Zkrocení migrace, obnova britské ekonomiky a ukončení války na Ukrajině. To jsou podle britského novináře Johna O’Sullivana problémy, které by dnes jako první řešila bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová. Uvedl to ve své přednášce na univerzitě CEVRO, kde připomněl její odkaz.
„Málo premiérů zanechá skutečný odkaz,“ začal svůj proslov britský konzervativní myslitel a politický komentátor O’Sullivan, který psal Thatcherové projevy. Právě bývalá premiérka, která zemřela před dvanácti lety, podle něj znatelný odkaz zanechala. „Nese také velký díl odpovědnosti za posun britské politiky směrem ke svobodnějšímu a demokratičtějšímu uspořádání,“ dodal O’Sullivan.
Nicméně, hodnocení její role v politice podle komentátora dlouhodobě podléhá sporům. „Je nepopiratelné, že její vláda zásadně změnila Británii – ať už k dobrému, nebo špatnému,“ poznamenal. Velké množství knih, filmů a muzikálů, které o premiérce vyšly, podle komentátora potvrzují její dopad. „Jaký ale tedy je její skutečný odkaz?“ nadhodil řečnicky O’Sullivan.
Thatcherismus jako politika k zastavení úpadku
K pochopení motivací Thatcherové vzpomněl O´Sullivan její slova v rozhovoru s novinářem Michaelem Cockerellem z roku 1979, kdy pronesla: „Nesnesu, když Británie upadá. Prostě to nedokážu snést.“ Právě ten výlev emocí byl podle O´Sullivana upřímný a dokazoval, že její politika cílí na „zastavení a zvrácení úpadku Británie“.
„Margaret Thatcherová byla spíše praktickou političkou než filozofkou,“ řekl O´Sullivan. Její odkaz je tedy podle něj souborem praktických reakcí na problémy Británie.
Ekonomická politika Thatcherové
Podle O´Sullivana šlo zpočátku jejího působení primárně o ekonomické problémy, jelikož v té době „byly nejzjevnější“. Její politika byla dle něj flexibilní a přizpůsobovala se okolnostem: „Její praktické reakce byly viditelné především v oblasti ekonomické politiky. Jejich důraz se měnil podle situace a podle toho, jak se problémy objevovaly.“
Například proti inflaci podle O´Sullivana použila několik nástrojů, a to například monetarismus, cílení na směnný kurz, stínování německé marky a konvenční měnový útlum. Každý z nástrojů používala dokud přinášel výsledky, a pokud měl nežádoucí vedlejší účinky, byl nahrazen jiným, dodal komentátor.
„To, co bylo na Thatcherismu výjimečné, je, že cíle sledoval nepřímo,“ řekl O´Sullivan. Místo přímých zásahů do firem či lidí se premiérka snažila vytvořit tzv. rámec stability. Ten pro společnosti a lidi vytvořil systém, ve kterém mohli mít důvěru a jistotu k tomu, aby mohli sledovat své vlastní cíle a zájmy. „Premiérka očekávala, že jakmile jednotlivé aspirace vyrostou z kontroly vlády a lidé budou mít možnost samostatně plánovat, povede to k většímu celkovému ekonomickému růstu, který přinese vyšší produktivitu, lepší rozpočtovou bilanci a vyšší daňové příjmy,“ dodal komentátor. A přesně to se podle něj stalo.
Podle komentátora Thatcherová také vyzdvihovala ctnosti jako pracovitost, píle, spoření na horší časy, obezřetnost, střízlivost, sebekontrolu a podnikavost. O´Sullivan zmínil, že na začátku musela mít premiérka obavu, zda se ctnosti vlivem dávek, které po první světové válce lidé dostávali, nevytratily. Ekonomické výsledky ale podle O´Sullivana přítomnost ctností reflektovaly. Více lidí podle něj vlastnilo majetek, akcie a začali s vlastním podnikáním.
„Inflace prudce klesala a produktivita rostla,“ pokračoval v historickém exkurzu. V devadesátých letech údajně panoval konsenzus, že Británie začíná prosperovat a země se ekonomicky zotavila. „I přes všechny zklamání se privatizace přestala jevit jako kontroverzní politika,“ dodal O´Sullivan. Britští finanční experti podle komentátora jezdili do jiných států, které se chtěly privatizací inspirovat.
„Britové jasně cítili, že Thatcherismus uspěl, částečně proto, že samotná země se zdála být nositelem živých ctností,“ dodal.
Studená válka a inspirace pro postkomunistické státy
Pragmatismus se podle O´Sullivana projevil i v konfliktech s jinými státy. Nejvíce během války o Falklandy v roce 1982, kdy neočekávaný argentinský útok na ostrovy představoval vážnou výzvu britským zájmům. V konfliktu premiérka „podnikala kalkulovaná rizika – vojenská i diplomatická – (ale) jen po pečlivém zvážení nejlepších odborných rad,“ popsal a jako příklad uvedl komentátor fakt, že Thatcherová nabídla Argentině ústupky, i když osobně byla proti. Díky tomu dokázala „manévrovat k vítězství“ a konflikt vyhrát.
Její vliv byl podle O´Sullivana patrný i během studené války. „Thatcherová osobně hrála zásadní roli při pomoci ostatním západoevropským vládám odolávat mocnému mírovému hnutí a umístit americké rakety v západní Evropě.“ řekl. Sehrát měla dle něj také klíčovou roli při diplomatických jednáních mezi americkým prezidentem Ronaldem Reaganem a ruskou hlavou státu Michailem Gorbačovem, která směřovala k „mírovému ukončení studené války na různých summitech v polovině až koncem 80. let“.
Nově vzniklé postkomunistické demokracie se navíc inspirovaly jejím přístupem v reformování svých ekonomik, míní. „Čím důsledněji postkomunistické státy následovaly Thatcherovský model, tím rychleji jejich ekonomiky ožily,“ dodal komentátor. „Thatcherismus měl dokonce významný dopad i v Africe a Asii. Privatizace, lepší kontrola veřejného dluhu, nižší daně a odstranění obchodních a kapitálových bariér se staly novou konvenční moudrostí ve finančních ministerstvech po celém světě,“ řekl O´Sullivan.
Co by si Thatcherová myslela o dnešním světě?
Při následné debatě došlo i na současné politické dění. Publikum se například zajímalo, jak by se Thatcherová postavila k Brexitu. Podle O’Sullivana by premiérka opět vsadila na praktičnost. „Chtěla by realizovat výsledek referenda, i kdyby osobně stála na opačné straně,“ uvedl komentátor. Zároveň by jí vadila pomalá adaptace a odpor některých politiků, protože šlo o vůli lidu, a kritizovala by také nepřipravenost státu – například chybějící scénáře pro obě možnosti výsledku referenda, domnívá se komentátor.
Padl také dotaz, co by Thatcherová dnes, kdyby stále žila a seděla v premiérském křesle, změnila v Británii. „Její první starostí by bylo znovu nastartovat britskou ekonomiku nebo společnost. Aby byla konkurenceschopná,“ řekl O´Sullivan. Stát totiž podle něj není na dobré cestě.
Poté by podle něj vsadila na řešení sociálních problémů. Hledala by řešení, jak se „vyrovnat s důsledky masové imigrace za posledních pět let způsobem, který zabrání sociálním nepokojům a konfliktům“. S ohledem na její zkušenosti ze Studené války by podle komentátora hledala způsob, jak ukončit válku na Ukrajině. „Usilovala by o to, pokud by to bylo lidsky možné, dvěma způsoby. A to co nejrychleji, a zároveň tak, aby to nepředstavovalo skutečné vítězství pro Rusko,“ zakončil O´Sullivan.
