Místopředseda KDU-ČSL a šéf poslaneckého mediálního výboru František Talíř v rozhovoru s Epoch Times promluvil o vývoji kolem vládního plánu na zrušení poplatků pro veřejnoprávní média. Ani po stažení zákona podle něj „boj“ nepřestává. Co naopak dle něj začíná, je éra nových lidovců. „Je potřeba mít zformulovanou vizi, co s Českou republikou budeme dělat, pokud budeme tváří vlády,“ uvedl.
Kvůli spoustě připomínkám se vláda rozhodla, že nebude prosazovat návrh ministra kultury Oty Klempíře (Motoristé) na změnu zákona o veřejnoprávních médiích. Financování plánuje upravit pomocí novely. Co si o tom myslíte?
Jsem velmi opatrný na to, abych říkal: „Super, vláda stáhla tady ten paskvil, tak máme vyhráno.“ Zdaleka ne. Je to jen nějaká dílčí epizoda příběhu, který se bude odehrávat další měsíce, roky. My jsme jako opozice ochotní o nějakých věcech diskutovat, třeba o formě poplatků, ale pro mě jako předsedu mediálního výboru, pro Nové lidovce je převod České televize a rozhlasu pod státní rozpočet červená linie, za kterou nepůjdeme. Zkrátka je to nepřípustné.
Poplatky tu máme jako bariéru mezi politiky a těmi institucemi. A když ta bariéra padne, vytvoříme prostředí, ve kterém politici budou moct na vedení médií tlačit. Respektive jim každý rok při sestavování rozpočtu vláda předá zprávu, jak spokojená je s konkrétními redaktory, pořady a tak dále. Takže boj pokračuje.
Klempířův návrh jste nazval paskvilem, co vám na něm kromě uvedení médií veřejné služby pod státní rozpočet, vadilo?
Jsem k němu velmi kritický ze dvou dalších důvodů. Jednak je to způsob, jakým ho Klempíř představil. V pátek totiž ředitelům České televize a Českého rozhlasu slíbil, že se s nimi k tématu setká. Což neudělal a návrh hned v úterý představil s tím, že takto bude vypadat. Tohle opravdu není věcná diskuze.
A slovo paskvil se používá kvůli neuvěřitelnému množství technických věcí, které nefungovaly a protiřečily si navzájem. Chyběly tam například kmitočty, takže po technické stránce vlastně byl neproveditelný, což kritizovalo i Ministerstvo průmyslu a obchodu. Nemám to doložené, ale podle mě musel zákon vznikat za pomoci umělé inteligence, protože by jej právník napsat prostě nemohl. Dále tam chyběla podpora tvorby pro neslyšící či podpora regionálního zpravodajství, které v případě Českého rozhlasu poslouchá přes milion lidí týdně.
To je Klempířův návrh. Pak je ve hře ještě novela místopředsedy Sněmovny Patrika Nachera (ANO), která má některé skupiny obyvatel od koncesionářských poplatků osvobodit do té doby, než je vládní kabinet kompletně zruší. Je to pro vás přijatelnější?
Mně zaprvé nedává smysl, proč s ním vůbec přichází, když říkají, že je to jen na chvilku, protože to celé zanedlouho převedou pod státní rozpočet. V návrhu Nachera je doslova napsáno, že ČT a ČRo dostanou stovky milionů méně než teď a zákon bude platit měsíc poté, co se prosadí. Nacher přitom na plénu medovým pohádkovým hlasem uklidňuje, že to nebude tak zlé a náběh bude postupný. Ale to je fakticky v rozporu s tím, co je v textu napsáno. Zkrátka to vidím jako dílčí útok na ta média, jak je destabilizovat. Přijít o stovky milionů není málo.
Obě média mají širokou škálu různých pořadů – myslíte si, že je nutné jich mít tolik? Pokud by se část škrtla, možná by se pak vešli do rozpočtu.
Pro kontext bych možná doplnil, že v České republice máme mimořádně vysokou platební morálku, co se koncesionářských poplatků týče, takže se rozpočty těchto médií plní lépe, než se očekává. Není proto sebemenší důvod měnit systém, který funguje desítky let.
Samozřejmě – Česká televize by nemusela točit pohádky, ale to je podle mě škoda i pro všechny navazující profese. Mimo jiné, jedna z institucí, které k zákonu podaly připomínky, byla Česká biskupská konference, která uvedla, že se televize díky výši rozpočtu může věnovat nekomerčním věcem, které by komerční platformy třeba neodvysílaly, včetně náboženského vysílání. Takže tahle témata by musela jít stranou, což by byla škoda. I sportovní práva jsou velmi drahá, ale nebyla by škoda, kdyby si celý národ musel za mistrovství ve fotbale či hokeji platit komerční stanice?
Vládní koalice změny mimo jiné odůvodňuje tím, že sedmnáct zemí EU veřejnoprávní média neplatí z poplatků. Jak se na to díváte?
Ano, v evropské sedmadvacítce má patnáct států nějakou formu platby ze státního rozpočtu, ale na druhou stranu mají velmi významné pojistky, kterým se z nějakého důvodu naše vláda brání. Pak jsou dva státy, které mají speciální daň – Finsko a Švédsko – a deset států má nějakou formu poplatku, včetně našich sousedů Rakouska, Německa nebo Polska. Poplatky nemají třeba Slováci, jejichž cestu bohužel kopírujeme. Když vládní koalice argumentuje tím, že většina zemí EU je platí ze státního rozpočtu, tak já jim říkám: „Super, většina zemí EU má euro, pojďme se inspirovat i v tom.“
Zmiňoval jste, že vláda odmítá ústavní pojistky, které mají v zemích s podobným systémem. Přiblížil byste, jaké pojistky by se mohly zavést, které by pro vás systém udělaly přijatelnější?
Teď se ve Sněmovně projednává ústavní zákon, který by zavedl kontrolu Českého rozhlasu ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu – s tím jsme v pohodě. Navrhli jsme ale, aby se novela doplnila o větu, že zákony týkající se médií veřejné služby budou muset projít jak Sněmovnou, tak Senátem a Senát nepůjde přehlasovat jako u jiných zákonů. To by byla velmi zajímavá pojistka. Z nějakého důvodu se tomu vládní koalice brání, přitom ekvivalenty téhle pojistky na západě fungují.
Zmiňoval jste, že jste jako opozice otevřeni o možnostech jiného financování médií diskutovat. Myslel jste, že bychom se v tuzemsku mohli inspirovat třeba finským modelem?
Ano, na výboru a ve Sněmovně často vyzýváme k dialogu. Koalici říkáme, že pokud chtějí poplatky rušit, tak ať se s námi jdou racionálně bavit o tom, jaké modely existují a fungují. Nechal jsem parlamentním institutem zpracovat přehled toho, jak to v jednotlivých státech funguje. Vláda například zprvu mluvila o finském modelu, což ale v poslední době z debat vymizelo.
Takže ano, byla by tady jiná nosná řešení, která by garantovala nezávislost a stabilitu tak, aby do toho politici nemohli každý rok kecat. My je známe, daly by se propočítat a jsme připraveni o nich mluvit, ale vláda si zatím trvá na státním rozpočtu.
Dnes vás ve Sněmovně čeká volba nových radních České televize, četla jsem dnes článek, že vládní koalice zřejmě nepodpoří Romana Bradáče a Pavla Matochu, kteří obhajují mandát, a to kvůli kauze kolem nahrávky. Co si o tom myslíte?
Po všech těch kauzách je vidět, že se vládní koalice bojí, co dalšího by mohlo přijít. Proto z jednoznačné podpory sešlo. Snažíme se prosadit, aby byla dnešní volba veřejná, protože je to jediný způsob, jak můžeme vládní většině věřit, že je znovu nezvolí. Pokud s tím budou souhlasit, tak věřím, že se skutečně povede naplnit ten původní cíl a Pavel Matocha s Romanem Bradáčem se tam už znovu nedostanou. Bohužel tam asi budou jiní, třeba Luboš Xaver Veselý nebo Jiří Šlégr.
Vy jste zmínil, že přítomnost Xavera Veselého a Šlégra by mohla být problematická. Proč? Nemyslíte, že by v radě naopak názorový rozptyl být měl?
S názorovým rozptylem žádný problém nemám. Problém mám s tím, že tito lidé – a já se na to opakovaně ptám na veřejných slyšeních kandidátů na výboru – moc nechápou roli radního, která je v zákoně o České televizi jasně popsaná. Radní kontroluje hospodaření a volí ředitele. Nemá zasahovat do obsahu – na to je kodex, programová rada a jiné nástroje.
Ale tito radní si to typicky vykládají tak, že mají do obsahu zasahovat a hájit zájmy těch, kteří stojí v jejich pozadí. Xaver Veselý je v permanentním střetu zájmů, protože sám provozuje televizi, a zákon říká, že radní nesmí provozovat vlastní novinářskou či televizní činnost. Takže to není o názorech, ale o způsobu jejich práce.
Vy osobně jste novým poslancem. Co jste si na volební období vytyčil jako hlavní cíle?
Moje mise je jasná – ubránit nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Za každou cenu pro to udělat všechno, co opoziční poslanec dokáže. To má dvě roviny. První je hra o čas. Myslím, že se nám to ve spolupráci se Senátem a prezidentem Petrem Pavlem, kteří zákon jistě vrátí zpátky, podaří zdržet. Ale abychom byli realisté – nakonec si to vláda prosadit může.
Takže mým úkolem je už teď pracovat s odborníky a dalšími politiky na tom, abychom v roce 2029 – pokud média skončí pod státním rozpočtem – měli vydiskutovanou a legislativně připravenou cestu, jak ten stav napravit. Hned po volbách, pokud budeme u vlády, ji šoupneme do legislativního procesu, abychom to napravili co nejrychleji. Zodpovědná opozice má ten čas využít nejenom na bránění věcem, se kterými nesouhlasíme, ale i na zodpovědnou přípravu na další vládnutí.
Teď k Novým lidovcům – máte novou značku, nové vedení. Váš předseda Jan Grolich v jednom rozhovoru říkal, že v budoucnu nechcete být tváří opozice, ale vládní koalice. Jak realistický je tenhle plán vzhledem k aktuálním preferencím?
Určitě. Lidé nechtějí volit někoho, kdo přemýšlí mentalitou: „Buďme u toho, mějme 5 %, pojďme podávat pozměňovací návrhy.“ To je málo. Je potřeba mít zformulovanou vizi, co s Českou republikou budeme dělat, pokud budeme tváří vlády. A myslím si, že Jan Grolich na to má. Říká to řada lidí, nejen lidovci. Jeho výhodou je jednak to, že je velmi autentický – co říká v médiích, tak se i chová reálně.
A další výhodou je to, že není spojený s předchozí vládou a může tak pozitivně formulovat naši lidoveckou vizi pro příští volební období, ne jen pokračovat v Antibabišovi, to je málo. Když mu lidé jako bývalý předseda vlády Petr Pithart řeknou „buď připravený na to, že můžeš být premiérem,“ tak navzdory pokoře, kterou má, si myslím, že na tom pracuje.
Přiblížil byste trochu vaše plány? Co vlastně noví lidovci přinesou?
Více se chceme zaměřovat na ekonomickou kompetenci. Ideál je pro nás dělat politiku jako službu, konkrétně na obcích, v krajích a v parlamentu. Ale nemají to být prázdné kecy – má to být konkrétní obsah, který vychází z ekonomiky. Jestliže máme jako prioritu rodinu, je poctivé nejdřív říct, kde na to vezmeme – na bonusy na děti a podobně. Nemůžeme od boku vypálit: pět stovek sem, tisíc korun tam. Je potřeba vše pečlivě připravit. Ten proces už běží, bude trvat zhruba půl roku. Ze začátku příštího roku uděláme konferenci, kde to všechno představíme.
V minulém vládním období jste byli součástí koalice se STAN a Piráty, což jsou levicovější strany. Budete se více přiklánět doprava?
Pro nás jsou nejzásadnější dvě hodnoty: solidarita a respekt. Máme obrovský respekt k různým názorům. Lidé se na svět dívají různě. Nikdy ale nebudu tlačit konzervativismus ve stylu amerického hnutí MAGA. To je pro mě karikatura křesťanských hodnot.
Vy sám jste členem vedení KDU-ČSL. Co jsou vaše osobní ambice a cíle?
Ano, a musím říct, že mě to obrovsky baví. Šel jsem do toho, protože jsem věděl, že se můžu pozici poslance naplno věnovat. Také jsem nečekal, že se v předsednictvu sešla tak pestrá parta – každý jsme z jiného těsta, ale všichni chceme do lidovců vložit nový impuls energie i do celé společnosti.
Já mám konkrétně na starosti členskou základnu – to je mi hodně blízké. Dvakrát jsem kandidoval do Evropského parlamentu, takže jsem objel celou republiku a mám zmapováno, v jaké kondici jsme. Mým cílem je pracovat s lidmi, kteří k nám nově vstupují. Mým úkolem je také vytvářet synergii uvnitř strany, což není jednoduché – máme osmnáct tisíc členů. Pro příklad – máme spoustu starostů, místostarostů a zastupitelů, ale doteď chyběla přímá komunikační linka mezi nimi a zákonodárci, přitom třeba stavební zákon dopadne v praxi nejvíc právě na ně.
Přicházejí s novým vedením i noví členové? Snažíte se stranu posílit i o mladé politiky?
Stoprocentně. Jsem obecně optimista, ale jestli je něco výzva pro naši demokracii, tak je to malý zájem o politiku a vstupování do stran. Všude, kam přijdu, říkám: „Vyberte si stranu, jaká je vám blízká, a pojďte do politiky, fakt je to potřeba.“
Od sjezdu máme přes padesát nových přihlášek, což se v historii ještě nestalo. Zájemci přišli ze všech krajů a věkových kategorií, ale zejména jde o mladé. Přihlášky přibývají i u Mladých lidovců. Nových členů si cením, jsou to lidé, kteří k nám jdou srdcem, protože kdyby chtěli rychlou kariéru, podají přihlášku do ANO. Ale potřebujeme zájemců více.
Co byste vzkázal mladým, kteří o vstupu do politiky uvažují?
Když ten politický prostor vyklidíme, zaplní ho autoritáři. Moje a mladší generace dostaly všechno zadarmo – Evropskou unii, NATO a svobodu. Nikdo nemusel na náměstí cinkat klíči, to vybojovali naši rodiče. Ale když se o demokracii nebudeme starat, přijdeme o ni velmi snadno. Když to shrnu: vyberte si stranu, jděte do toho. Je to potřeba. A u nás máte dveře otevřené dokořán.
Děkuji za rozhovor.
