Ve městečku Berisso jižně od Buenos Aires založili slovenští přistěhovalci argentinsko-slovenský klub. Pod jeho křídly působí folklórní soubor Kriváň, který se zformoval na přelomu 70. a 80. let pod vedením Alberta Kleny. Členové souboru se nevnímají jen jako taneční těleso. Cítí se být strážci kolektivní paměti imigrantů, kteří přepluli oceán s nadějí, že v nové zemi najdou nový život. V současnosti soubor vede Joselyn Mendoza Lujánová. V následujícím rozhovoru nám přiblížila, jak soubor aktuálně funguje, jak se jim daří reprezentovat slovenský folklór na argentinské půdě a proč se slovenskému folklóru rozhodnou věnovat i lidé bez slovenských kořenů.
Epoch Times: Do Argentiny emigrovalo ve 20. století několik desítek tisíc Slováků. Co je vedlo k tomu, aby opustili vlast a vydali se za dobrodružstvím na druhé straně oceánu?
Joselyn Mendoza Lujánová: Naši prarodiče přicházeli do Argentiny hnáni krutou nutností, ale zároveň posíleni nesmírnou nadějí. Zanechali za sebou slovenské hory, rodiny a všechno známé, aby našli důstojný život. Utíkali z Evropy drcené válkou, chudobou a nejistotou. Podstoupili nekonečné plavby lodí, provázené strachem z neznáma a jazykovou bariérou. Ve skromných zavazadlech si přivezli jen minimum věcí, ale nesli v nich něco nehmotného a nevyčíslitelného: své písně, zvyky a nezlomnou vůli zůstat věrní sami sobě. Mnozí zakotvili právě v Berissu, protože zdejší přístav a masokombináty, takzvané frigoríficos, nabízely práci. Často přemýšlím o tom, jakou odvahu vyžadovalo rozloučit se s domovem bez jistoty návratu. Díky jejich hrdinství dnes existujeme jako komunita.
Dnes tu zůstali především vnuci a pravnuci imigrantů, kteří přišli ze Slovenska, a už neexistují nové migrační vlny ani takové množství přímých potomků jako před desetiletími. Lidé, kteří si však toto pouto s komunitou stále udržují, se dál aktivně zapojují a s obrovským nasazením udržují kulturní život klubu. Mnozí jsou členy souboru, pomáhají při aktivitách, spolupracují na akcích a dál pracují na tom, aby naše instituce a tradice nezanikly. Toto zapojení už přesahuje rodinný původ: mnozí z nich mají argentinské manželky, manžele nebo příbuzné bez slovenských kořenů, kteří se také angažují a vnímají klub jako svůj vlastní.
Proč se většina z nich už nikdy nevrátila na Slovensko?
Většina našich předků v Argentině zůstala, protože v ní našla mír a stabilitu – něco, co jim starý kontinent v té době nedokázal zaručit. Argentina byla zemí otevřených dveří, která slovenským rodinám umožnila poctivě pracovat a vybudovat si budoucnost beze strachu. Berisso se pro ně stalo klíčovým místem; v mrazírnách a přístavu se slovenské rodiny začaly přirozeně sdružovat. Mohly vařit svá jídla, slavit slovenské svátky a učit své děti milovat vzdálenou domovinu.
Navzdory velké vzdálenosti jste se slovenského folklóru nevzdali ani ve 21. století. Co pro vás folklór osobně znamená?
Pro nás folklór znamená mnohem víc než jen hudbu či tanec. Je to paměť, identita a způsob, jak udržet naživu ty, kteří tu byli před námi. Každý tanec, každá píseň a každý kroj nás spojuje s našimi kořeny a s příběhem našich prarodičů a praprarodičů. Často máme pocit, že díky folklóru s nimi stále mluvíme stejným jazykem. Přestože už uplynuly celé generace a my jsme tisíce kilometrů od Slovenska, při tanci nebo při poslechu naší tradiční hudby cítíme nesmírně hluboké spojení. Věříme také, že folklór dokáže spojovat lidi. V našem souboru působí potomci Slováků, ale také lidé, kteří si tuto kulturu jednoduše zamilovali. Všichni však při každém jednotlivém tanci sdílíme stejný respekt a emoce. Cítíme velkou odpovědnost, ale zároveň obrovskou hrdost, že to všechno můžeme dál předávat novým generacím.
Jak váš soubor vnímají ostatní Slováci žijící v Argentině?
Slováci v Argentině ho vnímají s obrovskou láskou a dojetím. Možná právě proto, že jsme tak daleko od domova, získává folklór ještě hlubší hodnotu. Pokaždé, když vystupujeme, cítíme podporu celé komunity, zejména starších generací, které své dojetí neskrývají. Často nám děkují za to, že kulturu předáváme dál a udržujeme tento kousek Slovenska tady v Argentině stále živý. Zároveň věříme, že v tak kulturně rozmanité zemi, jakou je Argentina, vzbuzuje slovenský folklór také velkou zvědavost a obdiv. Protože tu vedle sebe žije množství různých komunit a uměleckých projevů, panuje zde obrovský respekt k tradicím každého národa. Dokonce i ti, kteří nemají slovenské kořeny, za námi přicházejí, ptají se, chtějí vědět víc a nezřídka se nakonec stanou součástí našich aktivit.
Slovenský folklór v sobě nese mimořádně silnou směs radosti, citlivosti, energie a hrdosti. Tance mají obrovskou sílu, ale zároveň velkou eleganci a emoce. Navíc se za každým tancem skrývá skutečný příběh. Nejsou to jen choreografie, ale obrazy oslav, práce, rodinných setkání, zvyků a celého způsobu života. Když to člověk pochopí, folklór přestává být něčím cizím a začíná být vnímán jako něco blízkého, lidského a autentického. A přestože žijeme v latinskoamerické zemi s velmi silnou kulturní identitou, nikdy jsme neměli pocit, že by jedna kultura musela nahradit druhou.
Jaký je příběh vašeho folklórního souboru Kriváň? Jak vznikl?
Příběh Kriváně se zrodil z lásky k našim kořenům a z potřeby udržet slovenskou kulturu v Argentině živou prostřednictvím tance. Postupem let začaly různé generace potomků imigrantů pociťovat touhu pokračovat v tom, co si jejich rodiny přinesly ze Slovenska: v hudbě, tradicích, krojích a především v pocitu sounáležitosti. Tak se v rámci Argentinsko-slovenského klubu ve městě Berisso začal formovat folklórní soubor Kriváň. To, co začalo jako setkávání, zkoušky a schůzky lidí se stejnou láskou ke kultuře, postupně vyrostlo ve velmi soudržnou skupinu.
Nic nebylo jednoduché. Každý kroj, každá choreografie a každé vystoupení vyžadovaly čas, učení a nasazení mnoha lidí. Časem Kriváň otevřel své dveře i lidem bez slovenského původu, což dnes považujeme za obrovské bohatství. Mnozí přišli ze zvědavosti nebo z lásky k tanci a nakonec v souboru našli rodinu. K tomuto růstu výrazně přispěl také kulturní kontext města Berisso, spojený s imigrantskými komunitami a s Provinčním festivalem imigrantů (Fiesta Provincial del Inmigrante). Dnes soubor pokračuje stejnou cestou. Snaží se vzdát úctu těm, kteří tento příběh začali, a udržuje folklór živý se stejnou emocí a odpovědností.
Pochopili jsme, že folklór nemůže zůstat jen ve vzpomínkách. Naši imigranti vynaložili obrovské úsilí, aby si uchovali svůj jazyk, zvyky a tradice i tisíce kilometrů od Slovenska, a my jsme cítili, že je naší odpovědností v tomto odkazu pokračovat a dát mu živý prostor v rámci komunity. Cítili jsme, že folklór potřebuje místo, kde by mohl růst spolu s novými generacemi. Mladí lidé často přicházeli do klubu nebo na komunitní aktivity s touhou někam patřit, poznat své kořeny nebo jednoduše sdílet něco jiného. Časem jsme pochopili, že Kriváň není jen taneční skupina. Je to způsob, jak vytvářet komunitu a budovat trvalý most mezi Argentinou a Slovenskem.
Zmínila jste, že dokonce pořádáte nábory nových členů bez slovenských kořenů…
Ano, nábory organizujeme každý rok. Taneční soubor začíná své aktivity koncem února a pracuje nepřetržitě až do prosince. Během tohoto období máme zkoušky každou sobotu a ty jsou rozdělené do různých tréninkových fází. První část je zaměřená na hodiny baletu, které pomáhají rozvíjet techniku a tělesnou přípravu, a druhá se soustředí na choreografie, nové tance, techniky skoků a akrobacii. Naším cílem při náborech je vždy oslovit více lidí a dál přibližovat slovenskou kulturu novým generacím. Obzvlášť nás dojímá, když někdo zjistí, že má slovenské kořeny, a v Kriváni najde způsob, jak se znovu spojit se svou rodinnou a kulturní historií.
V současnosti má Kriváň čtyři taneční složky: dětskou, předjuniorskou, juniorskou a dospělou. Požadavky a nároky se liší podle věku a konkrétní skupiny, ale za velmi důležité považujeme to, že se může přidat kdokoli. Pro nás je nejcennější chuť učit se, odhodlání a respekt ke kultuře. Slovenský folklór vyžaduje techniku, koordinaci a hodně praxe, obzvlášť u choreografií, skoků a akrobacie.
Být součástí Kriváně znamená prožít velmi intenzivní zkušenost, a to jak po umělecké, tak po lidské stránce. Sdílíme zkoušky, cesty, festivaly, oslavy, nervozitu před vstupem na pódium i množství vzpomínek, které zůstanou navždy. Navíc je velmi krásné sledovat, jak se úplně odlišní lidé nakonec spojí pro stejný pocit a stejný cíl. Bez ohledu na věk, původ či osobní zkušenosti všichni sdílíme touhu reprezentovat tuto kulturu.
Proč je pro vás důležité, aby se slovenský folklór dostal i k lidem, kteří nejsou Slováci?
Časem jsme pochopili, že kultura roste i tehdy, když se sdílí a když dokáže nadchnout lidi z různých míst a s různým zázemím. Každý člen přichází z nějakého zvláštního důvodu. Někteří se přidají, protože chtějí být součástí taneční skupiny, jiní hledají místo, kam by patřili, chtějí si najít přátele, zažít něco nového nebo jednoduše poznat něco jiného. Já osobně jsem přišla díky kamarádovi. Šla jsem si to jen vyzkoušet a ani ve snu by mě nenapadlo, co všechno bude tato komunita v mém životě znamenat. Od první chvíle jsem se cítila velmi vítaná. Časem jsem se začala zapojovat stále víc. Chtěla jsem se učit o historii, tradicích, hudbě a významu každého tance. Začala jsem pátrat na vlastní pěst, pronikala jsem hlouběji do slovenské kultury a stále aktivněji jsem působila v souboru i v komunitě.
Až si mě jednoho dne sami tanečníci zvolili za vedoucí souboru a dodnes se neustále učím, zkoumám a snažím se růst, abych tuto kulturu dokázala předávat s co největším respektem a láskou. Proto chceme, aby se slovenský folklór dál dostával i k lidem, kteří nejsou Slováci. Věříme totiž, že tradice by se neměly před světem uzavírat, ale měly by se sdílet.
Jak na slovenský folklór reagují Argentinci?
Samozřejmě ten, kdo se narodil a vyrůstal při poslechu této hudby nebo sledování těchto tanců, k nim má možná přirozenější vztah. Ti, kteří přicházejí zvenčí, to však často dělají ze zvědavosti a nakonec zůstávají díky všemu, co folklór vyzařuje. Reakce argentinského publika jsou velmi rozmanité, protože slovenský folklór má mnoho stylů a každý se ztotožní s něčím jiným. Někteří jsou ohromeni silou a projevem, který na pódiu předvádějí muži, zejména při tradičních tancích, jako jsou ty kloboukové. Jiné zase přitahuje energie, rychlost a akrobacie. Často se také stává, že diváky překvapí radost a vášeň, s jakou prožíváme každé vystoupení. Mnozí lidé možná přicházejí nejprve ze zvědavosti nebo proto, že je na představení zaujme něco vizuálního, ale potom objeví velmi bohatou kulturu a skvělou partu lidí, což nakonec vytvoří mnohem hlubší pouto.
Co je typické pro folklórní tance v Argentině? Jaké jsou charakteristické prvky a znaky argentinského folklóru?
Argentinský folklór je mnohem širší a rozmanitější, než si mnozí lidé vůbec dokážou představit. Každá provincie má své vlastní tance, rytmy a způsoby, jakými folklór interpretuje. Mezi nejznámější tance patří chacarera, zamba, gato, cueca, escondido či malambo, a to je jen jejich zlomek. Některé z nich jsou veselejší a temperamentnější, jiné spíše elegantní či romantické, a najdou se i styly, které jsou velmi rázné a technicky mimořádně náročné, jako například malambo.
V rámci argentinského folklóru rozlišujeme dva velké styly. Na jedné straně je to tradiční folklór, který si zachovává původní a nejoblíbenější základy argentinských tanců. Na druhé straně existuje stylizovaný folklór, což je modernější a scéničtější verze s propracovanějším choreografickým a divadelním ztvárněním. Přestože se stejné tance tančí v různých částech země, každá provincie, každá skupina, a dokonce i každý jednotlivý tanečník jim vtiskne vlastní pečeť. Samotná podstata tance zůstává stejná, ale mění se jeho interpretace, energie, muzikálnost a způsob, jakým se předává publiku.
Věřím, že jednou z nejcharakterističtějších věcí je samotný způsob interpretace. Argentinský folklórní tanečník má obvykle mimořádně silné propojení s hudbou a velmi výrazné vyzařování na pódiu. Velmi typické jsou také prvky, jako je práce se šátkem při zambě, dupání, takzvané zapateo, a rytmická přesnost v malambu nebo energie a vzájemná hravost mezi partnery v chacarere. V mnoha provinciích ve vnitrozemí země je folklór stále velmi živý a je součástí každodenního života. Konají se tam peñas, tradiční setkání, festivaly a folklórní srazy. Věřím, že argentinský folklór má v sobě něco velmi výjimečného: člověk ho možná netančí celé roky, ale když uslyší chacareru nebo zambu, automaticky se napojí na něco velmi vlastního, velmi našeho.
Kdybyste to měla porovnat se slovenským folklórem, v čem se nejvíc liší? Kdybychom si prohlédli vystoupení slovenského souboru a vystoupení argentinského souboru, co by nás nejvíc udeřilo do očí?
Kdybychom je měli porovnat, řekli bychom, že oba mají velmi silnou identitu, ale projevují se úplně jinak. Argentinský folklór se obvykle více soustředí na projev páru, na propojení mezi tanečníky a na příběh či emoci. Pohyb bývá často volnější, elegantnější, nebo dokonce až teatrální, podle konkrétního stylu. Slovenský folklór se naopak vyznačuje obrovskou dynamikou, energií a změnami rytmu. Má v sobě velmi specifickou sílu, ať už v hudbě, nebo v tanci, a to se odráží i v tradičních nástrojích, rychlých krocích a intenzitě samotných choreografií. Kdybychom viděli vedle sebe vystoupení argentinského a slovenského souboru, pravděpodobně by nás jako první upoutala právě zmíněná energie slovenského folklóru: rychlost kroků, změny rytmu a síla celé skupiny na pódiu. U argentinského folklóru by do popředí vystoupila spíše interpretace, vzájemné napojení tanečního páru a to, jak dokážou prostřednictvím tance něco vyprávět.
Děkujeme za rozhovor!
–etsk–
