Středoškolák Tomáš získal stipendium a odletěl za bezplatným studiem do USA. Už po necelém půl roce si stihl všimnout hlavních rozdílů oproti našim gymnáziím. Snadno si zvykl na fast food, mimořádně krátké přestávky i páteční zápasy amerického fotbalu. Velkou výhodou je podle něj to, že si každý student může vybírat předměty podle vlastních preferencí a výuka zdaleka není jen o výkladu učitelů.
Epoch Times: Díky stipendiu jste se dostal na střední školu v USA. Můžete nám říct, o jakou školu jde a kde se přesně v rámci USA nachází?
Tomáš Kremser: Navštěvoval jsem South Terrebonne High School ve městě Houma. Toto malé město se nachází nedaleko jižního pobřeží USA ve státě Louisiana. V Americe funguje většina středních škol bez specializovaného zaměření a studenti si předměty vybírají sami podle toho, v čem se chtějí rozvíjet, a zároveň si sami sestavují rozvrh.
Já jsem si vybral předměty čistě podle toho, co mě baví, protože v předmětech, jako je matematika, jsou tam trochu pozadu a nic nového bych se nenaučil. Měl jsem tedy angličtinu, americkou historii, psychologii, digitální média, nauku o jídle a výživě, tvorbu ročenky a posilovnu. Nejvíc mě bavila výuka psychologie, hlavně proto, že bylo vidět, že paní učitelku ten předmět opravdu baví.
Často jsme debatovali a dělali experimenty. Například jsme měřili, kdo má kolik chuťových pohárků na jazyku, nebo jsme stavěli celý mozek z barevné plastelíny. Co se týče rozvrhu, ten je na mé škole každý den úplně stejný pro všechny. Ráno začíná první hodina v 7:20 a poslední končí ve 14:35.
Různé studijní pobyty, stáže a programy jsou sice běžnou praxí, ale spíše u vysokoškoláků. Proč jste se rozhodl pro takovou změnu už na střední škole? Co při rozhodování hrálo největší roli?
Upřímně řečeno, když jsem na internetu narazil na nabídku středoškolského studia v USA, okamžitě mě nadchla a nechtělo se mi čekat až na vysokou školu. Zároveň si myslím, že právě střední škola je pro takovou výměnu ideální období – člověk má možnost zažít typickou Ameriku očima teenagera, téměř jako z filmu: páteční zápasy amerického fotbalu, školní plesy, Halloween a spoustu dalších nezapomenutelných zážitků.
Přestěhovat se v takovém věku sám tak daleko od domova není jednoduché, ale právě tahle zkušenost mě hodně posunula. Naučil jsem se být samostatnější a získal větší sebevědomí. Dnes víc věřím sám sobě i svým schopnostem a mám jistotu, že se na sebe dokážu spolehnout.
Měl jste v „hledáčku“ i jiné školy nebo země? Proč nakonec padlo rozhodnutí právě na USA?
Uvažoval jsem i o jiných zemích, především o Austrálii, ale nakonec jsem se rozhodl pro USA, protože zde byla možnost získat stipendium.
V souvislosti s vaším studiem zaujme především to, že studujete bezplatně. Co to konkrétně znamená? Co všechno stipendium pokrývá?
Moje stipendium pokrývá letenky, pojištění, náklady na studium a měsíčně dostávám 200 dolarů kapesné na společenský život a sport. Většinu ostatních nákladů hradí moje hostitelská rodina, zejména stravu, ale některé věci si doplácím i z vlastního. Je to ale skutečně úplně zdarma – nemusel bych utrácet žádné vlastní peníze. Těch 200 dolarů kapesného mi pokryje většinu běžných výdajů.
Jak je to se stravou?
Školní obědy na mé škole nejsou moc dobré, takže si většinou beru s sebou do školy nějakou menší svačinu a vařím si až po návratu domů. Viděl jsem hodně studentů, kteří si nosí v batohu vlastní koření, aby si jídlo aspoň trochu vylepšili. Nejvíc mi chutnal pikantní burger s tater tots, což jsou takové krokety.
V oblasti, kde žiji, dominuje rýže a mořské plody – všichni tu milují krevety, raky a kraby. Typickým místním jídlem je tzv. jambalaya, což je kombinace krevet, rýže a zeleniny. Fast food se tu jí často a mají tu i několik řetězců, které u nás nenajdete. Nejvíc jsem si oblíbil Raising Cane’s a Popeyes.
A co socializace, našel jste si přátele? Do jaké míry jsou školy v USA vhodné pro navazování kontaktů a setkávání?
V Americe nemáte jednu stálou třídu, takže během dne klidně potkáte stovky lidí. Díky tomu je mnohem snazší poznávat nové lidi, ale zároveň je těžší vybudovat si skutečné přátelství. To je pro Američany obecně typické – jsou milí ke každému a rádi si s vámi popovídají, ale vytvořit hlubší přátelský vztah je poměrně složité.
V USA mají mimořádně krátké přestávky, prý jen čtyřminutové. V Česku či na Slovensku jsou přestávky hlavním časem pro rozhovory. Jak to funguje na vaší škole?
Přestávky slouží jen k přesunu z jedné učebny do druhé, k ničemu jinému. Učitelé mají svou vlastní třídu, ve které jsou celý den, a studenti za nimi docházejí – ne naopak. Například na toaletu se chodí pouze během hodiny a musíte si o to přes počítač požádat prostřednictvím takzvaného smartpassu.
Nejvíc si s ostatními spolužáky popovídáte přímo během výuky, protože vyučování je hodně založené na debatách a prezentování vlastních názorů.
Jaké aktivity a společenské události patří mezi ty, kterých se účastníte?
Každý den po škole chodím do fitka a hned poté mám trénink basketbalu, domů se vracím kolem šesté večer. O víkendech většinou odpočívám nebo chodím s kamarády ven.
Společenský život v rámci školy je tu mnohem bohatší a podle mě je skvělé, že sportovní i kulturní akce, jako jsou zápasy nebo plesy, přímo organizuje škola. Téměř každý týden chodím na nějaký zápas.
A co zápasy amerického fotbalu? Ty jsou prý skutečnou společenskou událostí pro celou školu. Jak to probíhá?
Americký fotbal je obrovskou součástí běžného života v USA, hlavně na jihu. Od srpna do listopadu probíhá fotbalová sezóna a každý pátek se hraje zápas. Atmosféra začíná už ve škole – během oběda se koná takzvaná pep rally, kdy školní kapela hraje a prochází školou.
Kolem šesté večer se studenti začínají scházet na školním stadionu a v sedm hodin začíná zápas. Hru doprovází hlasitá hudba a během přestávek vystupují roztleskávačky spolu s kapelou.
Náboženství je také důležitou součástí místní komunity – například před každým tréninkem se všichni společně modlí, ale žádné předměty zaměřené přímo na náboženství tu nejsou. Další tradicí je, že po skončení zápasu všichni jdou do fastfoodu Raising Cane’s a zůstávají tam. Je docela vtipné, že mnoho fanoušků ani pořádně nerozumí pravidlům, ale na zápasy chodí hlavně kvůli tomu, jak velká událost to je.
A jak si takové zápasy užíváte vy osobně?
Moc mě to baví. Je skvělé potkat se se spolužáky a fandit svému týmu. Na celém stadionu panuje úžasná atmosféra a všichni jsou naladěni na stejnou vlnu. Něco takového jsem v Česku ještě nezažil a je to opravdu krásná zkušenost.
Zkoušel jste se zapojit i do fotbalového týmu?
Původně jsem chtěl hrát americký fotbal. Hned druhý den po příjezdu do Ameriky jsem šel na trénink, ale nechytlo mě to. Navíc mi trenér řekl, že bych si stejně nezahrál a mohl bych jen trénovat. Místo toho jsem se začal věnovat basketbalu, kde jsem se účastnil i zápasů.
Jaké jsou vaše další plány?
Po návratu do Česka se chci především soustředit na opětovné zapojení do školního systému a na maturitu. Poté bych rád nastoupil na vysokou školu a v jejím průběhu v rámci programu Erasmus vyjel na několik měsíců do další země. Kromě toho mám v plánu dál hodně cestovat a ideálně objevit ještě nějaký další kontinent.
Děkujeme za rozhovor!
–etsk–
