Doba, kdy bývalý režim povoloval pouze jedno státní, ideologicky orientované vzdělávání dětí, je dávno pryč. Současní rodiče mají možnost si pro své děti zvolit vedle veřejné základní školy, která je u nás nejrozšířenější a také bezplatná, hned několik alternativních systémů.
Co alternativní vzdělávací směry obecně propojuje, je vztah učitele a žáka, který by měl být založený na vzájemném respektu a úctě. Rodiče jsou součástí vzdělávacího procesu a je od nich „vyžadováno“ se aktivně do školních záležitostí zapojovat. Hodnocení je dětem podáváno ústně nebo písemně, ale ne ve formě klasických známek. Žádné zvláštní přezkušování není u žáků nutné, neboť pokud je daná škola zapsána v Rejstříku škol a školských zařízení MŠMT, jejich vzdělávací program byl uznán státem. Proto je pro rodiče dobré si tuto informaci předem zjistit.
Zde jsou některé z nich:
- Waldorfská škola
- Montessori
- Daltonská škola
- Začít spolu
- Domácí vzdělávání
1. Waldorfská škola
Waldorfský systém vychází z principů, které na začátku 20. století vytvořil rakouský filosof a esoterik Rudolf Steiner. První školu založil v německém Stuttgartu pro děti zaměstnanců průmyslníka Emila Molta.
V České republice se začaly zakládat první Waldorfské školy po pádu komunistického režimu v roce 1989. V současné době se u nás nachází okolo 23 základních a 8 středních škol ve městech jako je například Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Písek, Plzeň, Pardubice nebo České Budějovice, jak uvádí na svých stránkách Asociace waldorfských škol. Většina z nich je soukromých a vyžadují školné, které se pohybuje od 20 tisíc do 50 tisíc ročně. Existuje i několik bezplatných škol, jako například v Pardubicích nebo v Písku, kde je zřizovatel město nebo kraj.
Charakteristické znaky
- Jednou z hlavních odlišností je pohled na dítě, individuální přístup k němu s ohledem na celostní vývoj lidské bytosti.
- Vyučování v epochách – neboli dvouhodinových blocích, které trvají po dobu cca 2-4 týdnů, kdy se děti věnují tématu jednoho předmětu, než je vystřídá jiný vyučovací blok hlavních předmětů jako je český jazyk, matematika, dějepis atd. Cílem je více se ponořit a prozkoumat problematiku a pochopit souvislosti daného tématu.
- Nepoužívání klasických učebnic – místo toho dostane dítě na každou hodinu prázdný sešit, kam si pod vedením učitele kreslí a vypracovává své pochopení z probírané látky a tím si vytváří svou vlastní učebnici. Ve vyšších ročnících žáci používají odbornou literaturu, atlasy a encyklopedie.
- Výuka eurytmie – je pohybové umění, které má dětem napomáhat v prostorové orientaci a propojování pravé a levé hemisféry.
- Žáci jsou hodnoceni slovně.
- Propojení výuky s výtvarnými, řemeslnými a pohybovými činnostmi. Děti během vyučování pracují s různými přírodními materiály jako je vlna, látky, papír, vosk, nebo dřevo, čímž si cvičí své motorické schopnosti a rozvíjejí nejen kreativní vnímání, představivost, ale i trpělivost a vytrvalost. Zaroveň jsou vedeny k poznání, že proces je důležitější než samotný výsledek.
- Oslavy, svátky, jarmarky a slavnosti jsou nedílnou součástí života školy. Charakter oslav vychází jak z křesťanského náboženství tak z pohanských zvyků. Mezi ně například patří Michaelská a Martinská slavnost, Advent, svatý Mikuláš, svatá Lucie, Vánoce, Tři králové, Masopust, Vynášení Morany, Velikonoce a Letnice.
- Rodiče a jejich vztah ke škole – důraz na pěstování dobré spolupráce a vzájemného pochopení rodičů a učitelů je dalším důležitým faktorem pro tento systém. „Každý přispívá podle svých možností a schopností. Bereme to tak, že vynakládáme energii pro naše děti, máme příležitost k neformálnímu setkání a poznání jak ostatních rodičů, tak učitelů. Leckdo si přitom vyzkouší a naučí se něco nového. Také jsme si vědomi toho, že waldorfský učitel má naloženo ještě více, než ostatní učitelé. Tím, že si rodiče rozprostřou ostatní nutnou práci mezi sebe, nechávají učiteli klid na odbornou pedagogickou práci s našimi dětmi. Tímto vzniká živé společenství, což považujeme za pravé bohatství waldorfské školy,“ uvádí o zapojování rodičů Waldorfská škola v Písku.
2. Montessori vzdělávání
Montessori vychází ze zásad navržených italskou lékařkou a pedagožkou Marií Montessori na začátku 20. století. Dítě je považováno za bytost od přírody dobrou, která by měla být na své cestě vývoje dospělými laskavě podporována bez zbytečného trestání a negativních projevů, které by mohly mít na ně negativní vliv.
„Děti nejsou nepopsané tabule. Od narození v sobě mají něco jedinečného. Abychom jim dokázali pomoci s tím, co v danou chvíli chtějí dělat, musíme se naučit vnímat signály jejich potřeb. Pozorování je vždy víc než rutina. Jinak tomu říkáme také láska,“ uvádí Montessori ČR.
První publikací Marie Montessori vydanou již v roce 1926 v tehdejším Československu byla Příručka vědecké pedagogiky. Nicméně, zájem o tuto metodu se začal rozvíjet až po roce 1989. V současné době je v ČR více než 160 Montessori zařízení, včetně školek, základních a středních škol, s největším zastoupením v Praze, Brně a Ostravě. Montessori školy jsou v ČR zpoplatněné a cena školného se liší podle školy a věkové skupiny dítěte od 40 tisíc do 350 tisíc ročně za jedno dítě.
Charakteristické znaky
- Důležitým prvkem v Montessory metodě je podpora dítěte, jeho sebevědomí a sebedůvěry.
- Výuka je vedena v neautoritativním a nenátlakovém přístupu bez trestů, ale i bez přílišných odměn. Aby si dítě nevytvořilo buď bloky v podobě strachu z trestů nebo závislosti na odměnách.
- Výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách (1. – 3. ročník, 4. – 6. ročník a 7. – 9. ročník).
- Učitel působí spíše v roli průvodce dítěte na cestě k poznávání.
- Rozvoj samostatnosti – Montessori pedagogika klade důraz na zodpovědnosti dítěte, které si samo přirozeně volí úkoly, které na svém vývojovém stupni zvládne. Určuje si tak své vlastní tempo učení.
- Děti pracují se speciálně navrženými pomůckami a vzdělávacími materiály v duchu Montessori filosofie.
- Dělání chyb se bere jako příležitost k hlubšímu procvičení učiva.
- Průvodce žáky neznámkuje, ale dostávají slovní ohodnocení.
- Prostor třídy je uspořádán do několika koutků, nejsou zde klasické lavice ani katedra pro učitele. Klade se důraz na svobodný rozvoj, tvůrčí práci a kreativitu.
3. Daltonská škola
Vzdělávací přístup Daltonské školy, neboli Daltonský plán, byl navržen Američankou Helen Parkhurstovou na začátku 20. století v Daltonu, kde v roce 1919 založila střední experimentální školu pro chlapce a dívky, která byla později přejmenována na Dalton School. Její základní myšlenkou je individuální přístup k dítěti, volnost, samostatnost a spolupráce. Žáci jsou zodpovědní za jimi odvedenou práci, což je přirozeně vede k samostatnosti a odpovědnosti.
V České Republice byla metoda uznána v 90. letech stejně jako ostatní alternativní způsoby vzdělávání. Počet základních škol, které implementují ve své výuce Daltonský plán, se pohybuje okolo 15 až 20. Školné se v nich neplatí, jelikož se jedná o veřejné základní školy s prvky Daltonské školy.
Charakteristické znaky
- Svoboda – dítě si s pomocí učitele připraví pracovní rozvrh a časový plán, kde si zvolí, kdy jaký úkol vypracuje. Díky tomu dostává určitou svobodu a může postupovat svým vlastním tempem. Dále si pro vypracování úlohy volí místo, pomůcky i spolupracovníka (pokud jde o skupinový úkol).
- Samostatnost – žáci jsou vedeni k samostatnosti a spoléhání se na sebe při plnění úkolů. Touto formou si danou látku lépe zapamatují.
- Spolupráce – žáci během hodiny plní zadané úlohy v menších skupinkách, kde se učí si vzájemně naslouchat a respektovat. Pokud pracují samostatně a něčemu nerozumí, mohou o radu požádat spolužáka nebo učitele.
- Daltonská třída je navržena tak, aby se žáci mohli v prostoru volně pohybovat, spolupracovat s ostatními či odpočívat.
- Učitel je brán spíše jako poradce, laborant a hodnotitel než autoritativní postava. Pomáhá žákům s vypracováním měsíčních plánů, které s dítětem osobně probere. Žák pak s učitelem uzavře smlouvu na základě měsíčního plánu, kterou stvrzují podpisem. Smlouvu vytvoří pro každý předmět. Učitel pak kontroluje jeho plnění a zvládnutí učiva.
4. Začít spolu
Začít spolu je vzdělávací program, který vznikl v 90. letech v USA a je inspirován školou C. Freinera. Důležitým prvkem je společné učení dětí s rodiči i spolupráce s učitelem. Děti jsou vedeny k samostatnosti, respektu k ostatním, spolupráci a zodpovědnosti.
V České republice byl program nejdříve aplikován v mateřských školkách a od 1996 i na základních školách. V současnosti se touto metodou vyučuje ve 250 školách na území celé republiky. Program funguje bezplatně v rámci veřejných základních škol, a školné se tedy neplatí.
Charakteristické znaky
- Samostatnost – dítě je učitelem vedeno k samostatnému přemýšlení.
- Zodpovědná svoboda – žákům je poskytnuta dostatečná svoboda, aby ve svém tempu a podle vlastního časového rozvrhu pracovali na svých úkolech. Zároveň se tak učí být za své vzdělání spoluzodpovědní.
- Chyba je považována jako součástí procesu učení.
- Spolupráce – je jedním z důležitých faktorů Začít spolu. Jsou do ní zahrnuti jak učitel a děti, ale také rodiče.
- Vyučující je spíše v roli průvodce, který učivem provází, radí a nabízí podporu.
- Třída je uspořádána do center, které ve stejnou dobu nabízejí různé činnosti, které souvisí s daným týdenním tématem.
- Hodnocení – probíhá na konci dne, kdy během společného komunitního kruhu zhodnotí svůj den a své nabyté zkušenosti, jako co se ten den naučili, co je bavilo a co by se chtěli ještě dozvědět.
5. Domácí vzdělávání (homeschooling)
Novodobé domácí neboli individuální vzdělávání, tzv. homeschooling, sahá do 70. let 20. století, kdy se o něj ve Spojených státech amerických zasadil teoretik vzdělávání a zastánce školské reformy John Holt.
Výuka je vedena doma nebo v jiném prostředí, než je školní, například v komunitních skupinkách rodiči nebo jinými lidmi, které rodiče k učení pověří. Podle informací ministerstva školství se v České republice během minulého školního roku individuálně vzdělávalo více než sedm tisíc žáků.
Charakteristické znaky
- Individuální přístup.
- Vlastní tempo.
- I když se dítě vzdělává doma či v komunitní skupině, musí být registrováno v kmenové škole, kde je dvakrát ročně přezkušováno.
- Možnost dítěte zvolit si prostor, který mu bude pro práci nejvíce vyhovovat.
- Větší prostor na zájmy a koníčky dítěte.
- Více času stráveného v rodinném prostředí.
Více o domácím vzdělávání se dozvíte:
„Objevila jsem úplně nový svět“– domácí vzdělávání, alternativa, která oslovuje čím dál více rodičů
Učení jinak. Co obnáší výuka v komunitních skupinách a jakou roli hrají průvodci
