Scénáře a režie filmu Norimberk se chopil James Vanderbilt, který ho sestavoval na základě knihy Nacisté a psychiatr od amerického novináře Jacka El-Haie. Využíval autentické přepisy výslechů pořízených během soudního procesu s nacistickými vůdci v Norimberku.
Klíčovým psychologickým momentem historického dramatu je otázka, před kterou Vanderbilt postaví diváky i hlavní postavy filmu: Jak si udržet víru v lidskost a Boha tváří v tvář zločinům, které do té doby ještě nikdo předtím nespáchal, a co měli nacističtí vůdci „v hlavě“, když k nim vydávali rozkazy.
Vanderbilt do scénáře zapracoval autentické přepisy výpovědí pořízené během soudního procesu s nacistickými vůdci.
Po porážce Německa a na konci druhé světové války, která tvrdě zasáhla celou Evropu, vítězné státy uspořádají soudní proces s vůdci nacistického režimu v německém městě Norimberk. Soudci, žalobci i obhájci stojí před obtížným úkolem, odhalit a posoudit dosud nevídané zločiny a rozhodnout o vině či nevině nacistů, kteří přežili drtivý konec války.
Vstupujeme do myšlení vůdců třetí říše
Často při pohledu na historické záznamy o vyhlazovacích táborech, v nichž byly zavražděny statisíce Židů smrtícím plynem, na zločiny eskader smrti, gestapa nebo zvrácené choutky nacistů, kteří nechali z lidských těl vařit mýdlo a z lidské kůže dělat potahy na lampičky, člověka napadá, jak mohli dělat takové věci, co měli v hlavě, proč zašli tak daleko za hranice lidskosti a kde vlastně lidskost začíná a končí?
Film se vrací do doby historicky prvního mezinárodního soudního procesu, který se stane základem mezinárodního práva. Do města přijíždí mladý americký vojenský psychiatr, aby vyšetřil duševní stav nacistických vůdců a pomohl předejít tomu, aby spáchali sebevraždu před tím, než skončí soudní proces. Dostává se i do cely samotného říšského maršála Hermanna Göringa, kterého ztvárnil Russell Crowe.
Crowe předvádí novou hereckou polohu, v jaké ho na filmovém plátně neznáme. Jeho Göring je přesvědčivý a rozhovory mezi ním a psychiatrem jsou zásadním jádrem filmu. Jeho psychoanalýza nakonec může rozhodnout o tom, zda se podaří nacisty během soudního procesu usvědčit, nebo ne.
Hermann Wilhelm Göring
Původně letec, poté poslanec a předseda Říšského sněmu. Zakladatel gestapa (tajné státní policie), ministr letectví, vrchní velitel Luftwaffe, říšský maršál a zástupce vůdce Adolfa Hitlera po většinu druhé světové války. Patřil mezi nejmocnější osobnosti nacistické strany, která ovládala Německo v letech 1933–1945. Na postu vrchního velitel letectva stál až do posledních dnů druhé světové války.
Režisér James Vanderbilt nejprve divákům představí muže, který má provést rutinní vyšetřování, aby ho vzápětí nechal nahlédnout do tváře moci, zla a otřást jeho vlastní vírou. Tváří v tvář dosud nevídaným zločinům nutí diváky a filmové postavy klást si zásadní otázky, jak k tomu mohlo dojít a v čem se lišilo uvažování Göringa od jiných lidí?
Scénář nechává vyniknout inteligenci a charisma padlého maršála a používá postavu psychiatra jako lampu, kterou svítí do zákoutí jeho mysli. Filosofuje nad tím, zda před ním stojí monstrum, nebo člověk, lže, nebo mluví pravdu?
Jak už to bývá u historických rekonstrukcí i zde se filmoví tvůrci museli vypořádat s kostýmy, exteriéry a interiéry. Vanderbiltovo drama je téměř komorní. Odehrává se z velké části ve vězení nebo v soudní síni. Pro vytvoření hudebního aranžmá byl vybrán skladatel Brian Tyler, který svou hudbou dopuje zlomové okamžiky a nepostřehnutelně podbarvuje konverzační scény. Do očí nacistických vůdců nahlíží kamera známého polského kameramana Dariusze Wolskiho.
Film, minulost a současnost
Snímek oživuje největší soudní proces 20. století, který navždy změnil mezinárodní právo i hodnocení viny a odpovědnosti těch, kteří jsou vtaženi do víru událostí a své chování omlouvají tím, „že pouze plnili něčí příkazy“.
Vzkaz pro dnešní společnost?
Protože se podobné zločiny odehrávají i v současném světě, je snímek vzkazem i pro dnešní společnost. Mně se z novinářské praxe vybavuje zejména průběh soudního tribunálu, který zasedal v Londýně v roce 2019 a prošetřoval obvinění ze zneužívání velkého množství vězňů svědomí v Číně k orgánovým transplantacím.
Kanadský advokát David Matas (který se podílel na vyšetřování) často hovořil o tom, že se jedná o zločiny, které dosud nebyly spáchány, a bude muset vzniknout nová definice takových zločinů, podobně jako byly v norimberském procesu nově definovány „zločiny proti lidskosti“ nebo „genocida“.
Zamyšlení
Nedávno jsem četl zamyšlení nad původem zla, kdy jeden názor tvrdil, že dobro i zlo stvořil Bůh, a proto je Bůh také zlo. Druhý předložil několik argumentů, které se nejprve odvolávaly na fyzikální zákony.
Prohlásil, že existuje jednotka pro světlo, ale neexistuje jednotka pro tmu, protože tma není žádnou veličinou, ale pouze nepřítomností světla. Či že neexistuje fyzikální jednotka chladu, který je pouze nepřítomností tepla. Poté přešel k duchovní rovině, v níž podle něho je zlo nepřítomností Boha a toho, co ztělesňuje – soucitu, lásky, pravdy.
Jak vysvětlit existenci zla? To je možná otázka, s níž budete odcházet z kina.
Film Norimberk patří v současné kinematografii podle mě spíše k těm tradičně laděným snímkům, které nekreslí černobílé vidění světa, ale snaží se o něco víc.
Hodnocení: 90%
Premiéra: 15. ledna 2026 | délka: 148 minut | nevhodné do 12 let | ČSFD * IMDB * WEB
