Komentář
Jedině tak lze interpretovat sérii výzkumů, kterou prezentoval americký profesor Dan Ariely. Lidé jsou schopni dokonce obelstít detektor lži, věří-li, že konají skutečné dobro.
Dan Ariely je americký profesor zabývající se takzvanou behaviorální ekonomií, která zkoumá lidské chování v situaci, kdy se lidé nerozhodují striktně racionálně podle předpokladů ekonomických modelů. Zjednodušeně řečeno, zabývá se chováním lidských bytostí, které se chovají jako obyčejní lidé z masa a kostí, a ne jako roboti.
Iracionální, ale logické
Dan Ariely napsal několik knih, z nichž jedna nese napovídající název „Předvídatelně iracionální”. V knize popisuje různé situace z běžného života, na kterých demonstruje některé poznatky behaviorální ekonomie. Například, že lidé se málokdy rozhodují podle absolutní hodnoty věcí, ale vždy je pro ně snazší posuzovat je ve vzájemné souvislosti. Proto prodejci nasadí na začátku úmyslně vysokou cenu, aby mohli poté inzerovat slevu ve výši 70 %. Pro kupující vypadá zboží atraktivnější, než kdyby bylo nabízeno se slevou 25 %, byť by finální cena byla stejná.
Některé restaurace dávají do vinného lístku na první místo drahou láhev vína. Proč? Je výrazně pravděpodobnější, že si lidé v průměru koupí dražší víno, než kdyby byla na prvním místě lístku prezentována běžná lahev. V porovnání s první vyšší cenou, kterou hosté viděli, jim jejich volba přijde „relativně slušná” a mají dobrý pocit, že si vybrali „zlatý střed”. Úplně stejně to může fungovat v jídelníčku.
Laboratorní pokusy
Jeden z experimentů, které Dan Ariely prováděl, se zabýval ochotou lidí podvádět nebo lhát v závislosti na okolnostech. Během experimentu dostali náhodně vybraní účastníci možnost vydělat si peníze házením kostky. Před hodem kostky si vybrali, zda výši jejich odměny bude určovat viditelná hodnota na horní straně kostky, nebo naopak hodnota na její spodní straně. Padla-li jim například hodnota šest, jejich odměna byla buď šest dolarů, nebo pouze jeden, pokud si před hodem zvolili spodní stranu kostky. Pravděpodobnost, že vyhrají vyšší částku, tak byla u každého hodu ve výši 50 %.
Cílem experimentu bylo nějakým způsobem změřit, zda lidé lžou. Proto dostali instrukci, aby si před hodem kostky zvolili horní, nebo dolní stranu, ale svoji volbu nikomu neřekli. Vedoucí experimentu jim vyplatil peníze jen podle jejich vlastního dobrozdání. Úroveň lhaní bylo možné změřit statisticky. Pravděpodobnost volby vyšší částky u experimentu s dostatečným počtem účastníků a více hody se musela blížit zhruba 50 %. Realita byla ale jiná. Lidé „vyhrávali” vyšší částku zhruba v 70 % případů. Museli tedy lhát. Ne vždy, ale občas.
Detektor lži
V upravené variantě experimentu lidé zaznamenali svoji volbu strany kostky předem na kus papíru a při odpovědi byli napojeni na detektor lži. Ten potvrdil, byť ne se stoprocentní spolehlivostí, že lidé někdy při výběru strany lhali.
Situace se dramaticky změnila, když řekl vedoucí experimentu lidem, že peníze, které vyhrají, budou věnovány charitativní organizaci podle jejich výběru. Procento lživých odpovědí se podle statistického měření výrazně zvýšilo a lidé měli při výběru „té správné strany” kostky neuvěřitelné štěstí. Při napojení na detektor lži nebyl navíc přístroj schopen rozeznat, zda lidé lžou, nebo ne. Detektor lži není schopen s jistotou určit, zda lidé lžou, je schopen pouze změřit reakci lidského těla v okamžiku odpovědi. Pokud jsou lidé schopni lhát bez toho, že by se jim zrychlil tep nebo zkrátil dech, je přístroj bezradný.
Jedním z výsledků experimentu Dana Arielyho je zjištění, že lidé mají tendenci lhát výrazně více a mnohem snadněji v okamžiku, kdy jsou přesvědčeni, že jejich lež poslouží dobré věci. V případě experimentu charitě podle jejich výběru.
Dalšími experimenty, které mohou pomoci vysvětlit současnost, je Milgramův test nebo Aschův experiment. O tom, že spoléhat na to, že lidé jsou většinou slušní, je mylné, zase vypráví kniha z druhé světové války o „slušných” vrazích.
Post scriptum
Pozn. autora:
Média a vzdělávací instituce se usilovně snaží přesvědčit mladou generaci, aby z celého srdce věřila tomu, že klimatický systém na planetě Zemi je funkcí jedné vstupní proměnné, to jest oxidu uhličitého, a že vědci dokáží namodelovat komplexní klimatický systém na desítky let dopředu s přesností na desetiny stupně.
Klimatická lobby, která ročně utrácí v historii dosud nevídané množství peněz, tuší, že pro dobrou věc jsou lidé ochotni odhodit i nejzákladnější morální principy. Svobodná výměna názorů a kritické myšlení ve školách je tak možná ještě důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Zdroje: (1) Daniel Ariely: Predictably Irrational, (2) Experiment popis, (3) Experiment rozhovor
Převzato ze serveru syrzdarma.cz.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
