Oznámení Pentagonu z 1. května o stažení 5 000 amerických vojáků z Německa zapadá do dlouhodobějšího trendu přesunu amerických sil, sdělili experti deníku Epoch Times.
Rozhodnutí přišlo několik dní poté, co německý kancléř Friedrich Merz ostře kritizoval přístup Washingtonu k válce proti Íránu a prohlásil, že Teherán Spojené státy „ponižuje“.
Rozhodnutí s předchozími souvislostmi
Mluvčí Pentagonu Sean Parnell uvedl, že stahování bude dokončeno během šesti až 12 měsíců a navazuje na přezkum rozmístění amerických sil v Evropě.
Škrty znamenají zrušení jedné armádní brigády a ruší plán z Bidenovy éry, schválený na summitu NATO ve Washingtonu v roce 2024, podle něhož měl být v Německu rozmístěn prapor konvenčních raket dlouhého doletu.
Na evropském kontinentu zůstává přibližně 85 000 amerických vojáků. Podle představitelů je cílem přesunout vojenské prostředky do indo-pacifického regionu a na západní polokouli.
Rozhodnutí navazuje na loňské stažení americké bojové brigády z Rumunska. Americký prezident Donald Trump naznačil, že podobné omezení by se mohlo týkat také Španělska a Itálie.
Již první Trumpova administrativa připravila v roce 2020 plán na stažení téměř 12 000 vojáků z Německa a tento krok tehdy prezentovala jako strategické přeskupení sil i sankci za to, že Berlín neplní závazky NATO v oblasti obranných výdajů. Prezident Joe Biden toto stahování v roce 2021 zastavil.
„Debata o stažení amerických vojáků z Německa není nová,“ řekl deníku Epoch Times německý historik a profesor německé civilizace na Lotrinské univerzitě Ulrich Pfeil.
„Donald Trump využil příležitosti, protože ho podráždily výroky Friedricha Merze, ale tato otázka zdaleka není nová.“
Co změní 5 000 vojáků
Pfeil pro Epoch Times uvedl, že oněch 5 000 vojáků je z pozemní pěchoty, „kterou moderní armády potřebují méně, protože války se dnes vedou pomocí dronů a raket“. Berlín podle něj nepovažuje škrty za katastrofální, upozorňuje však na logistické důsledky.
„Letecká základna Ramstein slouží jako centrum amerických operací na Blízkém východě, zatímco [americká armádní posádka] Stuttgart dohlíží na mise po celé Africe,“ dodává.
„Nejcitlivější otázkou je podle mého názoru Trumpův plán zastavit rozmístění raket dlouhého doletu v Německu,“ poznamenává Pfeil.
Berlín považuje tyto zbraně za klíčové pro odstrašení v případě ruského útoku na Litvu, kde Bundeswehr začátkem letošního roku rozmístil brigádu čítající více než 1 000 vojáků.
Přeorientování směrem k Asii
Henri Ménudier, odborník na poválečné Německo a emeritní profesor pařížské univerzity Sorbonne Nouvelle, vysvětluje pro Epoch Times, že tento krok odráží jak aktuální spor, tak dlouhodobější strategický posun.
„Americká zahraniční politika se přesouvá směrem k Asii – na úkor Evropy,“ poznamenává.
Trumpovo poselství evropským metropolím podle něj zní: „Braňte se sami. Úplně vás neopustíme, ale budete muset nést větší část zátěže, abychom se mohli soustředit na Asii.“
Válka s Íránem a její důsledky
Oba odborníci uvedli, že Merz, který je ve funkci od května 2025, otázku Íránu nezvládl.
„Bylo krajně neprozíravé, že Merz učinil takové výroky,“ podotýká Ménudier.
„Je kancléřem už rok a měl by ze svých kontaktů s Trumpem vědět, jak rychle a razantně prezident reaguje.“
Pfeil přirovnává kancléřovy výroky k tomu, čemu tenisté říkají „nevynucené chyby“. „Merz se ne vždy ovládá a některé jeho výroky pak vyžadují dodatečné kroky ke zmírnění škod.“
Německý historik dodává, že bez ohledu na kancléřovy záměry německá poválečná ústava zemi zakazuje vést útočnou válku. „Německá armáda smí pouze bránit Německo,“ říká německý historik.
V Berlíně se od 1. května snaží situaci uklidnit.
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul uvedl, že se o této záležitosti jedná v rámci struktur NATO „v duchu důvěry“. Němečtí představitelé zároveň sdělili, že letecká základna Ramstein ani americké armádní posádky ve Stuttgartu, tedy hlavní americká centra v zemi, nebudou změnami dotčeny.
Americký kongresman Don Bacon (republikán), bývalý brigádní generál letectva, prohlásil, že rozhodnutí oslabuje NATO, těší Rusko a představuje „unáhlenou reakci“.
Další zákonodárci z obou politických stran vyjádřili obavy ohledně odstrašení. Trumpova administrativa uvedla, že vojenské rozmístění Spojených států v Evropě musí být přizpůsobeno současným strategickým prioritám.
Obnovená debata o evropské obraně
Kancléřovo souběžné prohlášení, že Německo do konce desetiletí vybuduje „nejsilnější konvenční armádu v Evropě“, se mezi odborníky setkalo se skepsí.
„Představa největší armády v Evropě mi připadá riskantní,“ říká Pfeil. „Také Poláci vyvíjejí značné úsilí a největší armádou na kontinentu je ve skutečnosti ukrajinská armáda.“
Ménudier dodává: „Je to prohlášení.“
„Zda se skutečně promění v činy, tím jsem si mnohem méně jistý. Jde o typ velkých prohlášení, kterých se média ráda chytí a která dobře rezonují ve veřejné debatě, aniž by existovala záruka, že budou skutečně naplněna.“
První nejistota podle odborníka souvisí s tím, jak dlouho Merz ve funkci vydrží. Po roce v úřadu je lídr Křesťanskodemokratické unie „v současnosti nejnepopulárnějším kancléřem od roku 1949“.
Podle nedávného průzkumu agentury Forsa uvedlo pouze 13 procent Němců, že jsou s výkonem Merze spokojeni, zatímco 85 procent vyjádřilo nespokojenost. Obecněji řečeno jen 11 procent schvaluje výkon vlády jako celku, zatímco 87 procent jej hodnotí negativně.
Ménudier poukazuje na strukturální nevýhodu. Merz přišel do kancléřského úřadu bez předchozích vládních zkušeností a „vládnutí není v Německu jednoduchý úkol vzhledem k tomu, jak silně moc závisí na politických stranách, spolkových zemích a ústavním soudu“, konstatuje.
Situaci dále komplikuje vládní koalice mezi Křesťanskodemokratickou unií a Sociálnědemokratickou stranou.
„Neshody jsou natolik výrazné, že se lidé ptají, zda tato koalice vůbec vydrží čtyři roky,“ podotýká Ménudier.
Kolaps před uplynutím tří let je podle jeho slov „možný, a dokonce pravděpodobný“.
Oba odborníci však uvedli, že omezení americké přítomnosti pravděpodobně urychlí debatu o investicích do evropské obrany, po nichž opakovaně volaly různé americké administrativy.
„Evropská unie si postupně uvědomuje svou závislost na Spojených státech a zároveň i nutnost tuto závislost snížit,“ uzavírá Ménudier.
–ete–
