Jak léta jdou, mění se i zvyky ve výchově dětí. Jak rodiče vedli dívky na přelomu 19. a 20. století – a jak je vedou dnes? Výchova dětí je často v hledáčku čtenářů, názory se různí.
V 19. století o životě dětí rozhodovali rodiče. Názory na výchovu dívek se nikterak nelišily, pravidla byla dána. Tradiční způsoby měly své odlišnosti pouze s přihlédnutím na život ve vesnici anebo ve městě.
Povinná školní docházka tehdy trvala 6 let, takže dívky vycházely ze školy ve 12 letech (později, od roku 1869, se podle Hasnerova zákona docházka prodloužila na 8 let).
Některé měšťanské dívky chodily ještě od 12 let na další 2–3 roky na měšťanskou školu nebo na dívčí ústav, kde se učily francouzštinu, němčinu, hudbu, kreslení a „ženské práce“ (šití, vyšívání).
Roku 1890 založila v Praze Eliška Krásnohorská Městské dívčí reálné gymnázium Minerva, jež bylo prvním dívčím gymnáziem v rakousko-uherské monarchii a významným milníkem v emancipaci žen. Na přelomu 19. a 20. století byla Minerva průkopnickou soukromou školou s cílem připravit dívky na vysokoškolské studium, což bylo v rozporu s tehdejšími společenskými normami. Omezená kapacita dávala také prostor tužit vztahy mezi významnými rodinami.
Od dívek – dcer se v té době očekávalo, že v dospělosti přejdou do role, která jim byla připisována jako stěžejní – role slečny na vdávání, a poté měl následovat sňatek a založení rodiny.
A co současné dívky dnes? Když se ráno probudí, prvně ruka sáhne po mobilu. Prolítnou sociální sítě, ve kterých rozhodně není ani slovo o přípravě na vdavky a rodičovství. Maximálně jim zaměstnaná matka napíše, co mají koupit nebo jaké úkoly splnit ten den. Po celý den přichází nepřetržitý tok informací a vzkazů.
Pod závojem století
Cílem rodiny v 19. století bylo „dobře provdat“ dceru. Rodina ji doprovázela na plesy, společenské večery a různé návštěvy, kde se mohla seznámit s vhodnými ženichy. Očekávalo se, že bude umět reprezentovat rodinu, dobře se oblékat a chovat se dle etikety. To obnášelo nejen praktické dovednosti, ale i chovat se „společensky vhodně“.
Podle dobové příručky pro výchovu slečen kolem roku 1870 měly městské dívky denní rozvrh zcela zaplněný – neznaly zahálku.
Od rána měly svoje povinnosti – po ranních rituálech, jako bylo brzy vstávat a umýt se studenou vodou a upravit účes, se věnovaly vyučování. Vedeny byly k ručním pracím, jako šití, pletení a háčkování. Také musely umět prát a zašívat oděvy. Vedle toho jim byla vyučována hra na klavír a zpěv. Ve výběru výuky cizích jazyků převládala němčina a někdy i francouzština.
Rodinný oběd v poledne se odehrával často s otcem a případně s hosty. Ráno i večer byla zavedeným zvykem modlitba nebo chvíle čtení církevní literatury.
Denní rozvrh vedl dívky k noblese
Dívky se dále se učily tanečním krokům, správné konverzaci, stolování, psaní dopisů a vedení rodinné korespondence. Ve volném čase mohly číst knihy, doporučovány byly zejména mravoučné romány.
Asi ve 12 letech dostaly dívky sešit, aby si vedly deník. Popisováním každodenních drobných epizod si utřídily myšlenky a zároveň si tříbily písemný způsob vyjadřování. Tehdy se neposílaly SMSky, ale důležitou činností bylo psaní dopisů. Písemnosti se posílaly poštou po celém světě. Důležitým krokem na cestě k dospělosti bylo dosažení zpovědního věku, což bylo kolem 14 let.
Rodiny měly stabilní strukturu a rozvrh záležitostí měl jasný cíl: pěstovat u dívky jemné mravy, kulturní rozhled, schopnost vést domácnost a dovednosti potřebné k reprezentaci rodiny. Jinými slovy, po škole se u většiny dívek rychle přešlo z lavice k práci a přípravě na vlastní rodinu.
Přípravou na život bylo hlavně umět vést domácnost, starat se o spižírnu a jak dohlédnout na služebnictvo či kontrolovat přípravu jídel. K tomu perfektně vést i domácí účetnictví.
Paní matky se služkami je braly na tržnici, aby se naučily správně vybrat zeleninu a doplnit domácí zásoby. Až se stanou paní domu, která rozděluje práce služebným a vede domácnost, musely si vědět rady.
Po skončení povinností následoval další zadaný program: návštěvy přátel, příbuzných, odpolední čaje či procházky v parcích, vždy samozřejmě s doprovodem matky nebo chůvy – a samozřejmě s pokrývkou hlavy. Bez klobouku nebo bez závoje tehdy nešlo vyjít ven na ulici.
Chudší rodiny ve městech posílaly své dcery do učení. Mohly se vyučit švadlenou, modistkou, kuchařkou. V některých případech nastoupily do služby jako služka nebo děvečka. Za nejhorší možnou vlastnost ženy byla považována lenost, zato pracovitost byla ceněná velmi.
Co se týče povědomí o plození dětí, dívky žily spíše v nevědomosti.
Vlastní názor
Jak jsou na tom dnešní dívky? Odmala jsou vedeny k daleko větší svobodě vlastního rozhodování.
Výběr vzdělání nebo zaměstnání si dívky můžou volit samy, případně si nechají poradit od školního psychologa či od rodiny. Příprava na sňatek neprobíhá tak, jako v předminulém století.
Od dětských her jsou svými rodiči vedeny k různým dovednostem. Dívky si mohou dnes vybrat – co koupit na sebe, zda si ušít šaty, uplést svetr, malovat obrázky, psát básně, jak se líčit, jaký deodorant používat. Do společnosti vcházejí samy, přirozeně – s pomocí rodiny, příbuzných nebo přátel. Odmala jsou ve společnosti.
Ve škole si mohou zvolit, jakým cizím jazykům se budou učit, mohou si vybrat hru na hudební nástroj nebo zda vládnout štětci a barvám. Rodiče dnes podporují dívky v rozvoji zájmů – ve sportu, umění nebo technologii. Mají tak samy objevit své talenty. Komunikace je otevřená: klade se důraz na dialog, emoční inteligenci a také schopnost vyjádřit své pocity. Učí se zvládat konflikty, obhájit svůj vlastní názor.
Dívky dnes v přátelství s digitální elektronikou
Volnost přináší výhody i nevýhody. Dnešní dívky jsou vychovávány k nezávislosti, sebevědomí a rovnocennému postavení s muži. Rodiče i školy kladou důraz na to, aby dívky věřily ve své schopnosti a nebály se prosazovat.
Dívky – i všichni mladí – mají povědomí, jak bezpečně zvládat digitální technologie, jak se pohybovat na sociálních sítích a ochránit se před riziky. Zejména vzdělání je považováno za klíč k úspěchu. Dívky jsou motivovány k studiu, zejména v oblastech STEM (věda, technologie, inženýrství, matematika), kde byly dříve méně zastoupeny.
Dnešní dívky sdílí širokou škálu témat, která odrážejí jejich zájmy, životní styl a výzvy spojené s dospíváním v moderní době. Často diskutují o trendech na platformách jako TikTok, Instagram nebo Snapchat. Oblíbené jsou taneční výzvy, beauty tutoriály, fashion inspirace nebo virální memy – outfit of the day – nebo sledují influencery.
Dnešní dívky sdílí širokou škálu témat, která odrážejí jejich zájmy, životní styl a výzvy spojené s dospíváním v moderní době. (Freepik.com)
Baví se o nových písních, umělcích (např. Taylor Swift, Billie Eilish) nebo seriálech na Netflixu (např. Wednesday s Jennou Ortegou) nebo jaké celebrity je inspirují. Sledují oblíbené postavy, soundtracky. Zapojují se do fandomů, například kolem K-popových skupin (BTS, Blackpink) nebo filmových sérií, a sdílí obsah jako fanarty, playlisty nebo teorie o ději.
Když nahlédneme do počátku 20. století, rodiny pořádaly tzv. salony. Tam se scházeli pozvaní hosté, vybraná společnost. Dcera hostitelky byla například vyzvána, aby hostům zazpívala. Dovedete si představit, jaká situace by nastala dnes? Dcera by nejspíš odmítla – anebo by si vymínila zazpívat některou pop píseň převzatou od pop zpěváka.
Ale dcerky z minulých časů se poslušně postavily ke klavíru a s doprovodem, nebo i bez něj, zazpívaly hostům lidovou píseň.
Venuše, dcera právníka z doby monarchie, na takovou situaci u nich doma vzpomíná se shovívavým úsměvem: „Také jsem často musela návštěvám zpívat, ale ne proto, že bych uměla, ale právě naopak, že jsem zpívala strašně falešně – a všichni se výborně pobavili. Mně to nevadilo, že se mi smějí, vždycky jsem si stoupla u okna za záclonu, do té jsem se zahalila a pěla z plných plic. Za odměnu jsem dostávala bonbony.“
Co se týče vztahů, dnešní dcery často řeší dynamiku ve svých přátelských kruzích – co dělá dobrého přítele, jak se vyrovnat s konflikty nebo jak se vypořádat s tlaky vrstevníků (peer pressure). Zajímá je, jaké si vybrat přátele, případně jak se vyhnout tzv. toxickým vztahům. Neschází téma prvních lásek, crushů nebo randění.
V rodině mohou otevřeně mluvit o tom, co je na jejich rodičích irituje nebo jak si přejí větší svobodu. Řeší vztahy se sourozenci, s příbuznými, s přáteli. Snaží se vybalancovat touhu po nezávislosti s rodinnými pravidly.
Pro dívky je důležité jejich sebevědomí a jejich vzhled. Téma vzhledu a krásy je pro ně klíčové – řeší, jak se vyrovnat s ideály krásy na sociálních sítích, s tlaky na hubnutí a módní záležitosti. Diskutují o svém stylu oblékání, oblíbených značkách (např. fast fashion vs. udržitelná móda) nebo o tom, jak vyjádřit svou osobnost přes oblékání.
I tak se najdou i dnes některé jednotlivé, které vezmou do ruky háček a přízi a vlastnoručně tvoří ozdobné předměty nebo praktické věci denní potřeby.
Zajímají se o společenské otázky, jako je změna klimatu, rovnost pohlaví, rasismus nebo práva LGBTQ+ komunity. Diskutují o tom, zda se zapojit do aktivismu nebo jak přispět k lepšímu světu. Hranice jsou dnes otevřené, a tak velmi mnoho mladých lidí cestuje po světě.
Dívky také zkoumají, kdo jsou, a často hledají autenticitu – chtějí být samy sebou, ale zároveň se snaží zapadnout. Diskutují o tom, jak být věrné svým hodnotám, ať už jde o přátelství, vzhled nebo budoucí cíle.
V našem českém kontextu bývá výchova děvčat často kombinací tradičních hodnot v rámci rodinné soudržnosti, respektu k autoritám a moderních přístupů, jako jsou podpora individuality nebo rovné příležitosti. Liší se podle kultury, společnosti i individuálních přístupů rodičů, ale obecně je ovlivněna moderními hodnotami, jako jsou rovnost, sebedůvěra a vzdělání.
