zničily. V případě Francouzské revoluce, ruské revoluce, nástupu komunismu v Kambodži a v Číně, vzestupu nacismu v Německu a dalších hnutí byl tímto důvodem „ideologický klam“ – nepřirozená představa, že je možné změnit samotnou lidskou povahu.

Toto evangelium násilí lidé buď bezvýhradně přijali, anebo jim bylo spíše brutálně nacpáno do hrdla i s navijákem. Mahoney však ukazuje, že příliš často existovala i dobrovolná ochota takovým lžím uvěřit – buď ze snahy zlepšit vlastní postavení, nebo alespoň z touhy zhoršit postavení souseda. Jak cituje jednoho francouzského „aristokrata, který se stal revolucionářem“: „Buď mým bratrem, nebo tě zabiju!“

Dovolit lži, aby zakořenila

Největší nebezpečí však podle Mahoneyho nespočívá v samotné lži. Ideologická lež není ničím, pokud jí lidé neuvěří. Sama o sobě je jen pošetilým pokusem po větru dědit. Ve všech esejích se ukazuje, že skutečnou hrozbou pro společnost se stává lidská víra motivovaná politickým či společenským ziskem. A – což bývá rozhodující – lež se šíří tehdy, když ti, kdo jí nevěří, proti ní neřeknou ani slovo. Přikyvování lži navzdory vlastnímu nesouhlasu stálo ve 20. století mnoho bolesti a životů v zemích, jako bylo Německo nebo Sovětský svaz.

Muž s dlouhým vousem a zdviženou paží hovoří na pódiu během veřejného vystoupení v roce 1975. (Library of Congress)
Na jednoho Alexandra Solženicyna připadaly desítky sovětských spisovatelů, kteří se klaněli Kremlu. (Library of Congress)

Právě toto morální selhání Solženicyn – jehož Mahoney celý život zkoumá – pojmenoval ve svém posledním dopise sovětskému lidu po svém vyhoštění. Vyzval lidi, aby „nežili ve lži“ – větu, kterou Mahoney ve své knize esejí často připomíná. Byla to prostá výzva, ale vyžadovala morální odvahu a vytrvalost. V Mahoneyho jedenácti esejích tato výzva stojí v centru jeho poselství Americe i Západu obecně.

Jak bojovat proti lži

Mahoney ukazuje, že během posledního desetiletí byla Amerika zaplavena ideologickými nepravdami. Lžemi tak absurdními, že by se podle autora snad i Josif Stalin pousmál nad jejich směšností. Jak Mahoney připomíná už na začátku knihy, proti ideologické lži nelze bojovat „ideologickou reakcí“. Je třeba využít „praktický rozum a aplikovanou politickou filozofii“. Doporučuje proto učit se od „nejlepších kritiků totalitní lži, zvláště těch, kteří žili za železnou oponou a viděli v ideologii prolhaný útok na slušnou politiku a lidskou duši“.

Právě zničení lidské duše je podle něj v sázce. Jakmile padne ona, padne i společnost – a nic nás už neochrání před tím, abychom se stali „oběťmi a kati“ a propadli chaosu, který tak jasně známe z revolučních dějin.

Mahoney vypočítává, jak byly americké instituce – média, školství i federální vláda – pohlceny ideologií. Poslední a nejmocnější linií odporu je podle něj „každý slušný Američan“. Jako někdo, koho hluboce inspirovala Solženicynova intelektuální poctivost a morální statečnost, i Mahoney vyzývá, abychom „nežili ve lži“. Je třeba si připomínat, navzdory tomu, co „lež“ tvrdí, že „lidé mají přirozenost“. A jak Mahoney dodává, „zapomínáme na tuto elementární pravdu na vlastní nebezpečí“.

Jenže to byly velké národy. Dokonce říše, které podlehly „trvalosti ideologické lži“. Je tedy opravdu tak jednoduché lež prostě odmítnout? Samotný akt odmítnutí může být jednoduchý. Ale vyrovnat se s následky už nikoli. Je třeba připomenout – a Mahoney to výslovně zdůrazňuje –, že odmítnutí lži, a tím spíš její přímé zpochybnění, s sebou nese trest. V uplynulém desetiletí v Americe i obecně na Západě skončily kariéry, lidé byli uvězněni a životy se rozpadly. Taková bývá někdy cena za to, že člověk „stojí v pravdě“. Ve srovnání s tím však bledne alternativa: uvěřit lži nebo jí dovolit, aby metastázovala.

Následky víry v lež

„Úmyslné popírání pravdy a nepravdy, dobra a zla, ctnosti a neřesti, chápaných jako základní odlišnosti zakořeněné ve struktuře reality,“ píše Mahoney, „nevyhnutelně vedou k úplnému podvrácení všech hodnot lidského života: svobody, intelektuálního života, zdravé politiky i morálního úsudku. Lidé jsou bytosti morální i politické, a popření těchto pravd nezruší morální fenomény – pouze je zdeformuje nebo odsoudí k ochuzené, téměř zombie připomínající existenci.“

Odmítání pravdy tak podle autora vede k opakování nejtemnějších momentů 19. a 20. století. A stejně jako v minulých dvou stoletích mnozí ignorovali varovná slova Edmunda Burkeho, Fjodora Dostojevského či C. S. Lewise (všichni se v knize objevují), i dnes je ignorujeme na vlastní riziko.

Trvalost ideologické lži je podle Mahoneyho stručným kurzem dějin života pod totalitarismem – a zároveň výukou pomalého, promyšleného a odvážného způsobu, jak se z takového břemene vymanit. Vedle této historie autor nabízí i krátké shrnutí vlastní zkušenosti se současnou „ideologickou lží“, která je šířena především elitami krajní levice, jež dovedly k dokonalosti instrumentalizace rasy a genderu navzdory absurditě mnoha svých tvrzení. Boj za „svobodu, intelektuální život, zdravou politiku a morální soudnost“ zdaleka nekončí. Jde o zápas s „totalitním impulzem“, který se bude i nadále v různých a děsivých podobách vracet a zase ustupovat, tak jako vždy. „Musíme,“ varuje Mahoney, „odporovat, ale nenapodobovat.“ Bylo by moudré udržovat Mahoneyho slova – i ta dříve připomenutá – živá a přítomná.

Trvalost ideologické lži: Totalitní impulz tehdy a dnes
Daniel J. Mahoney
Encounter Books, 15. dubna 2025
Pevná vazba, 168 stran

Jaká témata z oblasti umění a kultury byste uvítali v našem zpravodajství? Náměty a podněty posílejte na adresu features@epochtimes.nyc

ete

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Malé modulární reaktory – trend, který se přetavuje z papíru do reality. Kdo vyhraje závod s časem?

Co se v oblasti malých modulárních reaktorů – SMR – děje ve světě i u nás.

Kybernetický útok na deník Epoch Times 

Webové stránky české redakce deníku Epoch Times se dnes ocitly pod kybernetickým útokem. Server, který zprostředkovává webhosting stránek, byl zasažen „útočnými požadavky“.

Španělsko kvůli požárům vyhlásilo národní stav nouze, EU poslala letadla

Španělská vláda vyhlásila v madridském regionu národní stav nouze kvůli rozsáhlým lesním požárům, které si podle poslední bilance vynutily evakuaci nejméně 19.000 lidí.

Dospívající osoba v ložnici drží smartphone se zobrazeným logem TikTok, světlo displeje osvětluje její tvář, v pozadí jsou plyšové hračky a deka.
TikTok porušuje pravidla pro ochranu dětí na internetu, uvedla Evropská komise

Evropská komise předběžně shledala, že čínská sociální síť pro sdílení krátkých videí TikTok porušuje unijní nařízení o digitálních službách.

Širší souvislosti Trumpova projevu o problémech s volbami

Události roku 2020 natrvalo podlomily důvěru v integritu amerických voleb už a odstartovaly dlouhý proces vyrovnávání se s hroznou pravdou.

124 švýcarských zákonodárců odsoudilo nadnárodní represi Pekingu vůči Falun Gongu

Prohlášení vyzývá švýcarské úřady k ochraně praktikujících a k tlaku na čínský režim, aby ukončil 27 let trvající pronásledování.

„Věčné chemikálie“ mohou být větší hrozbou než mikroplasty

Mikroplasty budí pozornost veřejnosti, ale vědci stále častěji varují před PFAS. Tyto věčné chemikálie se hromadí v těle i v pitné vodě. Mikroplasty se v posledních letech staly symbolem ekologických problémů moderní civilizace. Byly nalezeny v oceánech, řekách, pitné vodě, potravinách i lidském organismu. Vedle nich však existuje další skupina látek, kterou řada odborníků považuje […]

Počet porcí ultrazpracovaných potravin ovlivňuje riziko srdečních onemocnění

Více porcí ultrazpracovaných potravin denně souvisí s vyšším rizikem infarktu, mrtvice a dalších srdečních příhod.

Jak se zrodila kavárenská kultura

Kavárny patří k symbolům městského života už téměř pět století. Kromě podávání kávy se zde uzavíraly obchody a vznikaly revoluční myšlenky.