Rijksmuseum v Amsterdamu nedávno oznámilo objev autentického obrazu Rembrandta z roku 1633. Pravost díla, které bylo v roce 1960 vyřazeno z umělcova katalogu a které zmizelo na 65 let v soukromé sbírce, potvrdila dvouletá vědecká analýza.
Pravost potvrzena
Obraz Vidění Zachariáše v chrámu byl již v minulosti považován za Rembrandtovo dílo a byl dokonce vystaven na první expozici zaměřené na Rembrandtovu tvorbu v roce 1898. V roce 1960 byl však na základě tehdejších poznatků ze sbírky vyřazen. Následně jej zakoupil soukromý sběratel a dílo zmizelo z veřejného prostoru.
Teprve nedávno se současný majitel, který ani netušil, jakou vzácnost vlastní, obrátil na Rijksmuseum s otázkou, zdali se jedná o pravé dílo. Muzeum tak zahájilo dvouletý výzkum, který se zaměřoval na ty nejmenší detaily, které by potvrdily či vyvrátily autenticitu díla.
Dendrochronologické datování panelu z dubového dřeva potvrdilo datum na signatuře. Makro-XRF skeny pak odhalily použití pigmentů, jako jsou olovnatá běloba, okr, kostní čerň a olověná cínová žluť, které odpovídají těm, jež Rembrandt běžně používal v období vzniku tohoto díla. Mikroskopické a infračervené zkoumání signatury ukázalo, že byla namalována do mokré barvy a částečně splynula s pozadím.
Obraz zachycuje biblický příběh z Lukášova evangelia. V chrámovém interiéru stojí velekněz Zachariáš, kterému se zjeví archanděl Gabriel. Ten mu oznamuje, že on i jeho manželka Elisabeta, přestože jsou již staří, budou mít syna – Jana Křtitele. Rembrandt však zvolil na jeho dobu inovativní přístup: archanděla neukazuje přímo, jeho přítomnost naznačuje pouze dramatické světlo přicházející z pravého horního rohu. Zachariášova tvář pak vyjadřuje údiv.
Nizozemský génius Rembrandt
Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil 15. července 1606 v Leidenu jako nejmladší z devíti dětí mlynáře Harmena Gerritszoona van Rijna a Neeltje Willemsdochter Zuytbrouckové. Rodina patřila ke střední vrstvě; otec vlastnil mlýn, matka byla dcerou pekaře. Mladý Rembrandt navštěvoval latinskou školu a krátce studoval na univerzitě v Leidenu, kde se připravoval na dráhu kazatele.
V 15 letech nastoupil do učení u místního malíře Jacoba van Swanenburgha, který ho seznámil s italskými vlivy. V roce 1624 odešel do Amsterdamu k Pieteru Lastmanovi, specialistovi na biblické a mytologické scény. Po třech letech se vrátil do Leidenu, kde si založil vlastní ateliér společně s Janem Lievensem a Gerritem Douem. Zde se zaměřil na portréty starců a biblické motivy – témata, která ho fascinovala.
Mezi lety 1631 a 1632 se definitivně přestěhoval do Amsterdamu. Zde rychle nabyl slávy díky Anatomii doktora Tulpa z roku 1632, prvním obrazu, pod který se podepsal jako Rembrandt. Pracoval pro obchodníka s uměním Hendricka van Uylenburgha a během jednoho roku namaloval přibližně dvacet portrétů.
Nešťastný rodinný život
V roce 1634 se oženil se Saskií van Uylenburghovou, neteří svého zaměstnavatele. Jejich manželství přineslo bohatství a slávu, ale i tragédie – ze čtyř dětí přežil jen syn Titus, narozen v roce 1641. Saskia zemřela v roce 1642.
Rembrandtova technika je dodnes naprosto jedinečná. Mistrem šerosvitu, techniky hraní se světlem, se stal díky vlivu Caravaggia, jehož díla však nikdy nespatřil na vlastní oči – stačily mu holandské kopie. Rád používal techniku impasto, pracoval s hustými nánosy olovnaté běloby a běžně využil techniku škrábání štětcem pro texturu v obraze. Namaloval přibližně 350 obrazů, 300 leptů a přes 2000 kreseb. Specializoval se na portréty, včetně více než 50 autoportrétů, biblické scény, mytologii a skupinové portréty.
Vrchol jeho slávy přišel ve 40. letech 17. století s obrazem Noční hlídka z roku 1642, objednanou amsterdamskou střeleckou gildou. Osobní život však nebyl tak idylický. V roce 1656 vyhlásil bankrot, musel prodat sbírku umění i svůj dům. Přesto až do smrti 4. října 1669 v Amsterdamu tvořil díla a ovlivňoval mnohé žáky.
Rembrandt je považován za největšího malíře holandského zlatého věku. Psychologická hloubka jeho obrazů, schopnost zachytit lidské emoce a inovativní použití světla ovlivnily celé generace umělců od Eugèna Delacroixe až po modernisty.
Hodnota objevu
Přesná tržní hodnota obrazu není veřejně známa, protože dílo zůstává v soukromých rukou a je zapůjčeno muzeu. Experti však hovoří o milionech eur. Rekordní aukční cena za Rembrandtův obraz činí 20 milionů britských liber (přes 600 milionů korun) z roku 2009. Tento kus z roku 1633, kdy byl umělec teprve 27letý, představuje vzácný příklad jeho rané tvorby, a tudíž je vcelku pravděpodobné, že jeho hodnota bude ještě vyšší.
Pro nizozemskou kulturu je Rembrandt národním pokladem. Rijksmuseum, které vlastní největší sbírku Rembrandtových děl, nyní nabízí veřejnosti nový pohled na mistra, jehož tvorba definuje identitu zlatého věku – éry prosperity, obchodu a umělecké svobody v 17. století.
Dílo je v současnosti dlouhodobě zapůjčeno muzeu a od 4. března vystaveno veřejnosti.
