Analýza zpráv
Pobírají sociální dávky a jezdí v Rolls-Roycech. Přepadají obchody a muzea, ničí německé kulturní dědictví, podvádějí staré lidi, napadají policisty a pohrdají liberální německou společností, do níž se přistěhovali – arabské, kurdské a romské klany. Nejsou to předsudky. Jsou to fakta z policejních a mediálních zpráv.
Neuplyne snad ani týden, aby se v Německu neobjevily zprávy o takzvané klanové kriminalitě. Tato forma zločinnosti narůstá. Nejnovější rozruch vyvolal článek v deníku Bild z 21. května: „Skandál ve věznici Euskirchen: Šéfa klanu zachytil radar v Rolls-Royci, když měl být ve vězení“.
Arabským, tureckým, kurdským a romským klanům se často vyčítá, že pro své takzvané rozvětvené rodiny čítající stovky, někdy i tisíce osob pobírají sociální dávky, ale jezdí v luxusních limuzínách a vlastní vily v drahých rezidenčních čtvrtích.
Romové: klan Goman
„Klan Goman“ je označení pro romskou rozvětvenou rodinu původem z východní Evropy, která žije mimo jiné v Německu, zejména v Leverkusenu. Toto jméno zaměstnává už desítky let řadu soudů v Německu, uvedl 22. května dále deník Bild. Michael Goman čelí obvinění z podvodů s koberci a takzvané metody falešného vnuka, v rámci které měl připravit staré lidi o miliony.
Šéf klanu Goman žije se svou „rozvětvenou rodinou“ v okázalém luxusu. Doma má zlaté kliky, uvedla před rokem televize Spiegel TV. Přesto Goman a jeho příbuzní vždy pobírali sociální dávky, čímž se potenciálně dopustili zneužívání sociálního systému.
V roce 2019 odsoudil Zemský soud v Kolíně nad Rýnem Gomana za obchodní podvody k osmi letům vězení.
Arabské klany
Podle deníku Berliner Morgenpost patří vedle Severního Porýní-Vestfálska, Brém a Dolního Saska „Berlín bezpochyby k velkým centrům klanů v Německu“. Zejména čtvrť Neukölln je podle listu „považována za území především kurdských a arabských rozvětvených rodin, jejichž členové se díky zločinu často dostali k bohatství, moci a vlivu“.
Mnohé rodiny pocházejí z Libanonu. Tamní občanská válka v letech 1975 až 1990 přiměla mnoho lidí k útěku do Německa. Přestože členové těchto klanů byli kriminálně aktivní už tam, kritici podle listu vnímají jejich „příklon ke zločinu jako důsledek chybné německé integrační politiky“.
„Od velkých migračních vln od roku 2015“ k nim přibývají novější klany z Čečenska, Afghánistánu a Sýrie.
Syřané: nová klanová kriminalita
Saský Zemský kriminální úřad 22. dubna oznámil, že policie „v rámci boje proti klanové kriminalitě“ provedla rozsáhlou razii v osmi spolkových zemích.
Pětice podezřelých, všichni Syřané, měla způsobit škodu ve výši zhruba 1,7 milionu eur. Jde o daňové úniky a kšeftování s kradeným zbožím. Celkem policie prohledala 52 nemovitostí. Podle sdělení úřadu však zatkla pouze jednoho člověka.
Libanonci: klan Remmo
Remmo je v Německu zřejmě nejznámějším klanem. Jeho četní členové byli v posledních 25 letech identifikováni jako pachatelé dopouštějící se opakovaně závažné trestné činnosti. Původně pocházel z jihovýchodní Anatolie a zhruba 500 až 1 000 členů rodiny se přes Libanon přistěhovalo do Německa, uvedl v roce 2020 magazín Spiegel.
Článek rovněž zmiňuje, že v roce 2017 „jeden státní zástupce připsal jejich klanu více než 1 000 trestných činů – převážně vloupání a krádeží – se škodou přesahující 28 milionů eur“. Poprvé na sebe klan Remmo upozornil v roce 1992, kdy dva jeho členové v Berlíně zastřelili jugoslávského hostinského.
V říjnu 2008 tehdy devatenáctiletý Ibrahim Remmo srazil v BMW na berlínském Potsdamer Platz důchodce a z místa nehody ujel. Důchodce zemřel. O dva měsíce později se se svým bratrem Bilalem vloupal do drogerie. Při následném policejním pronásledování oba bratři narazili autem do stromu a zemřeli.
„Pohřeb připomínal pohřeb prominentní osobnosti: pachatelé z Neuköllnu, přátelé klanu ze Schönebergu, sérioví lupiči z Weddingu,“ připomněl v roce 2018 tento případ deník Tagesspiegel.
Četní členové klanu Remmo byli v posledních 25 letech obžalováni kvůli těžkému ublížení na zdraví policistů, kvůli obchodu s drogami, vydírání prostřednictvím „výpalného“, loupeži, přepadení převozu peněz, praní peněz, kšeftování s kradeným zbožím, nedovolenému držení zbraní a obchodování se zbraněmi i terorizování svého sousedství.
„Mistři zloději“ v muzeu
To vše však ve srovnání s krádežemi století působí jako maličkosti. První obrovskou krádež provedl Tofic Remmo. V roce 2014 se vloupal do spořitelny v berlínském Mariendorfu a odcizil více než 9 milionů eur.
V berlínském Bodeho muzeu byla 27. března 2017 ukradena stokilogramová zlatá mince „Big Maple Leaf“, jejíž samotná hodnota kovu činila téměř 4 miliony eur. Policie dopadla čtyři podezřelé, tři z nich byli Remmové. Mince se dodnes nenašla. Pachatelé byli v červenci 2021 odsouzeni k trestům odnětí svobody a k zaplacení 3,3 milionu eur.
Klan to však neodradilo od toho, aby v listopadu 2019 spáchal ještě větší loupež v drážďanské „Zelené klenbě“ Rezidenčního zámku. Ze Státní umělecké sbírky odcizili části tří historických šperkových souprav z doby Augusta Silného, jejichž hodnotu odhadovali odborníci na umění přinejmenším na stovky milionů až 1 miliardu eur.
Pět členů rodiny Remmo, kteří mají všichni německé občanství, bylo zatčeno a v květnu 2023 odsouzeno ke čtyřem až šesti letům vězení. Jeden z pachatelů se podílel také na loupeži v Bodeho muzeu a podle deníku Sächsische Zeitung si sám říká „mistr zloděj“.
Palestinci: Abou-Chaker
Velké proslulosti dosáhl také palestinský klan Abou-Chaker, především v souvislosti s rapperem Bushidem, jehož skutečné jméno je Anis Mohamed Youssef Ferchichi.
Nejprve v roce 2004 založil šéf klanu Arafat Abou-Chaker společně s Bushidem hudební vydavatelství. V roce 2007 se Arafat stal také rapperovým manažerem. V roce 2018 se jejich cesty rozešly a začal mezi nimi právní spor, který teprve v lednu letošního roku vedl k prozatím poslednímu rozsudku mezi Bushidem a Abou-Chakerem. Arafat musí někdejšímu rapperovi zaplatit 1,78 milionu eur. Kdyby šlo jen o tento příběh, nešlo by o klanovou kriminalitu.
Také rozvětvená rodina Abou-Chaker se však během libanonské občanské války přestěhovala do Západního Berlína. Řada jejích členů se brzy dostala do hledáčku policie, a to kvůli vydírání prostřednictvím „výpalného“, obchodu s drogami a zbraněmi, praní peněz, loupežným přepadením, krádežím, kuplířství a vysokému počtu trestných činů ublížení na zdraví.
Arafat Abou-Chaker se na veřejnosti rád staví do role „oběti“. Například 22. května poskytl podcasterovi Benu Berndtovi rozsáhlý rozhovor a tvrdil: „Stát je největší klan.“
Klan Abou-Chaker vyvolává v Berlíně téměř každý měsíc rozsáhlé policejní zásahy, například 19. dubna. Titulek článku v deníku Bild zněl „Velký policejní zásah: klanová rvačka po boxerském zápase v Berlíně“ a informoval o veřejně odehrané potyčce klanu Abou-Chaker s klanem Miri.
Kurdové: klan Miri
Podle deníku Berliner Morgenpost přišel klan Miri – kurdského původu – do Německa rovněž v důsledku libanonské války. Kromě Berlína působí především v Dolním Sasku.
Šéf klanu Ibrahim Miri se dostal do titulků, když se po svém vyhoštění v roce 2019 vrátil do Německa a požádal o azyl navzdory sedmiletému zákazu vstupu, informoval tehdy Deutschlandfunk.
Kolínská rozhlasová stanice dále uvedla: „Miri je hlavou rozvětvené rodiny, z níž se už několik stovek členů ocitlo v hledáčku justice. Byl šéfem zakázaného motorkářského klubu Mongols, je spojován s vydíráním, obchodem se zbraněmi a dalšími delikty. V roce 2014 byl odsouzen k šesti letům vězení za organizovaný obchod s drogami. Před rokem byl podmínečně propuštěn.“
Před třemi lety informovala Tagesschau o dalším členovi klanu, Heisemu Mirim: „Jeho případ je považován za exemplární,“ píše se v článku. „Sedmnáct státních zastupitelství vyhlásilo v průběhu let pátrání po muži, který v Německu vystupoval pod četnými falešnými jmény.“
Je podezřelý, že v roce 2009 na objednávku své rodiny spáchal u Brém takzvanou vraždu ze cti. Poté zmizel do Turecka. Turecké policii se ho však údajně třikrát nepodařilo zatknout. Žádosti Německa o právní pomoc zůstaly ze strany Turecka bez odpovědi. Podle Tagesschau je Turecko „exilem pro klanové zločince“.
„Praotec klanové kriminality“: Al-Zayn
Do stejného profilu zapadá druhý kurdsko-libanonský klan Al-Zayn, nazývaný také El-Zein. Oba, klan Miri i klan Al-Zayn, spáchaly v roce 2014 velkou loupež v berlínském luxusním obchodním domě KaDeWe.
Za šéfa klanu je považovaný Mahmoud Al-Zayn. Po četných trestech odnětí svobody v roce 2021 neodcestoval do Libanonu, který uváděl jako zemi svého narození, ale odletěl do Turecka, náhle „vybaven tureckým pasem na své jméno zapsané v tureckém registru obyvatel“, informoval berlínský Tagesspiegel.
Koncem roku 2024 si u berlínského soudu vymohl opětovný vstup do Německa, přestože podle Tagesspiegelu bylo od roku 2005 proti šéfovi klanu vedeno 70 trestních řízení.
List dále uvedl: „El-Zein je do jisté míry praotcem klanové kriminality v Berlíně, v podsvětí měl velký vliv a moc. Zároveň symbolizuje desetiletí trvající selhání úřadů při zacházení s kriminálními členy klanů.“ Podle Berliner Morgenpost je klan Al-Zayn v Berlíně „jedním z největších“.
Jsou to Němci
„V čem spočívají potíže v boji proti klanům?“ položil si loni řečnickou otázku deník Morgenpost a odpověděl: „Členové klanů jsou zpravidla německými občany, které jednoduše nelze vyhostit. Mnozí další jsou navíc osoby bez státní příslušnosti, takže podle německého práva mohou být i jako odsouzení pachatelé trestných činů vyhoštěni pouze tehdy, pokud jim lze bez pochybností prokázat zemi, ze které pochází – což je v praxi sotva možné.“
Rheinische Post v Düsseldorfu zkoumal pozadí vzestupu klanové kriminality v Severním Porýní-Vestfálsku a před třemi lety dospěl k závěru: „Vzestup kriminálních arabských klanů“ začal s úpadkem Porúří. Se zavíráním dolů a hutí se mnoho lidí odstěhovalo. Celé „uliční bloky a byty náhle zůstaly prázdné“, uvedl list. Velké arabské „rodinné svazy“ je mohly koupit „za babku“ a nastěhovat se do nich.
Co je klan?
V srpnu 2023 tehdejší ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD) navrhla, aby se zakročilo proti „kriminálním rozvětveným rodinám“ a aby byli vyhošťováni i lidé, kteří se nedopustili trestného činu. FDP a Zelení to považovali za protiprávní. Unie CSU/CDU – dnes sama nesoucí vládní odpovědnost – označila Faeserové návrh za pokrytectví.
Zatímco v politice, u policie a v řadě médií se pojem „klanová kriminalita“ do značné míry vžil, Spiegel a Deutschlandfunk nyní upozorňují, že toto označení je sporné, protože podle kritiků by mohlo stigmatizovat a diskriminovat lidi s migračním původem pouze na základě jejich rodinné příslušnosti a původu.
Pod pojmem „klanová kriminalita“ podle definice Zemského kriminálního úřadu Severního Porýní-Vestfálska spadá mimo jiné následující: „páchání trestných činů určované snahou o zisk nebo moc za účasti více osob, přičemž je do páchání činu vědomě zahrnut společný rodinný nebo etnický původ jako spojující složka, která podporuje páchání činu nebo brání jeho objasnění“.
Pachatelům navíc chybí „akceptace německého právního nebo hodnotového řádu“. Podle Zemského kriminálního úřadu lze „vycházet z rodinně organizované spolupráce při provádění trestné činnosti, protože je páchána ve prospěch klanu“.
Vedle samotných trestných činů dochází ze strany klanů také k „obsazování veřejného prostoru“. Chybí respekt k policii a záchranným složkám. „Na rozdíl od struktur italské mafie v Německu mají členové klanové kriminality vždy sklon dávat své bohatství na odiv a provokovat majetkem,“ uvádí Zemský kriminální úřad.
–etg–
