Důrazem na symetrii, složitost a úžas propojil německý ilustrátor umění a vědu způsobem, jemuž se vyrovnal jen málokterý z jeho současníků.
Pro ty, kdo v přírodním světě hledají umění, je dílo Ernsta Haeckela mimořádně působivé. Jeho práce odhalují přírodu plnou symetrie a zvláštností, v níž je každý organismus zachycen s takovou pečlivostí a kompoziční elegancí, jaké dosáhl jen málokterý vědecký ilustrátor. Přestože se Haeckel celý život věnoval třídění a pojmenovávání přírody, jeho ilustrace jsou tak živé a stylizované, že zobrazené organismy jako by se vymykaly každé kategorii, do níž měly být zařazeny.
Pracoval podle přímého pozorování, často s pomocí mikroskopu, a během života vytvořil téměř tisíc vědeckých ilustrací. Mnohé z nich zachycovaly druhy, které sám jako první popsal. Jako německý vědec a ilustrátor zasvětil kariéru zachycení rozmanitosti a stavby života s neobvyklou intenzitou a přesností. Jeho kresby a malby organických forem jsou výjimečné zejména zdůrazněnou symetrií, spletitými detaily a promyšleným uspořádáním, které často odhaluje vzory působící zároveň vědecky i záměrně výtvarně.
Jeho nejslavnějším dílem je „Kunstformen der Natur“, soubor ilustrací původně vydaný v roce 1904. Dílo, známé také pod anglickým názvem „Art Forms in Nature“, zachycuje širokou škálu organismů v litografických a polotónových tiscích. Na rozdíl od většiny uměleckých sbírek tyto práce nevznikly jako samostatná umělecká díla. Měly se reprodukovat a široce šířit pro vzdělávací účely. Přesto je v nich patrný jasný výtvarný záměr. Od jemných květů po péřovité mechy jsou jednotlivé náměty pečlivě uspořádány tak, aby vynikla jejich vizuální krása i biologická harmonie.
Od životopisu k biologii
Haeckel byl vysoce vzdělaný a silně jej přitahovaly přírodní vědy, zejména mořská biologie. Tuto vášeň v něm probudily rané zkušenosti s pozorováním života v Severním moři. Narodil se v roce 1834 v Postupimi v Německu, tehdy v Prusku, a studoval na Berlínské univerzitě, kde ve 23 letech získal doktorát z medicíny. Klinická praxe jej však nenaplňovala, a proto se vrátil ke svému původnímu zájmu o přírodní svět. V roce 1861 dokončil disertační práci ze zoologie, čímž se definitivně vydal na celoživotní vědeckou dráhu zaměřenou na biologii a mořský život.
V roce 1862 se Ernst Haeckel oženil s Annou Setheovou – byl to radostný začátek právě ve chvíli, kdy se začínala upevňovat i jeho vědecká kariéra. Podle všeho šlo o skutečně šťastné manželství. O pouhých 18 měsíců později však tento život bez varování skončil. V roce 1864 Anna zemřela ve věku 29 let, právě v den Haeckelových 30. narozenin. Její smrt ho zcela zdrtila. Téměř úplně se stáhl do ústraní a v jednu chvíli zůstal několik dní upoután na lůžko ve stavu deliria.
Haeckel přetavil svůj zármutek do práce. Během návštěvy Nice našel krátký okamžik úlevy, když v přílivové tůni pozoroval medúzu. Uchvátil ho pohyb jejích chapadel, která „visela jako blond vlasové ozdoby princezny“. Poté, co ji pečlivě načrtl, pojmenoval tento druh Mitrocoma annae, tedy „Annina čelenka“, na památku své ženy. Toto propojení osobní ztráty a vědeckého studia se stalo jednou z určujících linií jeho práce a Haeckel si k medúzám vytvořil trvalou fascinaci.
Haeckelova práce dál stírala hranici mezi vědeckým pozorováním a výtvarným vyjádřením. Poté, co dokončil rozsáhlou dvousvazkovou studii medúz, postavil si v Jeně dům nazvaný Villa Medusa a vyzdobil jej motivy inspirovanými právě formami, které zkoumal. Jeho zármutek se projevil i ve způsobu, jakým pojmenovával druhy. Když narazil na další nápadný druh medúzy se složitě utvářenými chapadly, která dramaticky splývala za jejím zvonem, pojmenoval ji na Anninu památku Desmonema annasethe. Tato medúza, později známá jako Cyanea annasethe, se stala jedním z nejrozpoznatelnějších obrazů v „Kunstformen der Natur“. Její splývavá chapadla připomínající vlasy dodala jednomu z nejslavnějších děl vědecké ilustrace hluboce osobní rozměr.
Most mezi uměním a vědou
Jeho odkaz, podobně jako jeho obrazy, se vzpírá jednoduchému zařazení. Jako zoolog, mořský biolog a vědecký ilustrátor vytvořil dílo, které propojovalo umění a vědu způsobem, jemuž se vyrovnal jen málokterý z jeho současníků. „Kunstformen der Natur“ v průběhu let vyšlo mnohokrát znovu, přičemž novější vydání spojují vybrané obrazy se soubory ke stažení určenými pro využití v současném designu. Dosah tohoto díla se rozšířil daleko za hranice tištěných publikací a jeho motivy se objevují na komerčních výrobcích od plakátů po textilie. Takto široké šíření však obrazy často zbavilo jejich původního vědeckého a historického kontextu a proměnilo je v čistě dekorativní motivy.
Vliv knihy se však nikdy neomezoval pouze na vědu. Na počátku 20. století zanechalo její spojení pečlivého pozorování a vizuální krásy zřetelnou stopu v umění, architektuře i designu. Tento vliv se ukázal jako mimořádně trvalý a nejsilněji přetrvává ve výtvarném umění, kde Haeckelův způsob vidění přírodního světa dodnes ovlivňuje, jak jsou organické formy zobrazovány a chápány.
Jakým tématům z oblasti umění a kultury bychom se podle vás měli věnovat? Své nápady či podněty nám prosím posílejte na adresu namety@epochtimes.cz a pokračujte v každodenní dávce inspirace přihlášením k odběru newsletteru na www.epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
