Fronta turistů strádající pod sluncem čeká, až bude moci vystoupat na katedrálu Notre-Dame a prohlédnout si její chrliče. Čtyři metry pod nimi kope tým archeologů opačným směrem – přímo dolů a zpět v čase do Paříže z doby starověkého Říma před 2000 roky, píše agentura AP.
V roce 2019 požár před zraky světa zničil věžičku Notre-Dame. Katedrálu se podařilo obnovit a otevřít na konci roku 2024 a Paříž se nyní snaží pomocí stromů a stínu zútulnit horké a holé náměstí před ní. Ale v tak starém městě nemohou začít stavební úpravy, dokud se nevykope to, co leží pod současným povrchem, aby se to při pracích nepoškodilo.
A tak se část náměstí před Notre-Dame proměnila v archeologické naleziště, otevřený výkop obklopený zábranami a přemostěný dřevěnou lávkou jen pár kroků od vstupu. Francouzská média o něm hovoří jako o „výkopu století“.
„Je to pro nás vzácná příležitost,“ uvedla Lucie Altenburgová, restaurátorka archeologického oddělení města Paříže. Mezi stovkami nalezených předmětů je například mince ze 4. století s vyraženým portrétem císaře Konstantina a střepy středověké keramiky, jejichž vnitřní strana je pokreslena znaky, které zatím žádný odborník nerozluštil.
První stopy se objevují v hloubce 50 centimetrů. O čtyři metry níže tým stále odhaluje minulost. Některé dny naplní 15 beden půdou, která ležela nedotčená celá desetiletí. Tak je to v každém starém městě. Minulost není v muzeu na konci ulice, ale pod ulicí.
Města se zvedají. Každá éra buduje na sutinách té předchozí a terén tak postupně stoupá. Řím se od pádu říše v 5. století našeho letopočtu zvedl asi o devět metrů. Když Atény postavily metro u příležitosti olympijských her v roce 2004, zahájily tím největší vykopávky v řecké historii a odhalily desetitisíce předmětů, které jsou nyní vystaveny na zastávkách podzemní dráhy. Paříž se nijak neliší.
Vše má svůj původ na ostrově Île de la Cité na Seině, kde Paříž vznikla. O několik století později vyrostla na stejném místě katedrála Notre-Dame. V době, kdy byla katedrála v roce 1163 založena, bylo celé náměstí zaplněno středověkými domy, které rozdělovala jediná ulice, uvedla Camille Colonnaová, archeoložka vedoucí vykopávky.
Při kopání se její tým dostal až do sklepů těchto domů, a tím pádem i do historického období, které představují. Pod nimi leží merovejské a karolínské sýpky z 6. až 10. století. Pod nimi v ještě tmavší a hlubší vrstvě se nachází hustě osídlená římská čtvrť ze 4. a 5. století.
„Můžete tu vidět vrstvy – středověkou Paříž, římskou Paříž a možná i období před nimi,“ řekla Yasmine Benaliová, studentka archeologie pozorující vykopávky zpoza zábran. „Město je díky tomu méně jako pohlednice a více jako něco, co stále objevujeme,“ dodala.
Nejhodnotnější nálezy pocházejí z nejodpudivějšího místa, a to z hlubokých jam pod středověkými domy, starých latrín, které sloužily zároveň jako skládky odpadu. Z nich tým mezi rozbitými talíři a zvířecími kostmi vytahuje celé džbány a hrnky vyhozené před staletími, ale stále neporušené.
Je „vzácné nacházet kompletní keramiku“, uvedla jedna z archeoložek Valentine Brelouxová. Zde je zachytil měkký odpad a o staletí později se zázračně vynořily nerozbité.
Poté se objevily některé předměty, které odborníky zmátly. Když restaurátoři čistili něco, co vypadalo jako obyčejná středověká keramická nádoba, objevili na vnitřní straně tenký červený nápis. Na každém střepu se opakovaly tytéž záhadné znaky. Jejich význam zatím nebyl rozluštěn. Ze všeho, co z katedrály Notre-Dame odklidila, jsou podle Brelouxové právě tyto předměty nejvíce ohromující.
Objevené mince vypadaly jako černé, rezem zničené kotouče. Pod rentgenem se na nich však znovu objevila tvář Konstantina, římského císaře, který vládl na počátku 4. století našeho letopočtu. Takové předměty „mohou být také neocenitelným zdrojem informací o stáří vrstvy“, řekla Altenburgová. Římských nálezů si archeologové váží nejvíce, jsou to ty nejhlubší, nejstarší a nejméně prozkoumané.
V římských dobách se město jmenovalo Lutetia a jeho centrum leželo za řekou na levém břehu. Po pádu římského císařství se lidé stáhli na Île de la Cité, kde později vznikla katedrála Notre-Dame, a ostrov opevnili kamennými zdmi z materiálu dřívějších budov. Tým vedený Colonnaovou pro to objevil důkazy. Římský práh nalezený při vykopávkách pocházel z daleko větší budovy, byl přenesen, otočen a použit jako dlažba cesty.
Pro archeology jsou vykopávky u katedrály vzácnou příležitostí. Ve Francii stejně jako jinde pracují pouze na místech, kde mají začít stavební práce. Podobá se to případům, kdy dělníci v průmyslových lomech náhodou narazí na pozůstatky dinosaurů. „Tohle se děje jen proto, že se Paříž rozhodla tuto oblast zkrášlit,“ řekla Altenburgová.
Nové náměstí by mělo být z větší části hotové do roku 2028. Po proměně se bude podobat lesní mýtině se 160 novými stromy a tenkou vrstvou vody stékající po kamenech, které bude v létě ochlazovat. Je to součástí přípravy Paříže na ještě teplejší léta způsobená globálním oteplováním. Bývalé podzemní parkoviště se promění na návštěvnické centrum s výhledem na Seinu.
Do té doby chce tým u Notre-Dame kopat ještě hlouběji, do období před Římany a až k těm, kteří tu byli před nimi, ke Galům, kteří dali městu původní jméno. „Doufáme, že se nám podaří vrátit se v čase ještě dál, než jsme se kdy dostali,“ prohlásila Altenburgová.
