Toužit po dobrodružství a přát si ho je něco jiného než ho skutečně prožít. Přesto bývá velmi často snazší po dobrodružství pouze toužit, než se za ním vydat a opravdu ho nalézt.
Lydia Maria Childová se nad touto překážkou zamýšlí ve své povídce „Kouzelnická skříňka“, v níž sleduje chlapce, který chce procestovat svět. Skrze jeho vnitřní zápasy ukazuje překážky, které brání prožití vytouženého dobrodružství.
Uzavřený v krabici
Gaspar sní o tom, že procestuje svět a uvidí nová místa i neznámé lidi. Jednoho dne, když se vydá na cestu za dobrodružstvím, potká starce, který sedí u cesty a louská ořechy. Gaspar se rozhodne strávit s ním nějaký čas, pomáhat mu s louskáním a povídat si.
Stařec a jeho mnohé podivuhodné příběhy Gaspara velmi baví. Když se však chlapec pokusí odejít, stařec náhle vstane a zastoupí mu cestu. Gaspar se tím nenechá odradit a zkusí ho obejít, ale stařec mu rychle skočí do rány. Poté se ho pokusí přeskočit, jenže stařec vyskočí tak vysoko, že to Gaspar nedokáže. Nakonec chlapec předstírá, že usnul, a snaží se nepozorovaně vytratit, ale stařec mu plán znovu překazí. Ráno Gasparovi řekne:
„Ale no tak, je pošetilé, abys takhle putoval po světě. Nikdy nic neuvidíš… V téhle své skříňce ti mohu za jediný den ukázat víc divů, než bys našel za celý život bloudění po světě.“
Stařec vytáhne malou skříňku plnou divů. Gaspar v ní spatří exotická zvířata, cizokrajné muže, dinosaury, královské osobnosti, válečníky a mnoho dalších pozoruhodností.
Na nějaký čas se Gaspar cítí pohledy do malé skříňky nasycen, ale tento pocit netrvá dlouho. Brzy se znovu vydá hledat dobrodružství a stejně jako předtím mu v tom stařec zabrání. Až na třetí pokus se Gasparovi podaří starce minout a vstoupit do dobrodružné divočiny.
Vystoupit z krabic
Gaspar se brzy ocitne v Číně, kde se spřátelí s císařem a stane se jedním z jeho hlavních mandarínů, tedy úředníků. Z této pocty má Gaspar nesmírnou radost a do císařského dvora skvěle zapadne – mluví čínsky a nosí nádherná roucha.
Po čase však Gaspar zatouží vykročit do divočiny, kde na něj čekají další dobrodružství, neznámé obrazy, zvuky, lidé a místa. Brzy se z císařského dvora vytratí a vydá se za novým dobrodružstvím.
Cestuje po celém světě a v každé zemi shromažďuje její největší zvláštnosti z oblasti umění, literatury, vědy, přírodopisu a politiky. Se všemi těmito podivuhodnými předměty se nakonec vrátí domů a založí muzeum, kde má každý den plno práce s návštěvníky.
Přesto Gaspar zjišťuje, že touží po něčem víc. Cítí, že nutně potřebuje další dobrodružství. A právě ve chvíli, kdy v sobě tuto touhu po novém dobrodružství objeví, vejde do dveří někdo výjimečný.
Childová v tomto příběhu ukazuje, že sny jsou krásné, ale chceme-li, aby se naplnily, musíme být ochotni vykročit do nejdivočejšího, a přitom nejcennějšího dobrodružství. Musíme vystoupit z krabic, které nás omezují, abychom dosáhli dobrodružství, po němž toužíme.
Zdá se, že Childová povzbuzuje dobrodružného ducha, který říká slovy Hermana Melvilla v románu „Bílá velryba“: „Miluji plavit se zakázanými moři a přistávat na barbarských pobřežích.“ S takovým duchem se nová dobrodružství skutečně uskuteční – nezůstanou jen něčím, na co se pouze díváme a po čem toužíme. Právě tento dobrodružný duch nás pobízí, abychom dosáhli svých podivuhodných osudů a krásných snů.
Naše redakce uvítá vaše podněty a příspěvky k tématu. Pište nám na adresu: namety@epochtimes.cz
–ete–
