Poznámka: Tento článek byl původně publikován v roce 2023. Některé informace již nemusí být aktuální.
Španěl Justo Gallego Martínez (1925–2021) zasvětil celý svůj život stavbě katedrály – a dělal to sám. Tento záhadný muž – který se proslavil jako „Bláznivý zedník” – pocházel z Mejorada del Campo, malého městečka nedaleko Madridu, a rozhodně nebyl vznešeným architektem.
Don Justo – jak mu lidé s úctou říkali – vyrůstal v pokorné a zbožné zemědělské rodině a od útlého dětství v něm hluboce zakořenila víra v Boha. Jeho katedrála není postavena ze zlata a drahého kamene, ale ze šrotu a recyklovaných materiálů, které sám sbíral. Když v roce 1961 začal stavět, lidé si šeptali, že se zbláznil. Jeho typický den, který takto začínal po celých šest desetiletí, začínal ve 3:30 ráno.
„Nikdy jsem neměl žádné vzdělání ve stavebnictví. … Inspirovaly mě knihy o katedrálách, hradech a jiných náboženských stavbách a daly vzniknout mému vlastnímu dílu. Mým hlavním zdrojem osvícení a inspirace však bylo vždy Kristovo slovo,” řekl ve svém krátkém životopisném vyprávění pro film Blázen a katedrála.
Don Justovo formální vzdělání přerušila španělská občanská válka – bylo mu tehdy deset let a byl svědkem toho, jak komunističtí bojovníci stříleli kněze. Po osmi letech strávených v klášteře onemocněl tuberkulózou a byl nucen odejít, aby nenakazil ostatní.
„Vrátil jsem se do Mejorada zdrcen tímto neúspěchem svého prvního pokusu o duchovní život,” napsal. „Rozhodl jsem se proto postavit na rodinné zemědělské půdě obětní dar Bohu. Budova rostla kousek po kousku a já ji financoval z rodinného dědictví. Nikdy neexistovaly žádné stavební plány ani úřední povolení.”
Kousek po kousku Don Justo pracoval na své vizi v nenápadném madridském předměstí. Jeho materiály tvořily převážně beton, rozbitá cihla a barevné sklo – jako sloupy sloužily staré sudy od benzínu.
Po celou dobu projektu, který nakonec trval téměř 60 let a vyústil v celkovou zastavěnou plochu přes 8 000 metrů čtverečních, nebyl nikdy použit jeřáb. Katedrála zahrnuje 37metrovou kupoli (podle vzoru Baziliky svatého Petra ve Vatikánu), obrovskou kryptu, kaple, křížové chodby a knihovnu.
Justovi bylo 96 let, když zemřel sám ve své katedrále po roce zdravotních potíží. Gigantický projekt zůstal nedokončen, ale Justo ho odkázal charitativní organizaci vedené knězem – Poslové míru – která slíbila dokončit dílo jeho života, uvádí Church Times.
Pět let před svým odchodem v rozhovoru pro Great Big Story Justo zdůraznil, že jeho každodenní motivací pro uskutečňování vize byla jedině zbožnost – nic jiného. Věděl prý, že katedrálu za svého života nedokončí.
„Nechci nic hmotného, žádné peníze. Proto jsem se všeho zbavil – dokonce i svého domu. Je nemožné, abych tuto katedrálu dokončil za svého života, protože zbývá ještě tolik práce,” řekl pro Great Big Story. „Doufám, že po mé smrti tato katedrála… no, nechávám ji v Božích rukou. Nevím, jak daleko to dojde. Je lepší, aby to převzal Bůh.”
Justo zasvětil svou katedrálu Panně Marii a pojmenoval ji Nuestra Señora del Pilar – španělská dominantní římskokatolická církev ji však nikdy úředně nepovolila ani neuznala jako sakrální objekt, uvádí Church Times.
Městská rada Mejorada del Campo ale ve svém prohlášení vydaném na začátku tří dnů veřejného smutku za stavitele uvedla: „Duch jeho díla zůstane navždy v srdcích těch, kteří tuto katedrálu obdivovali – dílo génia postavené na celoživotních a nezlomných hodnotách víry, vytrvalosti a oddanosti.”
Podle Atlas Obscura Don Justo jednou řekl, že kdyby dostal šanci postavit katedrálu znovu, postavil by ji „dvakrát tak velkou”.
