Komentář
Anthropic předminulý týden zveřejnil nový model umělé inteligence Mythos a Open AI následně model GPT-5.4-Cyber.
Anthropic svůj model nepublikoval veřejně, protože v kontrolovaném testování model autonomně objevil a zneužil tisíce dříve neznámých zranitelností napříč všemi hlavními operačními systémy, webovými prohlížeči, starším podnikovým softwarem a dokonce i desítky let starými kódovými bázemi. Jeho rychlost a kreativita údajně překonaly i špičkové lidské hackery z tzv. red teamu.
Americké ministerstvo financí dostalo interní varování, že by tento model mohl napadnout každý hlavní systém. Vysocí představitelé ministerstva financí a Federálního rezervního systému si předvolali generální ředitele největších bank v zemi do Washingtonu a varovali je, že vystavení finančního systému útokům založeným na umělé inteligenci se stalo existenčním. Bílý dům pak nařídil federálním agenturám, aby model začaly používat. Athropic přidělil zabezpečený přístup v rámci projektu Glasswing zhruba čtyřiceti americkým organizacím a firmám včetně amerických federálních agentur. Dá se tak předpokládat, že spor Pentagonu s Anthropicem ohledně tzv. rizika dodavatelského řetězce se potichu vytratí, protože Anthropic má znovu místo u jednacího stolu.
Tento nový model tedy výrazně vyniká v oblasti kybernetické bezpečnosti. Pokud si vzpomeneme na slova šéfa Anthropicu Amodeie, že někteří inženýři v Anthropicu přestali psát kód úplně a píše ho AI, tak je zajímavá další informace, že ty výrazné schopnosti v oblasti kyberbezpečnosti údajně nebyly do modelu záměrně natrénovány, ale vznikly jako důsledek obecného zlepšení v oblasti kódu.
V minulém týdnu pak společnost OpenAI odpověděla vlastním modelem GPT-5.4-Cyber. Jedná se o model, kvůli kterému Open AI ukončila svůj video model Sora i přesto, že měla velkou dohodu se společností Walt Disney Company na cca miliardu dolarů. Dle informací je to záměrně „odbrzděný“ model pro kyberbezpečnost a stejně jako Anthropic model nenabídla veřejnosti, ale minulý týden zahájila briefingy s bezpečnostními experty z aliance Five Eyes, kam kromě USA patří Velká Británie, Austrálie, Kanada, Nový Zéland – a v úterý uspořádala ve Washingtonu akci pro přibližně 50 odborníků na kybernetickou obranu z celé federální vlády, aby model představila.
Představme si dva typy expertů. První mi o problému řekne a popíše rizika, vysvětlí principy, poradí, na co si dát pozor. Ten druhý vezme systém, rozebere ho zevnitř, vrátí se a řekne mi – tady je chyba, takhle vzniká, takhle ji někdo zneužije. Nové modely typu Mythos nebo GPT-5.4-Cyber jsou tím druhým expertem, jenže pracují rychlostí, které člověk nemůže konkurovat.
Neprocházejí kódy sotfwarů krok za krokem jako člověk u obrazovky. Prohledají tisíce vstupních bodů najednou, hledají ne jednotlivé chyby, ale řetězce slabin, které se dají spojit do funkčního útoku. A nepotřebují zdrojový kód jako doposud, dokážou vzít hotový program, rozebrat ho zpět na logiku a najít v něm slabiny, aniž by viděly jediný řádek originálu.
Klíčové u obou je, že tohle nikdo explicitně neprogramoval. Tyto schopnosti vznikly jako vedlejší produkt obecného zlepšení, lepšího kódu, lepšího uvažování, větší autonomie AI. Což je samo o sobě znepokojivé, nikdo přesně nepředpovídal, co nový model umí, dokud to nezačal dělat.
Ale teď se oprostíme od detailů a vrátíme se zpět ke geopolitice a strategii. Všimněme si jedné zásadní věci, pevninská Evropa v tom výčtu není. Přistupuje se k ní jako ke komerčnímu zákazníkovi, nikoli jako k bezpečnostnímu partnerovi. To je první věc, kterou je třeba říct bez příkras, Evropa není u stolu a v téhle situaci se její hlavní politický mainstream ještě americké administrativě posmívá nebo se politicky staví do opozice.
A další věc je ještě důležitější. Pokud tyto schopnosti nyní existují u Anthropicu a OpenAI, pak analogické schopnosti existují nebo v dohledné době budou existovat u čínských protějšků. Technologická logika je symetrická. Čína investuje do AI v tempu srovnatelném s USA, má přístup k podobným architekturám, má státní podporu bez regulačních zábran, jen o tom moc nemluví až do chvíle, než se to už nedá utajit. Představa, že výhoda amerických firem je strukturálně trvalá, je iluze.
To znamená, že Evropa čelí situaci, ve které má proti sobě potenciálně dvě strany disponující nástroji schopnými systematicky prohledávat kritickou infrastrukturu, energetické sítě, nemocnice, vodárenské systémy, logistiku (a armádu včetně rozvědek) v tempu a hloubce, která dosud neexistovala. A sama nemá nic srovnatelného. Nemá firmu, která by mohla tutéž práci dělat pro obranu vlastních systémů. Nemá ani přístup k nástrojům, které mají její spojenci. Největší riziko není, že někdo Evropu jednoho dne spektakulárně hackne. Riziko je to, že ji tiše a systematicky předběhnou ve všech vrstvách najednou – v ekonomice, v bezpečnosti, v rychlosti rozhodování, a ona si to zřejmě ani neuvědomí.
Čelí nyní totiž třem souběžným procesům, které se navzájem zesilují. V ekonomice může jít o systematický transfer hodnoty tak, že evropské firmy investují do vývoje technologií a nástroje jako Mythos nebo GPT-5.4-Cyber či jejich čínské protějšky dokážou tento vývoj analyzovat, rozebrat a napodobit v tempu, které mění poměr mezi tím, kdo inovuje, a tím, kdo monetizuje. To není spekulace o budoucnosti, je to zrychlení trendu, který běží roky, protože Evropa je již nyní prakticky závislá na americké cloudové infrastruktuře.
V bezpečnosti se mění základní asymetrie mezi útočníkem a obráncem. Útočník vždy potřeboval méně zdrojů než obránce. Hledá jednu díru, obránce musí záplatovat vše. Nové modely tuto asymetrii násobí – útočník potřebuje hodiny, obránce týdny. Výsledkem není dramatický kolaps infrastruktury, ale permanentní šum krizí – výpadky, úniky dat, rostoucí náklady na pojištění a obnovu atd.
V politické rovině jsou tyto nástroje multiplikátorem dezinformačního tlaku. Cílené ovlivňování konkrétních skupin, testování narativů v reálném čase, adaptace obsahu podle reakcí publika, to vše fungovalo už předtím. Teď se to zrychluje a zpřesňuje. A pokud obdobné nástroje paralelně vyvíjí Čína, pak Evropa není hráčem v tomto prostoru, ale pouze objektem. Nemůže se spoléhat na vlastní kapacity, protože neexistují a ani na obzoru neexistuje evropský ekvivalent.
Největší smutnou ironií je, že Evropa se v posledních letech místo masivních investicí do technologické infrastruktury, energetických zdrojů a soběstačnosti intenzivně zabývala regulací umělé inteligence, debatovala o transparentnosti, o právech uživatelů, o odpovědnosti algoritmů. Dále je až skoro k pláči, že zatímco Evropě ujížděl vlak, investovala hlavně do snižování emisí CO2 v ekonomice, aniž by měla energetické suroviny pro technologie, které prosazuje. Investovala do elektromobility bez vlastního lithia, kobaltu a zpracovatelských kapacit. Do sítě regulací a neziskových struktur, které předpokládaly růžový svět bez geopolitické soutěže.
Výsledkem je situace, kdy Evropa vstupuje do nejostřejší technologické a bezpečnostní soutěže v moderních dějinách bez vlastní AI, bez výpočetní suverenity, bez průmyslové robotiky zítřka a s ekologickou politikou navrženou pro jinou epochu. Máme alespoň vlaječky?
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
