Když se svět ocitne v krizi, trendy v textech písní vyprávějí překvapivý příběh.
Již půl století ve společnosti narůstá stres a negativita, což se odráží i v písních, které obsazují přední příčky amerických hitparád.
Studie publikovaná v časopise Scientific Reports tento posun přímo zachytila. Výzkumníci analyzovali více než 20 000 skladeb z žebříčku Billboard Hot 100 z let 1973 až 2023 a pomocí algoritmů pro zpracování přirozeného jazyka sledovali vývoj textů. Zjistili trvalý nárůst výrazů spojených se stresem a negativních emocí, a zároveň pokles textové komplexnosti.
„Hudba zrcadlí emocionální klima společnosti,“ sdělil deníku Epoch Times Dr. Maurício Martins, korespondující autor studie. „Trvalý nárůst jazyka spojeného se stresem, který jsme pozorovali v průběhu pěti desetiletí, odpovídá reálnému nárůstu napětí a psychických potíží ve světě.“
Jak se hudba změnila
Vědci měřili stres a negativitu v textech počítáním četnosti výskytu určitých typů slov. K tomuto účelu vytvořili seznam 270 výrazů „spojených se stresem“, které vyškolení hodnotitelé vybrali jako signály situací, jež působí zdrcujícím dojmem nebo je těžké se s nimi vyrovnat.
Tato slova zahrnují výrazy spojené s tlakem nebo hrozbou (útok, krize, panika), emocionálním vypětím (úzkostný, frustrovaný, vyhoření), fyzickými příznaky stresu (nespavost, únava, bolest) a extrémnějšími či negativními pojmy (katastrofa, selhání, zničený).
Sledováním toho, jak často se tato slova v písni objevovala, mohli výzkumníci odhadnout, jak „stresující“ její texty jsou.
„Během posledních 50 let se v textech prokazatelně zvýšil podíl výrazů spojených se stresem a negativitou,“ konstatoval Martins.
Hudba však pocity lidí pouze neodráží – pomáhá jim se s nimi také vyrovnávat.
„Lidé hudbu vědomě využívají k regulaci svých emocí – aby se uklidnili, povzbudili, nebo dokonce aby našli útěchu při rozchodu,“ vysvětlil Martins.
James Anthony, hudebník a producent, uvedl pro Epoch Times, že dříve psal písně především jako terapii, únik a kanál pro uvolnění emocí. Například ve své písni „Pressure“ (Tlak) napsal: „Tato osamělá cesta, kterou si volím, tyto bitvy, které prohrávám“ – čímž vyjádřil tlak a tíhu, kterou pociťoval v mládí.
Z pohledu posluchače Anthony poznamenal, že při poslechu písní, které zrcadlí jeho vlastní pocity, má dojem, že mu někdo „rozumí“ a „naslouchá“.
Výzkumy jeho pocity potvrzují. Podle studie z roku 2011 zveřejněné v Empirical Musicology Review a studie z roku 2015 v Frontiers in Human Neuroscience může poslech smutných písní lidem někdy pomoci reflektovat minulé události, čímž přináší psychologické výhody, jako je regulace nálady a emocionální útěcha. Jindy si lidé mohou jednoduše užívat estetiku smutných skladeb a odpoutat se od svého aktuálního trápení.
Poslech smutné hudby se však může někdy obrátit proti posluchači – zejména u lidí se sklonem k ruminaci, tedy tendenci uvíznout v opakujících se cyklech negativního myšlení, což úzce souvisí s depresí.
Ačkoliv není jasné, zda nárůst duševních potíží formuje hudební trendy, nebo zda rostoucí popularita negativní hudby k těmto vzorcům přispívá, odborníci naznačují, že tyto jevy mohou být vzájemně propojeny.
Lidé, kteří prožívají deprese a úzkosti, bývají častěji přitahováni k hudbě, která vyjadřuje jejich aktuální pocity, vysvětlila deníku Epoch Times Sandra Garridová, oceňovaná vědecká pracovnice z Psychologické fakulty Sydneyské univerzity.
Zároveň je však hudba hluboce osobní záležitostí.
Alan Harvey, neurovědec, hudebník a emeritní profesor na Západoaustralské univerzitě, sdělil Epoch Times, že rozsáhlý výzkum zdůrazňuje nesoulad mezi emocemi vyjádřenými hudebníky a tím, jak si je vykládají posluchači. Člověk může poslouchat skladbu zamýšlenou jako radostnou, ale místo toho mu může připadat smutná, energizující nebo nudná – což ukazuje na vysokou subjektivitu hudební interpretace.
Zároveň jsou „emocionální vzpomínky spojené s hudbou hluboce vryty do mozku,“ podotkla Garridová. „Traumatické vzpomínky mohou být někdy aktivovány velmi přímo hudbou, se kterou má daná osoba negativní asociaci. Jednoduše nemůžete předpovědět, jaká poselství nebo vzpomínky má každý člověk s konkrétními písněmi spojeny.“
Vedle nárůstu negativních textů v žebříčku Billboard Hot 100 za posledních pět desetiletí se texty staly také jednoduššími.
Garridová naznačuje, že tento trend může odrážet způsob, jakým se posluchači vyrovnávají se stále více zahlcujícím prostředím.
„Ve velmi hlučném a chaotickém světě může i někdo, kdo si obvykle užívá složitost, preferovat něco jednoduššího,“ prohlásila. „Dnes jsme natolik přetíženi informacemi, že náš nervový systém je již vyčerpán.“
Na základě vlastní zkušenosti dodala, že její tolerance ke složitým textům klesla a dnes dává přednost hudbě bez nich.
Zvrat během krize
Lidé se k temnější hudbě obracejí z mnoha důvodů a mohlo by se zdát intuitivní, že společenské krize nás po této cestě posunou ještě dál.
Nicméně zatímco výzkumníci ve studii Scientific Reports očekávali, že se posluchači během pandemie covidu-19 budou přiklánět k písním odrážejícím zvýšený stres a úzkost, hitparády ukázaly něco jiného.
Po vypuknutí pandemie začaly v žebříčku Billboard Hot 100 stoupat písně s pozitivnějším obsahem a komplexnějšími texty.
„Lidé využívají hudbu jako nástroj emocionální seberegulace nebo úniku, nikoliv pouze jako zrcadlo toho, jak se již cítí. Na kolektivní úrovni se zdá, že populární hudba podporuje emocionální zvládání situace během velkého společenského stresu,“ vysvětlil Martins.
Během pandemie, kdy byl konec v nedohlednu a média chrlila negativní zprávy, hledalo mnoho lidí pozitivnější výhled. Anthony naznačil, že hudba mohla tuto potřebu naplnit a nabídnout kontrast k všudypřítomnému pesimismu.
Tento trend navíc nebyl pozorován pouze během covidu-19. Martins poznamenal, že podobná studie byla zveřejněna loni na základě japonských textů písní. „Navzdory odlišným metodám se jejich zjištění shodovala s našimi: Velké katastrofy vedly k pozitivnějším textovým trendům, což naznačuje, že hudba může fungovat jako mechanismus kolektivního zvládání krize, který odráží pocit sociální jednoty tváří v tvář nepřízni osudu,“ uvedl.
„Díky tomu lidé pocítí, že nejsou sami. Hudba umožňuje sdílet zkušenosti jedinečným způsobem,“ dodal Harvey.
Pro ty, kteří kvůli nemoci neztratili své blízké, byla jednou z nejcitelnějších ztrát během pandemie ztráta sociálních vazeb. Mnoho lidí se podle Garridové cíleně snažilo najít věci, které by jim pomohly nejen se cítit lépe, ale také se propojit s ostatními.
Harvey i Garridová připomněli případy, kdy lidé během lockdownu společně zpívali z balkonů, například v Barceloně nebo po celé Itálii. Garridová se také podělila o svou zkušenost s účastí ve virtuálním sboru. „Bylo tak dojemné vidět své kolegy, jak prostřednictvím písně sdílejí své upřímné emoce,“ uvedla. „Vidět nás všechny pohromadě na tom videu byl zvláštní způsob, jak pocítit sounáležitost v době, kdy jsme se nemohli setkat osobně.“
Odpovědnost
Hudba je víc než jen kanál pro sebevyjádření – nese s sebou i odpovědnost.
Posluchači mohou těžit z toho, že budou k výběru hudby přistupovat všímavě. To, jakou hudbu si člověk vybírá a jak s ní pracuje, může mít zásadní význam.
Umělci by zase měli zvažovat poselství, která předávají. „Mám pocit, že autoři písní a umělci mají skutečnou odpovědnost zajistit, aby jejich sdělení zlepšovalo duševní zdraví lidí, i když je jejich téma obtížné,“ zdůraznila Garridová.
„Teď se snažím psát pozitivnější věci. Ve světě se toho děje tolik a šíří se tolik negativity,“ podotkl Anthony. „Chtěl bych, aby moje hudba byla emocionální úlevou.“
–ete–
